Břečťan popínavý | E15.cz

Břečťan popínavý

Redakce

Rod Hedera zahrnuje okolo 10 druhů, které rostou v Eurasii a v severní Africe.

Hedera helix - břečťan popínavý
Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Popis: Vytrvalý, plazivý nebo popínavý, až 20 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen ve spodní části dřevnatý, větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé, v mládí chlupaté, později lysé, listy kvetoucích větví kosníkovité až kopinaté, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, nelesklé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Kvete v IX až X. Vykvétá až přibližně v 8. až 10. roce života a dožívá se až 500 let, podle některých autorů i 1000 let (velmi staří jedinci mohou mít kmen až o průmeru 1 m).
Latinské rodové jméno je odvozeno od řeckého slova hedra, které znamená sedátko (břečťan přisedá na podklad) a druhové jméno je odvozeno z řeckého slova helissó, jež znamená vinout se.

Autor: Ženy - E15
Stanoviště: Listnaté a smíšené lesy, skály, sutě, zříceniny, zahrady, parky, křoviny, na půdách humózních, výživných, mírně kyselých až neutrálních.

Rozšíření: V ČR dosti hojně, místy však chybí, se stoupající nadmořskou výškou četnost výskytu klesá. Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na východě po Pobaltí a Ukrajinu, na jihu chybí v Řecku, na Krétě, v Moldávii a také v maďarských nížinách, dále roste v Malé Asii, na Kavkaze, v Arménii, na severu Íránu, v Libanonu, v Izraeli.

Léčitelství: Sbírá se list (Folium hederae) a to nejlépe na jaře.
Obsahuje zejména saponiny (nejvíce hederasaponin C), gklykosid hederin (helixin), alkaloid emetin, inosit, flavonoidy, betakaroten, třísloviny, kyseliny chlorogenovou, hederikovou, mravenčí, kávovou a jablečnou, tuk, pektin, rutin, scopolin, cholesterin, tocoferol, hedera-peroxydasu, jód aj.
Břečťan podporuje vykašlávání (užívá se např. při chronickém kataru, astmatu, nachlazení, zanícených sliznicích), podporuje činnost jater a žlučového systému, zevně se aplikuje na kožní vyrážky, sedací koupel dobře působí na vnější hemeroidy (hrst čerstvých břečťanových listů se nechá přes noc luhovat v 1 l studené vody, ráno se nechá projít krátkým varem a po vychladnutí na teplotu těla se do ní nemocný posadí), obklad z listů pomáhá při bolestech kloubů, na drobnější spáleniny se osvědčil obklad z asi 5 minut povařených listů.
Břečťan se vnitřně podává buď formou nálevu (polovina čajové lžičky drogy na šálek vody, půl šálku se vypije ráno a zbylá půlka večer) nebo ve formě tinktury (např. při kataru horních cest dýchacích se bere přibližně 20 kapek tinktury 2x až 4x denně, děti polovic).
Vzhledem k tomu, že břečťan je ve větších dávkách drogou toxickou, není radno překračovat doporučené dávky ani jej brát dlouhodobě. Nejjedovatější částí rostliny jsou zřejmě bobule, údajně byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí. Otrava se projevuje průjmem a zvracením, postiženému je třeba podat aktivní uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:
Z bobulí břečťanu se získává růžové a šedivé barvivo pro barvení látek a vlny.
Pryskyřice, kterou lze získat ze stonků břečťanu, se přidávala do nakuřovacích prášků nebo do zubních plomb.
Z měkkého břečťanového dřeva se v minulosti vyráběly poháry na filtrování vína či cezení mléka, dřeva velmi starých jedinců lze použít namísto dřeva zimostrázového na rytí dřevorytin.

Pěstování: Pěstuje se ve velkém množství kultivarů, jež se liší vzrůstem, tvarem či barvou listů nebo barvou bobulí. Pěstuje se v zahradách, parcích, na hřbitovech apod. jako trvale zelená rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí atd. nebo jako náhrada trávníku. Růst břečťanu při zdech přináší vedle pěkného vzhledu i další výhody, neboť svými kořeny vysává vodu od základů a větvemi chrání omítku proti povětrnostním vlivům. Je rostlinou nenáročnou a odolnou vůči emisím, vyhovuje mu i stinné stanovitě. Množí se výhradně vrcholovými řízky, jež celkem ochotně zakořeňují. Je třeba však počítat s tím, že zejména v prvních letech života roste celkem pomalu (vzhledem k výše zmíněné dlouhověkosti nemá břečťan opravdu kam spěchat). Některé kultivary se uplatňují i jako pokojové rostliny. Tyto kultivary vyžadují v zimním období chladné prostředí, ale nad bodem mrazu (avšak teploty nad 15 °C spíše škodí). Umístěny by měly být na světlém místě, ale bez přímého slunce. Zálivka by měla býti poměrně častá, substrát by neměl nikdy vyschnout, při vyšší teplotě prospěje i občasné rosení. Množí se stejně jako zahradní břečťany, tj. vrcholovými řízky.

Symbolika:
Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství (např. bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos čili Bacchus bývá zobrazován s břečťanovým věncem).
Pro první křesťany byl břečťan symbolem nesmrtelnosti a věčného života.

Uvedeno ve spolupráci s http://botanika.wendys.cz

Autor: Redakce
 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!