Zaostřeno na volný čas!

Mgr. Katarína Bradáč, brněnská psycholožka, www.katarinabradac.cz Volný čas je ohromná záležitost. Pro nás, kteří si jej umíme vychutnat, ale i pro mnohé badatele, sociology či psychology. A tak se dnes, v době, kdy mnozí podléhají devastujícímu workoholismu, zabývají sociologií volného času, psychologií či pedagogikou volného času nebo třeba takzvanou rekreologií (ano, tušíte správně, rekreologie souvisí s rekreací!). Tyto obory jsou tu proto, že volný čas se stal skutečným fenoménem doby.

Co to vlastně je?

Pro pořádek bychom měli hned v počátku vůbec shrnout, co se pod pojmem volný čas skrývá. „Přiklonila bych se k definici v tom smyslu, že volný čas je denní či noční doba, kterou člověk využívá pro činnosti, které si sám svobodně zvolí a jež provozuje tak dlouho či tak intenzivně, aby dosáhl znovunabytí sil, aby si odpočinul nebo měl radost či se rozvíjel duševně i fyzicky, a přitom není prioritní, zda to přináší prospěch jiným lidem nebo společnosti,“ konstatuje v úvodu brněnská psycholožka Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Volný čas je jednoduše nezbytný pro odpočinek a znovunabytí sil duševních či fyzických. Je také důležitý pro pozitivní prožitky radosti, zábavy, tvořivosti, pro rozvoj vztahů, osobnosti i objevování nových vědomostí či zručností nebo zdokonalování se v již nabytých.“

Aktivity a pasivity

Trávit volný čas každopádně můžeme mnoha způsoby. Někomu vyhovuje „gaučing“ proložený četbou knihy nebo sledováním filmu. Jiný si neumí představit volný čas bez počítačových her a další nedá dopustit na cyklovýlety nebo třeba víkendy ve wellness. Na čem to závisí? Snad na pohlaví? Na výchově? Na tom, čím trávíme svou pracovní dobu?

„Zda naplňujeme volný čas aktivně, či pasivně, závisí pouze na osobních preferencích. Domnívám se, že by to mělo být tak, jak nám to vyhovuje. U duševně pracujících lidí lze ovšem pozorovat, že ve volnu často vyhledávají aktivity, při kterých tvoří něco,hmatatelného‘, jako kompenzaci,nehmatatelných‘ výsledků své pracovní činnosti. Oproti tomu lidé se sedavým zaměstnáním, nejsou-li úplně líní a uvědomujíli si potřebu pohybu, preferují například sport. Tato kompenzace ovšem není pravidlem,“ říká k tomu psycholožka a poukazuje na fakt, že volba náplně volného času je skutečně individuální…

Kolik volna je dost?

Kolik volného času vlastně průměrný pracující člověk potřebuje nebo si může dovolit? I to je samozřejmě individuální. Nicméně průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 ukázal, že třetina Čechů mívá ve všední dny tři až čtyři hodiny volného času, pětina dokonce pět až šest hodin. Zdá se vám to hodně? Máte chuť rozčilovat se nad tím, že vám se o takovém množství „proflákaných“ hodin může jen zdát? Bez urážky, ale… každý svého štěstí i volna strůjcem. Každopádně nejste určitě jediní, kdo s tím má potíže. Přece jen, workoholismus kvete, lidé chtějí být často posuzováni podle toho, kolik toho odpracují, relax je pro někoho pomalu synonymem sprostého slova nebo třeba znakem slabosti… Ale to je chybné vnímání!

