Nové knihy: Hodinu nevíš

Předmluva autora scénáře

Zhruba před rokem mi zavolal Zdeněk Obůrka, jestli bych si nechtěl přečíst knihu, která reaguje na všem známý případ nemocničních vražd. To bude zase nějaký rychlokvas a snaha vytěžit ze zprofanovaného tématu co nejvíce, řekl jsem si, ale ze slušnosti jsem kývl.

Dostávám spoustu námětů, také těch knižních, kdy si autoři myslí, že by jejich dílo mohlo mít ještě další potenciál než jen v podobě tištěných písmen na papíře. Po nějaké době jsem knihu Vraždy ze závisti psychiatra Miroslava Skačániho otevřel, přečetl první kapitolu, druhou, třetí… a najednou byla hluboká noc, když jsem dočetl stránku poslední.

Krom toho, že jsem měl ukrutný hlad, poněvadž jsem celý den nejedl, měl jsem navíc z knihy opravdu dobrý a přitom zvláštní pocit. Nebyla to prvoplánová honba za senzací a psychologie postavy hlavního „hrdiny“ na mě hluboce zapůsobila. Zvláštní na tom byl fakt, že jsem velmi dlouhou dobu držel palce hlavní postavě, byť outsiderovi, přesto – strašlivé bestii. Tiché, nenápadné, nebezpečné…

Jelikož se můj první celovečerní fi lm zabýval jiným podobným případem se skutečným základem – příběh pašeráka heroinu v Thajsku (Zatracení, 2002), zaujal mne i tento příběh, vzal jsem to jako výzvu. A i když bude hodně těch, kteří budou tvrdit, že jdeme k cíli v podobě senzace přes „mrtvoly“, musím vás ubezpečit, že to nejdůležitější, co by si měl člověk z filmu a z této knihy odnést, je fakt, že kolem nás existují lidé, kteří, ač by to do nich nikdo neřekl, v sobě skrývají něco nepochopitelného a nelidského.

Nechci dělat paniku nebo být zbytečně paranoidní, kdykoliv bych měl navštívit praktického lékaře… Ale tohle je prostě fakt.

Člověk musí být obezřetný na každém kroku a nejde pouze o zdravotnická zařízení. A pak být opatrný i na ty, kteří představují sekundární zlo – na ty, kteří by se snažili podobné zločiny ututlat a skrývat, jen pro to, aby to neohrozilo jejich ústav, firmu a – nedej Bože – je samotné…

Co se týče vzniku této knihy, byl nám sympatický návrh nakladatelství Computer Press spojit původní
knihu s filmovým scénářem, kdy bude mít čtenář možnost porovnat oba útvary a nahlédnout tak do
proměny, ke které při vzniku filmu z knihy dochází.

Podotýkám, že změnu poznáte hned na začátku – u jména hlavní postavy. V knize nese moje křestní jméno a musím přiznat, že s postavou tohoto kalibru jsem se nechtěl nikterak ztotožňovat. A zároveň bylo dobré mít od postavy odstup, přestože, jak jsem psal, držel jsem jí ze začátku palce.

Jsem zvědav na reakce vás čtenářů, až si uděláte na postavu Hynka Michánka alias Daniela Michálka vlastní názor. Snažili jsme se oba, jak doktor Skačáni, tak já, nahlížet na tohoto člověka objektivně, bez jakéhokoliv odporu či naopak sympatií.

Udělejte si na něj vlastní názor sami, vy čtenáři, potažmo diváci. A aby toho srovnání nebylo málo, zkuste si pak na film zajít do kina nebo si půjčte film Hodinu nevíš na DVD. Poté bude nahlédnutí do procesu vzniku filmu od knižní podoby kompletní.

Přeji vám „hezké“ čtení.

Dan Svátek, režisér, scenárista