Lukáš Rosívač: Investice do starožitností se vyplatí
Pokud bych vám přivezla starou skříň, kterou jsem našla u babičky na půdě, za jak dlouho si ji budu moct opravenou zase odvézt?
Řádově udáváme zhruba šest až osm týdnů. Je to z toho důvodu, že nejen šelaková politura, ale i podlepování kostním klihem, konstrukční klížení, napouštění fermeží – vše musí dlouho schnout, nejlépe týdny. I když šelak se používá spíš na tvrdší dřevo (ořech, třešeň), na měkké dřevo se používá obvykle jen včelí vosk, tudíž takový nábytek může být hotový o něco rychleji.
Technologie, které používáte, jsou tedy původní?
Ano, například při klížení používáme kostní klih a jako povrchovou úpravu používáme šelakovou polituru. Pokud chceme matný povrch, matníme ji včelím voskem.
Není problém dobové materiály a komponenty sehnat?
Obvykle se najdou v potřebách pro restaurátory, například šelaková politura se kupuje jako polotovar. Jsou to výměšky červce lakového, což je brouk, který se živí pryskyřicí a své larvy chrání voskovým sekretem, který vyměšuje, a to je právě šelak. My ho ale kupujeme jako šupinky, které se následně rozpouštějí v lihu.
Jak taková povrchová úprava šelakem probíhá?
Nejdřív se dřevo vyspraví, pak se odstraní stará povrchová úprava, potom se napustí lněnou fermeží nebo lněným olejem, čímž získá svou přirozenou barvu, poté se pomocí pemzy začínají zaplňovat póry ve dřevě a nakonec se začnou nanášet vrstvy šelakové politury. Aby se dosáhlo požadovaného lesku, musí to být desítky vrstev a každá z nich by měla i několik dní vysychat. Politura se nanáší prostřednictvím tzv. polny, což je bavlněný smotek, do něhož se šelak nalije.
Pochopila jsem, že jde o poměrně náročnou činnost, minimálně časově. Proč se raději nepoužívají moderní laky?
Nikdo neví, jak dlouho moderní lak vydrží, ale politura je prověřena stovkami let. Navíc je na rozdíl od laku snadno obnovitelná. A když dobře vyschne, je také velmi odolná, laky časem praskají apod. Šelak zároveň zvýrazňuje přirozenou krásu dřeva, laky jej spíš zmatňují, zmléčňují…
Jak náročná je následná péče o starožitný nábytek?
Péče není prakticky žádná, stačí se pouze vyvarovat pár věcí. Šelaková politura nesmí přijít do styku s lihovinami, neboť je rozpustná v lihu a při dlouhodobém styku s vodou hrozí zmatnění povrchu, vadí jí i přímé sluneční záření. Na druhou stranu, my šelakovou polituru dokážeme snadno opravit přímo u klienta, což s moderními laky nelze, ty se musí odstranit a znovu komplet přestříkat. U politury stačí poškozený povrch rozbrousit a jejím opakovaným nanášením jej obnovit.
Sám by si to zákazník opravit nemohl?
Nemohl, protože je velmi složité udržet polnu ve stavu, v němž nejlépe funguje. Když použijete moc lihu nebo moc šelaku, pak se ty jednotlivé vrstvy, které se nalešťovaly dny, strhnou a může se začít znovu. Vysokého lesku se na závěr dosáhne tím, že se do polny dá pouze líh. K tomu se ještě používá lněný nebo parafínový olej, aby po povrchu polna pěkně klouzala.
Jak se řeší poničení nábytku od červotoče a dalšího dřevokazného hmyzu?
Pokud tam ještě ten škůdce je, lze jej odstranit chemicky, což však není nikdy stoprocentní, a vzhledem k tomu, že se napouští dírka po dírce, je to také velmi zdlouhavé. Jedinou stoprocentní metodou je ozáření, které má i další výhodu – lze takto ošetřit i nábytek po renovaci, neboť záření ničemu nevadí. Pouze sklo je nutné odstranit, protože by na něm mohlo dojít k barevným změnám.
Když se podíváte na nábytek, poznáte, z jakého dřeva je vyroben?
To musíme, zvlášť v případě inkrustace (vytváření obrazců zasekáváním masivních kusů dřeva do masivního dřeva). Když se dostanu na čisté dřevo, poznám to pouhým okem, mám už praxi. Složitější bývá pak ten materiál sehnat.
Jak zjistíte původní stav nábytku, abyste jej mohli zrestaurovat?
Pokud je nábytek hodně poškozený a některé části zcela chybí, hledáme nejprve ve svém vlastním archivu fotek nebo v dobových pramenech, studujeme a velmi nám pomáhá, když se zachová alespoň část zdobení. Navíc i tvar a období nám napovědí, jak zhruba ten kus původně vypadal.
Poznáte na první pohled nejen období, ale i konkrétního designéra?
Pokud se budeme bavit o nábytku z minulého století, lze to často poznat podle typických autorských prvků. Například křesla od dvojice architektů Kropáček a Koželka, které tu máme, mají specifi cké područky, stolky od Jindřicha Halabaly se vyznačují podnožím s prohnutím, kterým se říká pavouk. Zároveň jsou stále docela dobře dostupné katalogy nábytku z období funkcionalismu, art deca…
Vím, že restaurujete i čalouněný nábytek – jak se shánějí látky? Používáte také dobové materiály a vzory?
