Květina měsíce – rododendron
Rododendrony, česky správně pěnišníky, patří k nejvýraznějším šperkům jarních zahrad. Jejich pěstování a péče nejsou složité, je však třeba dodržet několik jednoduchých zásad. Pak nás budou svými květy i pěknou zelení těšit mnoho let.
Při procházce parkem si všimneme, že pěnišníky rostou většinou v podrostu vyšších stromů. Vyhovuje jim polostín a mírně vlhká půda. Proto i na zahradě bychom měli takové stanoviště alespoň částečně napodobit. Nemusíme je sázet přímo pod stromy, ale měli bychom vědět, že přílišný sluneční úpal jim nesvědčí.
Nevhodná jsou též místa vystavená větru a mrazové kotliny. Optimální je výsadba na severní stranu pod vzrostlé stromy nebo do jejich blízkosti, kam sahá stín jejich korun. V našich podmínkách rododendrony nejlépe rostou ve středních a vyšších polohách, kde je vyšší vzdušná vlhkost, půdní vláha a v zimě dostatek sněhu, který je rovněž chrání.
Největší předností pěnišníků je jejich obrovská mnohotvárnost a škála barev květů. Je zajímavé, že mezi rododendrony je žlutá barva květů stále vzácností, i když se sortiment rychle mění. Najdou se zde barvy od čistě bílé a krémové, růžové, lososové, meruňkové, karmínové, šarlatové, purpurové, fialové až po téměř modrou. 
Zákoutí v zahradě můžeme ladit do různých barevných tónů a kombinací. Můžeme zvolit kultivary, které kvetou ve stejné době a vytvořit jakýsi barevný akord, nebo kultivary, které na sebe navazují svým kvetením a prodloužit si tak jaro v zahradě. Po odkvětu jsou tyto keře s tmavozelenými lesklými listy vhodným pozadím pro záhony letniček i trvalek podobně jako konifery, neboť rododendrony zůstávají po celý rok stálezelené.
Zahrádkáři stále nejvíce vyhledávají efektní velkokvěté druhy rododendronů se sytě zelenými listy, a velkými nálevkovitými květy, které poměrně dobře odolávají mrazu, a dokonce lépe snášejí sluneční svit než většina ostatních druhů rododendronů. V menší míře jsou pěstovány ještě hybridy, které velmi brzy kvetou, a některé zakrslé plané druhy a jejich kříženci, které jsou vhodné do skalek a vřesovišť. Středně vzrůstné keře se hodí do menších zahrádek, kde je vysazujeme do malých skupin nebo samostatně jako solitéry. Keře úctyhodných rozměrů využijeme raději ve velkých zahradách, kde mají dostatek prostoru.
Na výsadbě záleží
Rododendrony zpravidla nakupujeme v kontejnerech, mnohdy dokonce kvetoucí. Máme tak jistotu, že si odnášíme kultivar s barvou květů, kterou požadujeme. Kontejnerované rostliny vysazujeme během celé sezony. Nejdříve rostlinu vyjmeme a zkontrolujeme, zda má vlhké kořeny.
Pokud je zemina suchá, ponoříme sazenici do vody a necháme bal důkladně provlhčit. Jáma by měla být minimálně dvojnásobně velká než je kořenový bal. Do třetiny ji vyplníme rašelinou a přidáme také organické hnojivo nebo kvalitní kompost. Substrát promícháme a prolijeme vodou. Vsadíme rostlinu s balem, který obklopíme vrstvou rašeliny nebo speciálního substrátu pro rododendrony a vřesovištní rostliny. Doplníme zeminu a přišlápneme povrch. Opět zalijeme a můžeme rozprostřít vrstvu mulče.
Řez provádíme jen výjimečně při bujnějším růstu. Pak raději odřízneme celou větev až u hlavního kmínku v době krátce po odkvětu. Po odkvětu také vylamujeme květenství, aby se rostliny zbytečně nevysilovaly tvorbou semen. 
Pěnišníky koření mělce a proto je neokopáváme. Slehlý substrát pokryjeme raději rašelinou nebo lesní hrabankou. Podpoříme tak růst nových kořínků a zabráníme přílišnému vysychání.
Přezimování zpravidla nečiní obtíže. Je třeba však počítat s tím, že stálezelené rostliny odpařují vodu i v zimě, a proto rododendrony při každé oblevě důkladně zavlažíme. Před zimou nahrneme pod keře listí, rašelinu nebo drcenou kůru, abychom chránili kořeny před mrazem.
Autor: Irena Forejtová
24. května 2010
