Klematis – řezat nebo nechat růst?
Způsob řezu se řídí podle druhu
Rod klematisů je nesmírně bohatý a rozmanitý. Jde vlastně o byliny i keře a polokeře. Bylinné druhy mají dřevnatý pouze kořenový krček a jejich nadzemní část každoročně odumírá. Naopak dřevité klematisy mají tenký kmínek, který dosahuje délky až několika metrů.
Proto je užitečné vědět jaký druh vlastně pěstujeme, protože od toho se odvíjí způsob řezu, na němž závisí jak bohatě bude klematis kvést. Je však třeba zdůraznit, že k pravidelnému řezu přistoupíme až po zesílení rostliny, což bývá někdy až po čtyřech letech od výsadby. Do té doby vždy v předjaří u všech skupin zakracujeme všechny výhony asi 30 cm nad zemí těsně nad pupeny, aby sazenice dostatečně zesílily. V dalších letech pak už následuje udržovací řez podle toho do které skupiny daný klematis patří.
Druhy, které kvetou brzy na jaře a jejich květy se tvoří na krátkých letorostech vyrůstajících ze starého dřeva řezat nemusíme. Odstraníme jen odumřelé a slabé výhony. Patří mezi ně Clematis montana, plamének horský, který poznáme podle krásných modrých květů na dlouhých tenkých stoncích.
V druhé skupině jsou velkokvěté klematisy a jejich kultivary, které kvetou v květnu a červnu na nových výhonech rostoucích z loňského dřeva a remontují ještě v létě. U nich je potřeba řez provádět velmi umírněně na podzim nebo na jaře před rašením. Odstraňují se pouze odumřelé výhonky a silně rostoucí se zkrátí o čtvrtinu až třetinu.
U klematisů, které kvetou na letošních výhonech v létě je způsob řezu nejsnazší. Každoročně se odstraní všechny výhony patnáct až třicet centimetrů nad zemí těsně nad prvními pupeny. Řez provádíme buď v pozdním podzimu nebo až na jaře, což je výhodnější, neboť se u botanických druhů (například u Clematis viticella, Clematis tangutica, Clematis integrifolia a Clematis rehderiana) neochudíme o nádherně stříbřité střapaté chomáčky, která v zimním období zdobí keře.
Kořeny ve stínu, hlava na slunci
Nejvhodnějším termínem pro výsadbu klematisů je podzim nebo začátek jara. Pro klematisy vybíráme slunné místo chráněné před větrem. Půda by neměla být ani příliš těžká ani vysychavá. Zkušení zahradníci tvrdí, že plamének potřebuje mít hlavu na slunci a nohy ve stínu, proto kořeny chráníme před slunečními paprsky. K patě rostliny nastýláme rašelinu, drcenou kůru, posečenou trávu nebo můžeme vysadit nízké rostliny. Stín vrhne i vhodně umístěný kámen, břidlice, případně střešní taška.
Rostliny z kontejnerů lze vysazovat kdykoliv, ale po výsadbě je nutné dbát na pravidelnou zálivku. Jinak se sazenice zpravidla neujme a uschne.Klematisy Vysazujeme vždy přibližně o deset až patnáct centimetrů hlouběji, než byly v kontejneru a seřízneme je na první očko. Na zimu je vhodné klematisy chránit před promrznutím silnější vrstvou chvojí.
Klematisy se bez opory neobejdou. Mohou se pnout po plotech, pergolách, budovách, ale také po živých plotech nebo jehličnanech.trelážích nebo mřížkách. Zajímavým společníkem klematisů jsou například velkokvěté či remontantní růže, kdy nejlépe vynikne kombinace druhů kontrastních barev.
Autor: Irena Forejtová
17. července 2009
