Mýdlo - co jste o něm dosud nejspíš nevěděli...
Mýdlo provází lidstvo už od kolébky, ale ze začátku se používalo jen k praní a mytí nádobí. Svého zaslouženého uznání se dočkalo až v sedmém století na blízkém východě. Tamní mydláři vařili pestrou škálu barevných kombinací a poprvé dali mýdlu i krásné vůně. Velké oblibě se těšilo i speciální mýdlo na holení. Bizanští mistři tehdy zásobovali celý svět. My, burani v Evropě, jsme se k voňavé čistotě přihlásili až v šestnáctém století.
Nápad vařit mýdlo ve velkém přišel až s průmyslovou revolucí. Nebyla to vůbec pěkná práce. V rámci maximalizování zisků se tuk získával vyvařováním zvířecích kostí a mršin, mnohdy dost starých a v pokročilém stádiu rozkladu. Extrémem je údajné vaření mýdla z mrtvol židů, čehož se měli dopouštět nacisti během druhé světové války.
K výrobě mýdla lze použít i rostlinný tuk - palmový a olivový olej, s čímž začala dodnes působící firma Palmolive. Mýdlo však nebylo nic nového, ovšem korporace potřebovaly svůj produkt něčím ozvláštnit, aby o něj byl zájem. Do mýdla se začal přidávat kokosový olej a ten mu dal podobu, ve které ho známe dnes.
Jak vlastně mýdlo funguje?
Je to dost složité, ale vlastně ohromě jednoduché. Některé látky se ve vodě rozpouští velmi snadno, například sůl. Avšak některé věci se ve vodě nerozpouští vůbec. Když máme vlasy mastné, můžeme se sprchovat sebevíc a stejně mastné zůstanou. Tuk, olej a mastnota se prostě ve vodě nerozpustí.
Mýdlo má však dvě části, jedna je sůl a druhá tuk. A tak když si umyjeme vlasy plné mastné špíny mýdlem, napojí se mastným koncem na špínu a slaným na vodu. Utvoří spoustu droboučkých bublinek a do nich se špínu pochytá. Čím více bublinek ( pěny ) mýdlo dokáže udělat, tím lépe čistí.
Jak vyrobit mýdlo?
Jistě vás napadne, že vyrobit něco tak komplikovaného musí být ohromě složité. Opak je pravdou. Šikovný chemik uprostřed lesa by si vystačil s nožem, zapalovačem a sadou nádob – pokud tedy dokáže tím nožem ulovit řekněme divočáka a získat z něj tuk. Další přísadou by bylo draselo, které se dá připravit z uhlíků v ohništi. Pak už jen nanosit vodu a sehnat si velký kotel, jako mají v pohádkách čarodějnice. Dlouho vařit a ve správný moment tu bublající a kouřící směs zamíchat. Takto uvařené mýdlo by jste však stěží poznali. Byla by to ošklivá, drolící se hmota, která připomíná spíše omítku a ve vodě skoro nepění.
I v dnešní době je základní postup výroby mýdla stejný a stále se používá hovězí lůj, nebo palmový olej. Avšak už víme, které konkrétní lipidy jsou potřeba. Ty se oddělují ve speciálních zařízeních a zbytek směsi do výroby už nepokračuje. Místo drasela se využívá hydroxid sodný pro tuhá mýdla a hydroxid draselný pro mýdla tekutá. Takže přeci jen pokrok od prostého vyvařování mršin. Moderní mýdlo má šetrnější PH, obsahuje látky zabraňující vysušování kůže a některé vitamíny. Je pevnější, šetrnější a hlavně skvěle pění.
Možná jste se už setkali s takzvaným domácím mýdlem. Ne, neděste se, nejedná se o několika denní vaření sádla a louhu v kotli. Pokud se dnes chcete stát mydlářem, je to mnohem jednodušší. Koupíte si mýdlovou hmotu, což je výrobek přímo určený k tvorbě mýdla.Podle použitého lipidu bude buď čirá, nebo bílá.
Po rozehřátí se hmota roztaví a vy můžete přidat k tomu určené barvy a vůně, či jiné přísady, které v mýdlu chcete mít. Hmotu pak nalijete do forem, například do báboviček z pískoviště, nebo kelímků od jogurtu. Čím pevnější forma, tím hůř pak mýdlo půjde ven. Hmota pak zaschne a vaše vlastní mýdlo je na světě!
Autor: Jan Franěk
22. ledna 2010