Neumím „vypnout“

„Pokud někdo na volný čas nemá prostor, nabízí se otázka, zda si ho nechce udělat vědomě, tudíž je to jeho volba a za problém to nepovažuje. Bez odpočinku však nelze fungovat věčně,“ podotýká Mgr. Katarína Bradáč a pokračuje: „Někdo ovšem na volný čas prostor nemá, protože ač se snaží, jak jen umí, nezvládá uspokojovat požadavky okolí či zaměstnavatele tak, aby mu nějaký volný čas zůstal. Pak je dobré se ptát, zda je to jeho neschopnost dělat nejdřív důležité věci a pak ty méně důležité a správně je rozlišit, zda umí efektivně a realisticky plánovat aktivity v čase apod., nebo se jedná o přetěžování ze strany okolí. Pokud platí to druhé, pořád je třeba umět si stanovit životní priority a hodnoty a na základě nich takovému tlaku vyhovět nebo nikoli. Naše rozložení pracovního a volného času je jen na nás.“

Revoluční změny

Volný čas je každopádně potřeba. Jak už jsme řekli v úvodu, plní v našem životě hned tři významné funkce: odpočinkovou, zábavní a také nám dává prostor pro vlastní rozvoj. Velká váha mu je přikládána zhruba od 70. let minulého století a do budoucna se toho o něm ještě opravdu hodně napíše. Ale co je třeba zmínit už teď, je fakt, že se samozřejmě pokrok a přirozený vývoj společnosti výrazně, hlavně v posledních dvaceti letech, podepsaly na revolučních změnách, co se předmětu náplně volného času týče. S příchodem technických pokroků se udály obrovské změny i v této oblasti.

Televize, počítače a spol.

Co nám určitě jako zdroj odpočinku zůstalo, je televize. Svou roli v tomto směru však výrazně oslabilo rádio či rozhlas, chcete-li, a oproti němu se na přední příčky vyšplhaly počítačové hry nebo brouzdání po internetu. Virtuální svět táhne – bez ohledu na věk, profesi či pohlaví, bez ohledu na to, zda žijete ve městě nebo na samotě u lesa. Své si v něm najde unavený finanční poradce stejně jako upracovaná máma hledající podporu pro to, aby zvládla další den krocení ratolestí a jiných povinností. Je na dosah, dává možnost dokonalé iluze úniku, osvěžuje, ačkoli i v tomto případě samozřejmě platí, že všeho moc škodí. Pokud jste se ale doteď považovali za podivíny, protože vám po nabitém dni v práci udělá nejlépe chat s kamarádkou z Austrálie nebo partička pokeru „na síti“, můžete být v klidu. Existuje sice řada „ideálnějších“ volnočasových aktivit, ale sezení u televize nebo u počítače jednoznačně vedou. A co nás Čechy baví kromě toho?

Zážitek, prosím…

Dalším fenoménem, který ovládá volnočasové aktivity, jsou zážitky. Let balonem, řízení tanku, zorbing, zážitkové kurzy vaření, kurzy tvůrčího psaní, kreslení, sochaření… je toho mnoho, a takřka u všeho milujeme ještě nálepku „rychle a jednoduše“. Volného času totiž není nikdy dost na to, abychom vyzkoušeli všechno, co chceme, a tak nám na míru rostou agentury specializující se na prodej nejrůznějších zážitků pro všechny věkové i cenové kategorie… A my jejich nabídku využíváme, protože stejně jako u počítačů či televize u nich milujeme možnost ponořit se na chvíli do úplně jiného světa!

Zdravý pohled na volný čas

Zdá se vám, že je mezi volnočasovými aktivitami málo těch „zdravých“? Možná máte pravdu. Jenže je fakt, že pokud si naplánuji denně procházku s pocitem, že „musím“, protože je to zdravé a „někde psali, že mi to udělá dobře“, už to není zábava. Není to relax. Neděláme to z vlastního rozhodnutí, ale s pocitem, že bychom měli. A u toho si tedy pak opravdu příliš neodpočineme. Životní styl sem i tam, ve volnu je třeba dělat to, co udělá radost, abychom při něm skutečně byli schopní načerpat dost energie na to, co dělat v životě opravdu musíme. A že vás trápí, jak to vaše pasivní odpočívání uvidí ostatní? Položte si otázku, pro koho žijete: pro jejich, nebo pro svůj dobrý pocit? My doufáme, že pro ten svůj, protože o ten přece jde především…