Na návštěvě: Romantika s přírodou spjatá
Po dlouhou dobu žili a pracovali John a Suzan v zahraničí – v Austrálii, v Indonésii i na Dálném východě – a projeli také téměř celou Evropu. „Táhlo nás to ale zpět domů, takže jsme se rozhodli definitivně usadit tam, kde máme své kořeny,“ vzpomíná Suzan. S hledáním svého nového bydliště začali v Eastbournu, kde se narodil John. „Ukázalo se ale, že v této oblasti jsou všechny domy velice předražené, takže jsme začali pátrat na severu, kde se koupě domu zdála být výhodnější,“ líčí mladá žena.
Na dobu, než se jim podaří nalézt vhodné bydlení, se usadili u Suzaniny matky a intenzivně zkoumali realitní trh. Štěstí se na ně usmálo při objevení malého domku z roku 1930 ve městě Thorne,který byl kvůli špatnému stavu ke koupi již delší dobu. „Ale měl nádherná stará okna, dobré dřevěné podlahy ukryté pod vrstvami koberců a krásnou přátelskou atmosféru,“ usmívá se Suzan. „Nemohli jsme se dočkat, až se nastěhujeme!“
V přízemí domu však bylo volného prostoru jen málo. Kuchyně fungovala v temném přístavku, kam se nevešla ani lednička, obestavěné schodiště zatemňovalo obývací pokoj a zdi byly pokryté nevkusnými zdobnými štuky z osmdesátých let. „Rozhodli jsme se pro postupnou rekonstrukci a zbudování nové přístavby pro kuchyň, a to vše kvůli omezenému rozpočtu jen vlastními silami,“ líčí majitelka domu.
S pracemi začali v patře domku, kde si jako první plánovali vytvořit útočiště v ložnici, aby zůstali alespoň trochu odděleni od nepořádku a prachu stavebních úprav. „Zbavili jsme se starých vestavěných skříní, které ložnici zmenšovaly, a odkryli jsme původní krb,“spojený s přestavbou kuchyně na ně však stále čekal. Vytvořili návrh nové přístavby s vysokým stropem s odhalenými trámy a velkými okny do zahrady a požádali architekta o jeho schválení. Vše potřebné vyzdil zedník a John vytvořil vlastními silami střechu.
„Dodělával ji ještě ve spěchu před odjezdem na naše líbánky, aby se do domu nemohl nikdo dostat,“ směje se Suzan. Po návratu se pak nedočkavě chopili velkých kladiv a zbourali zbytek starého přístavku. „Nechali jsme jen malou část, kterou jsme pak využili na vyzděný kuchyňský ostrůvek, který jsme natřeli světle modrou barvou.“ V domě tak vládnou převážně světlé barvy, které má Suzan ráda. „Domy jsou tak mnohem světlejší a prostornější, což znám ze Španělska, kde hrubé bílé povrchy a oblé rohy zdí v interiérech krásně odrážejí denní světlo.“
Za pomoci vesnického tesaře vytvořila mladážena také originální kuchyňský stůl – masivní rám ze starého dubu doplnila jednoduchou desku, kterou pokryla oblázky ze zahrady a drobnými kousky naplaveného dřeva, a vše přikryla sklem. „Toto dřevo miluji, protože v něm člověk s fantazií může vidět postavy lidí nebo zvířat, a navíc často pochází z rašelinišť, takže může být i tisíce let staré,“ říká Suzan, jejíž láska k přírodě se v domě odráží na každém kroku a která je z vydařené rekonstrukce spolu se svým manželem naprosto nadšená. „Přestože nebydlíme v domě v luxusní oblasti, podařilo se nám i tak vytvořit postupně vlastními silami naši oázu klidu a pohody,“ usmívá se spokojeně mladá žena.
