Velké dobrodružství

Vzpomínám si, že když jsem byla malá, dobrodružství jsem zažívala několikrát týdně. Stavění domečků v lese, výzkumné výpravy do cizích sklepů, brouzdání v mělkém korytě řeky. Dobrodružství bylo všude – a nebylo to jen tím, že jsme skoro nikam necestovali, takže svah za domem nebo sklep v cizím činžáku se mi jevily jako tajemná, objevování hodná místa. Bylo to i tím, že jsem dobrodružství aktivně vyhledávala. Nečekala jsem, až za mnou přijde samo.

Ve svém dospělém životě pořád sebe samu vidím jako člověka milujícího dobrodružství. Ale upřímně? Ve skutečnosti dělám, co můžu, abych se dobrodružství vyhnula. Nejistota mě děsí. Sněhová kalamita? Přijedu pozdě do práce! Bloudění autem po venkovských cestách kdesi v Orlických horách? Příšerný začátek dovolené! Nečekané pozvání na piknik v úterý odpoledne? Pěkně děkuju, podívám se do kalendáře, nešlo by to tak za tři týdny?

Když se řekne „dobrodružství“, představím si třeba putování hlubokými lesy někde v Kanadě, souboj s divokou řekou nebo výpravu za domorodci do tropického pralesa. Nic z toho se úplně neslučuje s mou pracovní dobou, čtyřčlennou rodinou a hypotékou. Takže jsem se smířila s tím, že dobrodružství prostě není pro mě. A ano, je mi to trochu líto. Protože dobrodružství je v životě jako čerstvý vítr, přináší nejen pocit vzrušení, ale i novou energii a nový pohled na náš vlastní svět.

NUDA V HIMÁLAJÍCH

Matt Walker je dobrodruh z povolání, vůdce horských výprav a autor knihy Adventure in Everything. Před deseti lety dospěl k překvapujícímu zjištění: dobrodružství není o tom, kde jste. Není jen o dalekých cestách. Zjistil, že na vrcholcích Himálaje je možné se nudit stejně jako v kanceláři v úterý ve tři odpoledne. „Stál jsem na vrcholu jedné z nejvyšších hor světa. Byl to zážitek, na který moji přátelé a kolegové pohlíželi s úžasem a nadšením. Jenže já jsem nic z toho necítil. Ve skutečnosti jsem toho emocionálně prožíval jen velmi málo. Zkušenost, která by pro mnohé lidi byla jedním z vrcholů života, se mě moc nedotýkala. Uvědomil jsem si, že většinou oblastí mého života prosákla jakási otupělost. Ztratil jsem kontakt s opravdovým duchem dobrodružství.“

Tehdy mu došlo, že dobrodružství je především otázkou nastavení mysli. A že chce-li stále prožívat pocity dobrodruha – nikoli pouze vedoucího zájezdu – bude muset ve svém myšlení něco změnit. „Přenést pozornost z dobrodružství ve fyzickém slova smyslu na vnímání dobrodružství svou myslí nebylo snadné. Byla to možná ta nejtěžší věc, o kterou jsem se kdy pokusil. Udělat z dobrodružství princip svého života byla opravdu výzva a proces učení. Ale když jsem to dokázal, celý můj život se rozzářil,“ říká Matt Walker. A jeho zjištění mohou být inspirací každému, kdo touží prožívat dobrodružství slučitelná s normálním životem.

KROK DO NEZNÁMA

Dobrodružství je definováno především tím, že jde o činnost, jejíž výsledek je nejistý. Nevíme předem, co nás čeká na konci cesty – a nemusí to být zrovna cesta do nitra amazonského pralesa. Podobné pocity zažívají vědci nad svými zkumavkami nebo kuchaři, když vymýšlejí nové recepty. Budoucí rodiče, když drží v ruce pozitivní těhotenský test. Lidé, kteří právě dali výpověď v zaměstnání, aby se věnovali vlastnímu projektu. „Nejdůležitější momenty našeho života, nejdůležitější okamžiky rozhodnutí, jsou často spojené s nejistotou a strachem. Bez nejistoty získáte jen předvídatelné zážitky: možná výpravu do zábavního parku, ale ne dobrodružství,“ říká Matt Walker. „Vzpomínám si, jak nás jednou zastihla bouře v aljašské divočině. Utábořili jsme se na bezpečném místě, ale všude kolem nás padaly ze svahů laviny a utrhovaly se kusy žulových stěn. Příroda nám připomínala, že jsme tady jenom na návštěvě. A můj společník prostě řekl:,Kdybychom se nebáli, vybrali jsme si špatnou horu.’”

Strach a obavy tedy ke každému dobrodružství patří, připomínají nám, že vystupujeme ze své komfortní zóny, posouváme své hranice a něco nového se přitom učíme. Na druhou stranu by nemělo jít o ochromující hrůzu, která nás připraví o zdravý úsudek. Správná dávka strachu je signálem, že jsme si vybrali to správné dobrodružství.

Pro začátek, jako první dobrodružný krok, tedy můžete vyzkoušet činnost, která vás přitahuje, ale nikdy jste se jí nevěnovali z obavy, že vám to nepůjde. Může jít o nový druh sportu, kreativní kurzy, dobrovolnickou činnost anebo nějaké veřejné vystoupení. Jistě, na začátku pocítíte nejistotu a třeba i úzkost, pocit, že vypadáte jako nešika. Ale to k začátku každé dobrodružné výpravy patří.

