Prima změna? Zelená stěna!
Principem každé zelené stěny, ať už jde o malou plochu například 0,5 metru čtverečního, nebo několikanásobně větší, je pěstování rostlin ve vertikální poloze, tedy nad sebou. Proto se jim také říká vertikální zahrady. Pěstovat rostliny tímto způsobem lze nejen doma, ale i venku.
KDE SE VZALY
Odkud zelené stěny pocházejí? „V širším pojetí tady byly od nepaměti. V přírodě na kolmých skalách, v roklích i podél vodních toků zařezaných do terénu, na stavbách se zase uchytily nálety nebo jim pomohl člověk. Startem do nové éry, která navazuje na moderní stavebnictví a tvorbu interiéru, byla práce Francouze Patricka Blanca. Zvládl to technologicky i marketingově, dal jim věhlas,“ připomíná zahradní architektka Zuzana Klusová ze společnosti Čarokvěty.
Ostatně možná jste některé vertikální zahrady Patricka Blanca už viděli, protože je tvoří téměř po celém světě. Právě on vypracoval závěsný systém pěstování rostlin, který se obejde i bez půdy. Zelené stěny můžou být součástí fasády domu, terasy či balkonu, ale také ryze soukromou záležitostí – tedy v interiéru. Ostatně i malý panel osazený rostlinami dokáže zlepšit kvalitu života, což ocení zejména lidé žijící ve městech.
Hlavní výhodou zelených stěn je jejich konstrukce, která směřuje vzhůru, do prostoru nijak významně nezasahuje. Proto se hodí všude; všude se totiž vejdou, třeba i do garsonky. A přestože se nejčastěji instalují na stěnu, můžou se stát zajímavým předělem místnosti, například místo japonské stěny.
NĚKOLIK MOŽNOSTÍ
Zelené stěny se z konstrukčního a technologického hlediska dají řešit mnoha způsoby a mnohé systémy si také jejich tvůrci chrání. V zásadě je třeba vždy vyřešit, jak stabilizovat ve vertikální poloze substrát nebo co použít místo něj a jak rostliny zalévat.
Nejjednodušší variantu nabízí kovová konstrukce, která se připevní ke stěně a na ni se přichytí plastové květináče. Dále jsou k vidění menší či větší závěsné kapsy z polyetylenové textilie, do kterých se vkládají obaly na rostliny s malým množstvím půdy.
Ovšem mnohé pěstební systémy nepoužívají zeminu – rostliny se „sází“ do otvorů vegetativní textilie, kořeny do ní prorůstají. Prakticky se tedy bavíme o hydroponii. Což můžete vidět například u panelů, na jejichž základní desku se připevňují právě speciální textilie. Prostor pro pěstování se izoluje fólií, aby voda nezasahovala do stěny a stékala jen do nádoby ve spodní části.
Fantazii se však meze nekladou, někteří lidé si konstrukci dokážou vytvořit i sami například z dřevěných palet či betonových prefabrikátů (což se však hodí spíše do exteriéru).
Mnohé systémy se nabízejí jako stavebnice, aby si každý zvolil variantu, která mu vyhovuje. Nebo samozřejmě může dát přednost realizaci na míru.
JAK JE ZAVLAŽOVAT
Základní řešení spočívá ve vašich rukou, rostliny v nádobách nebo umístěné ve speciální textilii lze zalévat stejně jako jiné květiny. Nebo můžete zelenou stěnu napojit na vodovodní řad a využívat automatické dopouštění vody za pomoci čidla hlídajícího hladinu vody. Ještě komfortnější variantu nabízí komplexní automatický systém, společně s dodávkou vody řeší i výživu pro zeleň.
„Například u hydroponického systému bude voda, obohacená živným roztokem minerálních látek potřebných pro růst rostlin, stékat po stěně a nasákne se do vegetativní textilie. Konstrukce je velmi lehká a může se použít na různě široké i vysoké stěny,“ uvádí příklad Radovan Najman ze společnosti Luxusní povrchy Němec.
Voda, která steče až dolů, se zachytává v nádobě a odsud je nahoru vytlačovaná čerpadlem (nádobu na zachytávání odkapávající vody je však třeba mít i u mechanických systémů, které využívají speciální textilii). U jednodušších konstrukcí rostliny hnojte sami. A jak si poradit, kdybyste chtěli zelenou stěnu umístit na zeď, která není dostatečně osvětlená? Pomůže umělé osvětlení.
VÝBĚR ROSTLIN
„Některé rostliny jsou pro život v zelené stěně v interiéru více talentované. Kde je méně světla, tam se hodí například různé druhy filodendronů a anturií, více světla zase ocení různé druhy fíkusů,“ říká Zuzana Klusová. A dodává, že někdy i zdánlivé drobnosti můžou ovlivnit kondici zeleně. Například je-li voda příliš zásaditá a vysazené rostliny mají rády kyselejší prostředí, nebo naopak. Konkrétní skladbu rostlin vám poradí odborník.
O zelené stěny je třeba starat se stejně jako o hrnkové rostliny v interiéru. Zkraje je jen častěji kontrolujte – hlavně zda dobře koření. Poté stačí „revize“ přibližně jednou za měsíc. Pokud si však pořídíte velkou živou stěnu a chcete mít i větší jistotu správného prosperování zeleně, lze si s realizační firmou dojednat pravidelnou servisní údržbu.
PLUSY ZELENÝCH STĚN
- Bez rostlin by náš život byl smutný. Pohled do zeleně uklidňuje a rovněž svědčí unaveným očím.
- Fungují jako přirozená zvuková a tepelná izolace.
- Zlepšují kvalitu vzduchu. Dokážou ho totiž zbavovat prachu i zbytků plynů z domácnosti, jako jsou oxid siřičitý, oxidy dusíku…
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.