Existuje firma, která má v zásobě tisíce dobových vzorů, proto není problém ani v dnešní době nechat si utkat látku na míru na konkrétní kus nábytku, jen je to dost finančně náročné.
Lze při restaurování nábytku ušetřit? Jak?
U toho čalouněného se často dávají moderní výplně, molitany apod., ale my se snažíme klientovi doporučit, aby dal přednost originálním metodám, protože mají delší životnost – pružinová vazba, konopné popruhy, koňské žíně…
Kdyby po vás klient chtěl použít i k renovaci dřevěného nábytku moderní materiály, třeba laky, které rychleji schnou, apod., uděláte to?
Záleží na konkrétním kusu nábytku. Pokud půjde o nějaký krásný historický kus, budeme se to snažit zákazníkovi rozmluvit. Pokud je to ale věc ze šedesátých let, kde už se moderní materiály vyskytují, tak člověk přimhouří oko.
Lze nějakým způsobem na renovaci staršího nábytku ušetřit?
Někdy není nutné nábytek restaurovat kompletně, pokud není příliš poškozený, nemusíme úplně sundávat povrch. Dají se například jen slepit konstrukce židlí u jídelního stolu, nebo naopak odýhujeme pouze desku jídelního stolu, kterou dopatinujeme k podnoží. Je samozřejmostí, že některý nábytek si vyžádá vyšší pracnost, a tak stoupají i náklady na renovaci. Na druhou stranu je dobré si uvědomit, že výroba nového kusu nábytku z moderních materiálů stojí obdobně jako renovace, ale s tím rozdílem, že skříň od nás vydrží na celý život.
Vy jste vyučený umělecký truhlář, přesto nepracujete pouze se dřevem…
Nerestaurujeme pouze dřevěný nábytek. Opravujeme i doplňky, restaurujeme obrazy, zlatíme, děláme hodiny, světla, k nim nové elektroinstalace, vlastní širmy z pergamenového papíru, prodáváme též historické sklo – vázy a podobně.
Jaký je největší poklad, který vám prošel rukama?
Největší poklady, které jsme restaurovali, pocházejí ze 16. století, z období renesance. Momentálně pracujeme na dvě stě padesát let staré klasicistní truhle, což je nejstarší kus, který tu teď máme. Zachránili jsme ji téměř před likvidací, byla totiž ve velmi špatném stavu. Úsměvným detailem je to, že ji původní majitel navíc před focením inzerátu ještě nastříkal na zahradě hadicí, aby se dřevo lesklo, takže jsme ji dostali úplně mokrou. Prosychala u nás dva a půl roku.
Je momentálně vhodné investovat do starožitného nábytku? Do jakých kusů nejlépe?
Určitě, i s tím lidem radíme. Mohou nám zaslat fotky na e-mail a my jim doporučíme, jestli je vhodné do toho konkrétního kusu investovat a nechat ho zrestaurovat. Dnes je největší poptávka po art decu a funkcionalismu; když jsem před deseti až patnácti lety začínal, byl žádaný biedermeier a před dvaceti lety se dal barokní tabernákl prodat za více než milion, i když dneska je jeho cena zhruba 250 tisíc, protože není taková poptávka.
Kde obvykle sháníte nábytek a jednotlivé komponenty na jeho opravu?
Chodím do bazarů, na aukce, také hodně na internet, mimo jiné vozíme nábytek i z Velké Británie, kde nakupuji přes aukce, nebo zajdu na nábytkový trh. Ale nekupuji jen nábytek – kdykoli se mi naskytne příležitost koupit například staré klíče, jsem rád, protože se nám sem často dostávají věci bez klíčů. Podobně si sháníme bakelitové zástrčky, kupujeme opletené kabely k lampám…
Častěji nábytek seženete sami, nebo vám ho lidé přinesou?
Hlavní náplní naší práce je restaurování nábytku pro klienty. Prodejní galerie je pouze doplňková část, pro ni sháníme věci sami a sami si je restaurujeme. Samozřejmě když se naskytne možnost koupit krásný kus, tak jej koupíme a jsme za to rádi. Z Velké Británie dovážíme zejména skleníky, likérníky, knihovny apod.
Vy sám máte také byt vybavený starožitným nábytkem?
Kovářova kobyla chodí bosa. Důvodem je to, že bydlím v podnájmu. Oblíbené kusy z období art deca a funkcionalismu nasbírané mám. Jen čekají na to, až budu mít vlastní bydlení.
Zaujala mě podrobná dokumentace všech zrestaurovaných kousků na CD…
Na CD je vždy restaurátorská zpráva, kterou od nás dostane každý klient – jde o kompletní fotodokumentaci všech kroků, které jsme dělali na tom daném kusu, a text, jak o nábytek pečovat. Jednak lidé vidí, za co přesně zaplatili, a jednak je to dobré i pro budoucí restaurátory.
LUKÁŠ ROSÍVAČ
Vyučil se uměleckým truhlářem v Praze, následně nastoupil na deset let do praxe do restaurátorské dílny, v roce 2013 si založil vlastní společnost Restaurátorství Roto ( ) s prodejní galerií, kde spolupracuje se řezbáři a čalouníky na restaurování starožitného nábytku, obrazů, svítidel, hodin a dalších bytových doplňků.
Rozhovor vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.