Nezapomeňte, že nedílnou součástí dobrodružství je možnost neúspěchu: „Může se samozřejmě stát, že vás potká neúspěch, a také se vám to často stane. Dobemocerodružství neznamená, že musíte vylézt až na vrchol Mount Everestu. Třeba vystoupíte jen do poloviny. Ale jde o to, abyste tu cestu prožili naplno. Výsledek předem neznáte, a ať bude jakýkoli, vždycky pro vás bude přínosem.“

Důležité podle něj také je zbavit se přesných očekávání. „Když se na cestu vydáváte s očekáváním, jak má vypadat, vždycky budete nějakým způsobem zklamaní,“ říká Matt Walker. „Místo abyste od budoucnosti očekávali, že vám přinese něco konkrétního, soustřeďte se na to, co sami uděláte pro to, abyste dosáhli vytouženého cíle. Své úsilí a své činy máte pod kontrolou, a jak to nakonec dopadne? To už je trocha tajemství a magie. Když přestanete lpět na očekávaném výsledku a otevřete se nejrůznějším možnostem, osvobodíte se a váš život se stane daleko zajímavějším.“

ZA STŘELKOU KOMPASU

Další profesionální dobrodruh, Alastair Humphreys, má za sebou ještě pestřejší seznam výprav: projel na kole celý svět, přejel Atlantik na veslici, pěšky procestoval celou Indii. „Ano, mám své důvody k tomu, že jsem přešel poušť Rub al-Chálí, místo abych letěl na týdenní dovolenou do Dubaje. Ale myslím, že na expedici nemusíte jezdit na druhý konec planety. Nemusíte být ve skvělé fyzické kondici, mít drahé vybavení a odborné školení. Dobrodružství je jenom stav mysli,“ píše na svém blogu. „Věřím, že dobrodružství je o tom, že se snažíte dosáhnout dál: duševně, fyzicky i v kulturním slova smyslu. Uděláte něco, co běžně neděláte, vynaložíte úsilí a vydáte ze sebe to nejlepší. V tomto smyslu je dobrodružství dosažitelné všude kolem nás. Je dostupné normálním lidem na normálních místech a dá se stihnout za poměrně krátkou dobu.“

Jeho osobním „vynálezem“ je takzvané mikrodobrodružství: krátké výpravy blízko vašeho domova nebo drobné výzvy, během nichž si vyzkoušíte něco nového. On sám navrhuje hlavně krátké outdoorové výlety: například vyrazit z domova za střelkou kompasu a jít stále na sever, kamkoli vás ta cesta zavede. Přespat venku na zahradě nebo v nedalekém lese a pozorovat hvězdy. Vypravit se na blízký kopec za východem slunce anebo ujet z města několik stanic vlakem a zpátky se vrátit na kole. Mikrodobrodružství je zkrátka způsob, jak posunout své hranice a objevovat neznámou „divočinu“ na hraně vlastního běžného života.

SAMI NEBO S PŘÁTELI

Vaše vlastní mikrodobrodružství však nemusí mít podobu výletu. Stejně tak se může odehrávat kdekoli ve městě. Kolikrát se vám chtělo, například v čekárně u zubaře nebo ve vlaku, promluvit na člověka, který sedí vedle vás, ale raději jste zírali na displej svého mobilu? Ano, je to pohodlnější a neriskujete tím žádný trapas. Na druhou stranu, hraní her na mobilu vás celkem spolehlivě ochrání před jakýmkoli skutečným zážitkem. Mluvit s cizími lidmi je skvělý způsob, jak trénovat svou odvahu. A i kdyby ta zkušenost byla nakonec nepříjemná nebo bizarní, přinejmenším budete mít zábavnou historku pro přátele.

Naopak pro extroverty, kteří jsou zvyklí trávit veškerý čas obklopení lidmi, může největší dobrodružství představovat cokoli, co podniknou sami: den o samotě na neznámé plovárně nebo návštěva divadla. I to je způsob, jak posunout hranice své komfortní zóny a zároveň uslyšet svůj vnitřní hlas, který v běžném životě přehlušují desítky jiných.

Dobrodružství zkrátka znamená dělat něco, co ještě neumíte a obvykle to neděláte. Znamená to otevřít se nepředvídatelným možnostem, pustit si do života nejistotu. Jediná jistota spočívá v tom, že vás takový pokus obohatí.

7 mikrodobrodružství pro tento víkend

ALASTAIR HUMPHREYS NAVRHUJE NAPŘÍKLAD TATO MIKRODOBRODRUŽSTVÍ:

Autobusem až na konečnou. I na okrajích svého města můžete objevit místa, kde jste nikdy nebyli.

Lokální safari. Přespěte v lese a v tichosti pozorujte jeho obyvatele.

Nejvyšší bod. Najděte nejvyšší vrchol ve vašem okolí a vydejte se tam na výlet.

Divoká voda. Jděte plavat do přírody mimo bazén nebo veřejnou plovárnu.

Padající hvězda. Odjeďte za město mimo oblast světelného smogu a pozorujte hvězdy.

Podél řeky. Jděte podél řeky až k jejímu prameni.

Piknik u cesty. Připravte si jídlo na neobvyklém místě a pozvěte přátele.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.