Exotická alokázie
Na první pohled
Alokázie (Alocasia) se honosí typickými, tmavě zelenými listy srdcovitého až šípovitého tvaru, které jsou protkány výraznou, světlou žilnatinou. Ze spodní strany mívají listy fialový nádech a podle odrůdy bývá jejich okraj hladký nebo lehce zvlněný. V pokojových podmínkách mívají stonky délku až 50 cm, na kterých vyrůstají 20 až 50 cm dlouhé listy.
V tropických deštných lesích, kde má alokázie svůj původ, však nejsou výjimkou ani rostliny s dvoumetrovými stonky a řapíky s délkou až jednoho metru. Díky tvaru a ornamentálnímu vykreslení listů se alokázii někdy přezdívá „sloní ucho“ nebo „africká maska“. V našich obchodech se nejčastěji setkáte s odrůdou Alocasia amazonica a Alocasia sanderiana.
Co se týče květenství, tvoří alokázie palici obklopenou toulcem. Většinou bílý, polootevřený toulec chrání tyčovitý pohlavní orgán. Tento květ však nepatří mezi nejokrasnější, téměř nevoní a při pěstování je vhodné jej ihned uštípnout, aby rostlinu nevysiloval a ta mohla více energie věnovat svým nádherným, okrasným listům.
Pěstování není pro každého
Jestliže patříte k milovníkům pokojových květin, pak pro vás bude pěstování alokázie velikou výzvou. Je to choulostivá dáma, která vyžaduje zvláštní pozornost a preciznost. Její nároky na pěstování jsou velmi vysoké. K dobrému růstu vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, dostatek světla a přiměřené množství vody. Nejlépe se jí daří při teplotách okolo 25 až 27°C, avšak nesnáší přímě sluneční paprsky. V zimním období by teplota okolí neměla klesnout pod 18°C. Největší radost byste jí udělali pěstováním ve skleníku či prosklené vitríně.
Pozor si dejte také na zálivku. Zalévejte opatrně měkkou, odstátou vodu, přelévání nebo sucho by mohlo rostlinu zahubit. Jelikož ale vyžaduje vysokou vlhkost vzduchu, často květinu roste. Ke hnojení, které stačí provádět v době růstu 4x do měsíce postačí klasická minerální hnojiva pro pokojové rostliny.
Dospělé květiny přesazujeme jednou za 2 roky, mladé rostlinky každoročně zjara do substrátu, smíchaného z hnědozemě, rašeliny a písku. Rozmnožovat alokázie můžete výhonky nebo hlízami, dělením od mateřské rostliny nebo řízkováním. Jelikož jsou dekorativní listy na vysokých stoncích její dominantou, není vhodná ke tvarování.
Jedovatě elegantní kráska
Původem tropická rostlina má svou domovinu na ostrovech jihovýchodní Asie. Na světě byste našli asi 70 druhů alokázií, které rostou zejména na Nové Guinei, Filipínách nebo v Malajsii. Poprvé byla akolázie popsána v roce 1839 a řadí se, stejně jako antúrie, filodendron, difenbachie nebo potos do čeledi áronovitých (Araceae). Tato čeleď je proslulá květinami s nádhernými listy, které však mohou být nejen pro člověka nebezpečné.
Stejně jako většina druhů áronovitých rostlin, je také alokázie jedovatá. Již při pouhém dotyku může podráždit pokožku a způsobit otoky. Ve svých pletivech obsahuje velké množství toxických látek a šťavelanu vápenatého, který může při pozření způsobit podráždění ústní dutiny a zažívacího traktu.
V některých případech může způsobit také otoky plic, vedoucím k vážným dýchacím potížím. Chováte-li proto nějakého domácího mazlíčka, dejte velký pozor, aby se s touto dámou nedostal do kontaktu. Okusování jejích listů by mu mohlo způsobit nevolnost, průjem a horším případě i smrt otravou. Také vy mějte na paměti její jedovatost a při každé manipulaci s alokázií si nasaďte rukavice nebo si po práci neprodleně umyjte ruce.
Pikantnost na závěr
Přestože jsme zmínili jedovatost alokázií, některé druhy se používají i ke konzumaci. Jedlé jsou jejich hlízy, které obsahují spoustu škrobu. V některých koutech planety se konzumují také listy a stonky alokázií, je však potřeba je před podáváním důkladně povařit. V čínské medicíně se dokonce setkáte s využívám výtažků ze stonků k tišení bolesti žaludku či zubů.
