Akalyfa - krása kočičích ocásků
Nepříliš známá rostlinka z rodu pryšcovitých (Euphorbiaceae), ukrývající se pod jménem Acalypha (akalyfa, palnice), má svůj původ v tropických oblastech naší Země. Její nejrozšířenější druh Acalypha Hispida byl objeven holandským botanikem Johannem Burmanem na Malajském souostroví již v 18. století. V dnešní době je známo přes 500 druhů rostlin rodu Acalypha, rostoucích převážně v tropech a subtropech.
Proč kočičí ocásek?
Při krátkém přiblížení této nepříliš rozšířené krásky začneme u jejího nejběžnějšího druhu Hispida, díky kterému si akalyfa vysloužila i svůj druhý název „kočičí ocásek“. Jeho růžové až červené květenství, připomínající chlupaté plyšové ocásky, bývá často zaměňováno s květy laskavce (Amaranthus caudatus) a běžně dosahuje délky 5 až 8 cm.
V botanických zahradách se však můžete setkat i s květy dlouhými přes půl metru. Druh Hispaniolae má převislé květy drobnější, kratší, a hodí se proto více do závěsných truhlíků. Svůj název dostal podle karibských ostrovů, které jsou jeho domovinou. Kromě červené a růžové barvy se dnes můžete setkat i se smetanově bílým květenstvím hybridů Alba.
Olistění všech rostlin je střídavé, listy sytě zelené barvy mají vejčitý tvar s krátkou špičkou a výraznou žilnatinou. Ne všechny druhy akalyfek však zaujmou jen svými výraznými květy. Druhou skupinu těchto krásek tvoří rostlinky s nenápadným květenstvím, které se pěstují zejména pro své pestré olistění. Například hybridy druhu Wilkesiana se mohou pyšnit barevnou směsí listů se zelenohnědými až černočervenými skvrnami s bílým okrajem.
Jak o akalyfu pečovat?
Stejně jako ostatní tropické rostliny, také akalyfy vyžadují pro udržení si své krásy důkladnou péči. Obecně lze říci, že se jim daří v teplých, světlých místnostech s vysokou vlhkostí vzduchu. Je-li okolní prostředí příliš suché, květinám začnou opadávat listy a jsou náchylnější k napadení škůdci, jakými jsou například sviluška, molice nebo štítenka. Pro zvýšení vlhkosti okolního prostředí je nejefektivnější postavit květináč s akalyfkou do misky s vlhkými oblázky a příležitostně jej rosit.
Doporučovaným teplotním rozmezím pro pěstování je 18 °C až 26 °C, avšak ani během zimy by okolní teplota neměla klesnout pod 16 °C. Pozor dávejte na vysoké teplotní výkyvy, které mohou zapříčinit opadávání listů. Pro uchování barevnosti listů a bohatého květu potřebují rostlinky zajistit dostatek světla, je však třeba květiny nevystavovat přímému žhnoucímu slunci, které by jí mohlo spálit a poničit.
Kočičí ocásky jsou velmi citlivé na zálivku, nesmí docházet k jejich přelití ani usychání. Díky nízké citlivosti na vápník není k jejich zalévání potřeba speciálně upravená voda a postačí běžná voda z kohoutku. V období klidu, které bývá mezi listopadem a únorem, přísun vody omezíme, naopak v době vegetace (květen až září) zaléváme častěji a denně rosíme. Co se týče hnojení, v době květu přidáváme rostlince živiny tekutým hnojivem každých 14 dní, jinak může dojít k omezenému kvetení a ke žloutnutí listů. Odkvetlá květenství ihned odstraňujeme, abychom zabránili možnosti napadení škůdci.
Chceme-li krásu akalyfek šířit dále, rozmnožujeme je na jaře vrcholovými řízky. Teplota substrátu by měla být kolem 20 °C až 22 °C. Stejně tak na jaře provádíme tvarování rostlinky. Květinu zaštipujeme, čímž keřík získá košatější tvar. Holé stonky po odpadlých květech nevyhazujeme ani jinak neničíme, neboť zjara většinou vyraší lístky nové.
Jak už to bývá, za každou krásu se musí platit, a tak stejně jako u většiny pryšcovitých rostlin (mezi něž dále patří například pryšec či poinsettie neboli vánoční hvězda), obsahují akalyfky bílý jedovatý latex, který rostlina roní při svém poranění. V tomto mléce jsou obsaženy zvláštní alkaloidy a barviva, která mohou při kontaktu s pokožkou způsobit nečekanou reakci. Při správné péči však žádné nebezpečí nehrozí.
Běžně akalyfky na pultech obyčejných obchůdků s květinami asi nenajdete, avšak máte-li zájem, můžete si jí objednat přes internet nebo vám jí po domluvě jistě ve vašem oblíbeném květinářství seženou.
Související články:
