Nenáročné skalničky pro vaše alpinum
Skalničky představují velmi pestrou paletu rostlinných druhů, které zahrnují trvalky, letničky, dvouletky, ale i některé druhy dřevin. Najdeme mezi nimi většinou druhy s nízkým až zakrslý vzrůstem, které často vytvářejí trsy nebo polštářky a vyznačují se poměrně velkými a nápadnými květy. V přírodě se vyskytují na extrémních stanovištích, většinou na suchých písčitých a kamenitých. Klasické skalničky totiž pocházejí z nejrůznějších přírodních podmínek a světadílů, ale většina z nich se natolik dobře aklimatizuje na odlišné podmínky tak, že jejich pěstování je poměrně snadné.
Při výběru druhů přihlížíme především k požadavkům skalniček na světlo, půdu a vláhu a zároveň volíme druhy, které jsou navzájem v souladu svým vzrůstem, olistěním, barvou i dobou květu.
Do skalek a květinových suchých zídek jsou nejvhodnější bohatě kvetoucí trvalky nízkého trsnatého nebo polštářovitého vzrůstu.
Ozdobou skalky na konci zimy a v předjaří je snadno přizpůsobivá čemeřice (Helleborus), s bílými nebo růžovými či červenými květy, které vyhradíme místo v polostínu až stínu, s humózní výživnou a vlhkou půdou. Je jedinou květinou, která rozkvétá časně zjara.
Stejně nenáročnou skalničkou je lomikámen (Saxifraga). Patří mezi druhy vysokohorského původu, s množstvím kříženců a kultivarů, vytvářející nízké stálezelené kompaktní polštářky. Je ozdobný růžicemi listů od tmavě zelené, šedomodré až po šedozelenou. Drobné květy různých velikostí, ale zato ve velkém množství, jsou zbarveny od bílé přes žlutou, růžovou a červenou až po fialovou. Některé lomikameny kvetou již v únoru, jiné v březnu až květnu a nejlépe se jim daří na slunci.
Saxifraga
Oblíbenou skalničkou, vhodnou pro začátečníky, je trávě podobná trávnička přímořská (Armeria maritima). Má spoustu barevných kultivarů od bílé přes tmavě fialovou, modrou až po růžovou. Nízká polštářovitá trvalka s trávovitými úzkými listy dorůstá výšky deseti centimetrů . Vysazuje se do skupinek nebo samostatně na slunné stanoviště ale dobře se jí daří i v polostínu. Kvete v dubnu až květnu a leckdy kvetení opakuje ještě na podzim.
Neinvazivní, málo se rozrůstající trvalkou je štěničník (Iberis semperflorens), který ve skalce nahradí nízké keříky. Dorůstá zhruba pětadvaceti centimetrů výšky.Skalnička je ozdobná stálezelenými tmavými listy a chocholkami bílých kvítků, umístěných na koncích bohatě větvených výhonů. Po odkvětu je dobré odkvetlé výhony seříznout, což podpoří další kvetení, které se opakuje až do zámrazu. Štěničníku prospívá sušší slunná až polostinná stanoviště s chudší půdou.
Armeria maritima
Velmi nenáročná rostlinka na půdu a péči je tařice (Alyssum saxatilis). Tvoří husté kompaktní šedozelené trsy stříbřitě zelených lístků, Roste nejlépe na slunci a na suchém místě, na výhřevné a propustné půdě. Bude se jí dařit, tak jako ve volné přírodě, vysazené v mezerách kamenů, ale vždy a výhradně na plném slunci. A pokud máte vápenitou půdu, brzo se dočkáte nádherného porostu se sírově žlutými květy.
Pro vlhčí a zastíněné stanoviště s vápnitou půdou je ideální skalničkou zvonek karpatský (Campanula carpatica). Rostlina je vysoká 10 až 50 cm a kvete od června až do srpna (někdy až do září) zvonkovitými, výrazně modrými květy.
Campanula carpatica
V létě kvete na skalce zpravidla jen málo druhů skalniček. Můžeme ji proto oživit nízkými letničkami, například šruchou (Portulaca), dvoutvárkou (Dimorphotheca), kosmatcem (Dorotheanthus), gazánií (Gazania) nebo tařicí (Lobularia), případně jinými nízkými letničkami. Všechny mají rády slunce a tak se jim mezi skalničkami bude dařit.
Autor: Irena Forejtová
20. dubna 2010
