Pivoňky
Zajímavostí je, že dodnes ani odborníci nevědí, kolik druhů pivoněk skutečně existuje, neboť se rostliny mezi sebou snadno kříží. Pěstitele však spíše zajímá, v jakém prostředí pivoňky nejlépe kvetou a kde se jim bude dařit.
Postupem času se pivoňky staly hitem venkovských zahrádek, v nichž zdomácněly, a jejich obliba trvá dodnes. Nejznámějším druhem je pivoňka lékařská, která patří do skupiny takzvaně čínských pivoněk.
Ze všech pivoněk nejdříve rozkvétá pivoňka tenkolistá (Paeonia tenuifolia), jejíž jemně stříhané listy jsou podobné fenyklu či kopru. Je nízká, dorůstá jen do výšky padesáti centimetrů a na každém stonku je vždy jen jeden, sytě červený květ.
Obvykle v polovině května začíná kvést nejčastěji pěstovaná, pivoňka lékařská. Vzrůstem je mohutnější, má velké a lesklé listy a typicky růžovou barvu květů, které jsou plné a výrazně voní, ale existují i odrůdy s květy bílými a jemně růžovými.
Pivoňka tenkolistá, Paeonia tenuifolia, je zajímavá trvalka vhodná na skalku
Od druhé poloviny května do konce června pak záhony zdobí méně známá pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora), která je ze všech druhů je nejmohutnější - dorůstá až do výšky jednoho metru. Má velké množství odrůd s barvami květů od fialové, bordó, růžové až po bílou. Mohou být plné nebo poloplné. A protože jednotlivé květy rozkvétají postupně, kvete poměrně dlouho.
Společným rysem čínských pivoněk je, že na podzim jejich listy uschnou a květní puky zmizí pod zemí, takzvaně zatahují. U dřevitých pivoněk, které se v zahrádkách pěstují jen výjimečně (najdeme je spíš v zámeckých parcích), listy pouze opadají.
Typickým zástupcem dřevitých pivoněk jsou japonské druhy, například pivoňka křovitá,’Paeonia suffruticosa', nezřídka dorůstající výšky až dvou metrů. Dřevité pivoňky jsou choulostivější na mráz, ale pokud se sazenice ujme, vydrží na svém stanovišti po mnoho let.
Z pivoněk nejdéle kvete Paeonia lactiflora, pivoňka bělokvětá. Na fotografii je lososově růžový kultivar 'Joyce Ellen'.
Proč pivoňky přestanou kvést?
Pivoňky jsou rostliny, které mají rády klid, proto je na stanovišti můžeme ponechat deset nebo až patnáct let. Pokud začnou málo kvést málo, je to známka, že rostlinám něco schází. Může to být nedostatek živin, nevhodné stanoviště, příliš hluboká nebo naopak mělká výsadba.
Pro rostliny vybíráme slunnou polohu chráněnou před prudkými větry a průvanem s hlubokou, hlinitopísčitou půdou bohatou na živiny. V době plného růstu pivoňky vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Před výsadbou má být půda důkladně zpracována do hloubky nejméně šedesáti centimetrů, protože kořeny pivoněk potřebují pro růst dostatek místa.
Květní puky vysazujeme na hloubku tří prstů, podle praktik zkušených zahradníků, což jsou asi tři centimetry pod povrchem půdy. Nikdy je nesázíme hlouběji, protože pak pivoňky nekvetou.
Na jaře pivoňky vždy přihnojíme kombinovaným nebo hnojivem na růže a k tomu přidáme dostatek humusu. Také je vhodné keře mulčovat drcenou kůrou nebo dřevěnými štěpky, které udrží půdu bez plevele, šetří vláhu a v zimě rostliny ochrání před promrznutím. Po odkvětu na keřích odstřihneme stonky opadaných květů, protože tvorba semen rostliny vysiluje.
Pivoňky si snadno namnožíte
Nejvhodnější doba pro přesazování a vysazování pivoněk je od konce srpna do začátku října. Sazenici pivoňky vypěstovanou v kontejneru můžeme vysadit kdykoliv v době vegetace.
Pokud máme pěknou odrůdu nebo starý keř, který potřebuje omladit, namnožíme si pivoňku rozdělením trsu. Opatrně vyjmeme celý kořenový bal a rozdělíme na jednotlivé díly, z nichž každý díl má mít tři až pět oček (puků). V každém případě, a zvlášť je-li sucho, čerstvě vysazené pivoňky zaléváme, aby stačily do zimy zakořenit.
Pivoňky můžeme sázet do skupin vyšších trvalek na záhony, nejlépe však působí jako solitéry nebo v malých skupinách na okraji trávníku. Období jejich květu můžeme prodloužit tím, že vysadíme několik odrůd kvetoucích v různém období.
Autor: Irena Forejtová
26. června 2009
