Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)

Čeleď: Caprifoliaceae - zimolezovité
Rod: Rod Symphoricarpos zahrnuje okolo 15 druhů, z nichž většina je domácí v Severní Americe, pouze jeden druh v Číně.

Popis

Opadavý, až 2,5 m vysoký keř silně odnožující mnoha podzemními kořenujícími výběžky. Listy krátce řapíkaté, vstřícné, vejčité až okrouhlé, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, celokrajné. Květy v koncových nebo úžlabních hustých hroznech nebo svazečcích, 5četné, drobné, krátce stopkaté, bělavé až načervenalé. Bobule kulovité, asi 1 cm v průměru, bílé až narůžovělé, dužnaté, se 2 semeny. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště

Parky, sady, obce, břehy, podél cest, křovinaté stráně.

Rozšíření

Původní na západě Severní Ameriky od Aljašky po Kalifornii, pěstován a zplaněn v mnoha dalších částech světa včetně ČR.

Léčitelství

Sbírá se zejména kořen (Radix symphoricarpi), v lidovém léčitelství se však více užívají bobule, ale droga je obecně užívána málo a je považována za zastaralou.
V kořeni jsou přítomny saponiny a třísloviny, v plodech pak rovněž saponiny a trochu alkaloidu chelidoninu.
Kořen výrazně posiluje imunitu, aplikuje se však injekčně ve formě speciálně připraveného výtažku, takže jeho použití v samoléčení je vyloučeno. Plody se osvědčily zejména při potížích s močovými cestami a močovým měchýřem včetně zánětlivých onemocněních těchto orgánů - berou se 3 až 4 bobule denně (čerstvé či sušené, vždy 1 bobule po jídle) po dobu 14 dní a neodezní-li potíže po této době, udělá se 5 denní přestávka a po ní se nasadí stejná, opět 14denní kůra. POZOR: Protože plody pámelníku jsou mírně jedovaté, není rozhodně vhodné uvedené dávkování překračovat! (viz. dále)
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 6.

Jedy

Plody pámelníku jsou mírně jedovaté, po jejich požití se mohou objevit bolesti břicha a zvracení, v těžších případech se mohou objevit i závažnější poruchy žaludku či tenkého střeva (např. záněty). Otravy byly pozorovány zejména u dětí.

Pěstování

Pámelník bílý je běžně pěstován v parcích, zahradách, na sídlištích apod., hodí se zejména pro živé ploty či jako zákryvná rostlina, nehodí se však příliš pro výsadbu v okolí dětských hřišť (viz. předchozí odstavec, na druhou stranu, děti jeho bobule rády „práskají“). Jde o keř zcela nenáročný a to jak na půdu, klima i stanoviště.

Uvedeno ve spolupráci s http://botanika.wendys.cz