Alpinum klasicky i moderně
Postavit na zahradě alpinum je náročný výkon a kromě toho i velmi zodpovědný čin, neboť trvá několik let, než skalka získá přírodní patinu. To je jeden z důvodů proč nelze tak snadno měnit tvář alpina. Proto je dobré umístění skalky dobře rozmyslet, aby v okolní výsadbě vynikla, ale ne zas tolik, aby zahrada s alpinem nevypadala jako skládka kamenů.
Skalka jako by byla v zahradě odjakživa
Nejvhodnějším místem pro založení skalky je svah. Na něm můžeme nejlépe napodobit různé přírodní útvary, vytvořit podmínky pro růst rostlin a dosáhnout nejpůsobivějšího estetického účinku. Na stavbu skalky se dají využít kromě přirozených svahů i umělé svahy navazující na zeď či plot, a dokonce i rovinatý terén se může vhodnými terénními úpravami přeměnit na pěkné alpinum. Máme-li k dispozici dostatek prostoru, vyhloubíme na příhodném místě nepravidelnou jámu s mírně skloněnými stěnami a vedle navršíme vykopanou zem. Aby vznikl vyšší pahorek, využije se do jeho základů stavební odpad, škvára nebo hrubý písek se štěrkem.
Má-li skalka vypadat co nejpřirozeněji, použijeme ke stavbě jen jeden druh kamene, nejlépe ten, který se vyskytuje v nejbližším okolí. Kameny nemají být čerstvě lámané, naopak, jejich povrch má být omšelý, přirozeně zvětralý, a vůbec ideální vzhled skalce dodají kameny porostlé lišejníky a mechy. Z druhů kamene jsou pro stavbu alpina nejvhodnější vápence a dolomity, se slabým načervenalým nebo šedým zbarvením, které jsou pro většinu skalniček přirozeným prostředím. Kameny do terénu ukládáme vždy naplocho, výjimkou může být pouze břidlice, z níž lze vymodelovat skalka z desek kladených na výšku těsně vedle sebe tak, aby výsledný dojem věrně napodobil zvrásněnou skalnatou krajinu.
Jednotlivé kameny sestavujeme tak, aby se mezi nimi terasovitě tvořila nepravidelná menší nebo větší políčka, kam budeme vysazovat skupinky skalniček. Kobercové rostliny převislého růstu umístíme nejlépe na okraji, aby neutlačovaly ostatní skalničky, zakrslé dřeviny sázíme v rozumné míře přímo do skalky, a zvlášť silně se rozrůstajícím skalničkám, jako jsou například rožec a rozchodník, vyhradíme nejméně výhodné místo s chudou půdou, abychom jejich bujný růst co nejvíce omezili. Celou výsadbu doplníme vřesovištními rostlinami a drobnými cibulovinami, které zjara a na podzim skalku oživí, okrasnými travinami, kapradinami a letničkami, které na skalce zakryjí holá místa po zatahujících cibulovinách.
Tradičním způsobem založit skalku lze brzy zjara, ale odborníci, jako vhodnější termín doporučují podzim, kdy se mezi kameny půda „usadí“ a přes zimu se slehne. Založenou skalku pak osazujeme rostlinami až na jaře.
Od miniskalky až po alpinkářský monument
Kdo nemá čas nebo na zahradě vhodné místo na skalku, může si pořídit miniaturní alpinum. Nádoba, v níž hodláte skalničky pěstovat, by měla být 25 až 30 cm hluboká, měla by se rozšiřovat směrem vzhůru, aby ji led při zmrznutí nemohl roztrhnout. V každé nádobě je však bezpodmínečně nutné udělat otvory pro odtok vody a tyto otvory ještě přikrýt střepem z květináčů a hrubým štěrkem, aby se časem nezanesly.
Ideální půdou pro žardiniéru je směs rozleželé hrabanky z borovice, rozleželého listí z buků a písek, vždy stejným dílem. Kdo nemá možnost připravit podobný substrát, koupí si rašelinu a doplní ji z jedné třetiny pískem.
Při osazování nádoby neuvažujte o tom, že „skalničky pocházejí z hor a vydrží tedy všechno“. Nevybírejte hned exotické rostliny, na trhu je dostatek odolných celá řada. Plaménky, pochybek, kostřava, lomikámen, tařička a mnoho dalších v malém prostoru dobře rostou, neboť vydrží na skalách v daleko svízelnějších poměrech. Z vysokohorských druhů skalniček je na výběr poduškovitá Draba aizoides, česky chudina vždyzelená se žlutými květy, stejně jako lnice alpská s fialovými a modrými květy, Primula minima s růžovými květy, různé druhy hořců - Gentiana s nádhernými modrými květy nebo trávničky (Armeria), lomikameny (Saxifraga)či oblíbení netřesky (Sempervivum). Pokud je koryto nebe mísa dostatečně velké, vysadit můžeme i zakrslé dřeviny - jehličnany i listnáče, které doplníme drobnými cibulovinami.
Ať už se beton ke stavbě skalky zdá jako zcela nevhodný materiál, opak je pravdou. U současné moderní architektury rodinných domů se uplatní „skalka“ v přísném geometrickém stylu z „íčkových“ betonových sloupků, jejichž mezery jsou vyplněny travertinovými kameny. Tato vápencová hornina je totiž velmi pórovitá, v níž se například daří všem druhů saxifrag, netřeskům, pochybkům i zvonkům. Stavba sice vypadá spíše jako křivolaká zeď, ale alpinum přece nemusí být jen pahorek porostlý rostlinami. Stejné uplatnění pro pěstování skalniček velmi rychle nalezly prefabrikované svahovky a palisády. Mohou se skládat do libovolné výšky i šířky, rovně či do oblouku nebo jimi zakončit a zpevnit nestabilní svah. K tomu účelu jsou ostatně určeny. Barevností a strukturou se snadno sladí s barevností fasády domu, cestiček, zdí a plotů.
Skalka je zkrátka takový malý svět pro sebe, který lze mít téměř kdekoliv bez ohledu na terén či půdní podmínky, neboť oboje se dá výběrem vhodného stavebního materiálu, modelací terénu a vhodně namíchaných substrátů upravit. Jen jedno za vás žádná technika ani chemie nevyřeší – vybrat nenáročné skalničky tak, aby alpinum bylo krásné po celý rok. Ale s těmi se seznámíme zas příště, mezitím si můžete pro alpinum vybírat místo nebo se pustit do stavby.
Autor: Irena Forejtová
2. dubna 2010
