Recenze: Jára Cimrman - Génius, který se neproslavil
Pánové Smoljak, Svěrák a Weigel opět přispěli české literatuře klenotem vskutku čtyřiadvacetikarátovým. Publikace s názvem „Jára Cimrman - génius, který se neproslavil“ není obyčejná kniha, je to kniha - muzeum. Výpravný svazek velkého formátu s excelentní grafickou úpravou má sice jen 64 tiskových stran, zato je doplněn desítkami oddělitených exponátů!
Namátkou: plakát s rekonstrukcí Cimrmanova řezu horou Blaník, mapka Arktidy s trasou české polární výpravy, Herecké desatero, brožurka s Cimrman-Bohlenovou teorií poznání, kabinetní portrét Mistrovy matky Marlen Jelinkové (MMM, jak familiárně zkracujeme my, mladí nonkonformní badatelé)…
Protože jako každé jiné dílo z tohoto tvůrčího sopouchu přináší neuvěřitelnou koncentraci ztřeštěností, ze všech stran realisticky vyhlížejících bláznivin a praštěných konstrukcí rozvíjených ovšem vždy krok po kroku tak pečlivě, důsledně a nekompromisně, jak bude revizní komise z finančního úřadu kontrolovat účetnictví vaší živnosti, až na vás pošle stížnost příbuzný ministra financí.
K tomu ještě kopy dalších nápadů jen zlehka nahozených na okraj či jako popisek dokumentárního snímku - např.: Secesní židle zvaná „cimrmanovka“ nebo také „Jaruška“, o které hostinský tvrdí, že na ní Cimrman s oblibou aspoň jednou seděl.
Jára Cimrman
Génius, který se neproslavil
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel
pevná vazba
formát knihy: 236 mm x 297 mm
64 str. plnobarevných
Přiložen CD-ROM
Datum vydání: červen 2010
Nakladatel: Computer Press
Prodejní kód: KHP0110
ISBN: 978-80-251-2762-9
EAN: 9788025127629
cena: 1190 Kč
Čtenář by musel být věru v hluboce tragické situaci, kdyby zůstal nepohnut svědectvím, kterak Cimrman, znaven a poničen trmácením se po c. a k. tratích v profesi potulného dentisty, sepisuje osvětovou brožuru „Zuby - pohroma huby“…
Zmínění autoři jsou právem v centru pozornosti národa, snad i ministerstvo kultury si jich občas všímá; navrhuji však, aby jejich dílo postoupilo také do záběru pozornosti ministerstva zdravotnictví. Mnohý spisek totiž bere člověk do ruky, aby s ním tak trochu zabil čas, například při dlouhé cestě vlakem. Tato kniha vám však čas nezabije, ona vás, mnohdy polomrtvé ze stresu a únavy, oživí, resuscituje, rozjaří a mentálně, možná i fyzicky roztančí!
Názor redakce:
Ačkoli nikdo z centra redakce není extrovním znalcem Cimrmana, také nám v redakci se knížka velice líbila. Text je psán svižným čtivým stylem a nepostrádá ani onen laskavý humor, který je autorskému kolektivu sdruženému kolem postavy Járy Cimrmana tolik vlastní. Zpracování knihy si pak kvalitou nezadá s jinými svazky edice Muzeum v knize, jejíž zpracování je dost unikátní. Osobně se mi líbilo, že autoři nevynechali ani informace o vzniku a historii Divadla Járy Cimmrmana.
Monika Kváčková, šéfredaktorka
A rozhodně také čtenáře omlazuje, neboť tak bezbřeze, jak to dělají autoři, dokáží sice aktivně bláznit mnozí, ovšem většinou jen v rozpuku tvůrčí fantazie jako -náctiletí a snad ještě několik let poté, než je poznamenají hmotné starosti, neustálé úrazy ze srážek s blbostí, proradností, pokrytectvím a z kopanců úředního šimla.
Při ponoru do bezbřehého šálení cimrmanologických badatelů ožívají ony zaprášené závity šedé kůry mozkové, mládne se, bují, inspirace se samy od sebe v hlavě rozvíjejí, začíná se opovrhovati ekonomickým tlakem všednosti a místo „na hodinku, večer před spaním“ se čte celou noc, pochechtává se, místy se vybuchuje a místy sípá ba úpí, neb to jináč nejde.
Četl jsem do rána, spal jsem jen hodinu, přišel jsem na obchodní schůzku pozdě. Hrůza. Omluvil jsem se, lidem, kteří se nikdy netážou na důvod. Tentokrát se opatrně zeptali, neb jsem prý přepadlý, snad něco vážného? Řekl jsem, že jsem pouze nezodpovědně četl do rána a řekl jsem co. Nastalo všeobecné usmívání a atmosféra v místnosti počala být natolik vřelá, že zcela zelené mandarínky v květináči na poradním stole dozrály během hodiny.
Jedinou drobnost lze knize vytknout - omyl či snad nepřesnost v titulu. Je ovšem vysvětlitelný skromností autorů. Cimrman se totiž proslavil! A to tak, že velmi.
Autor: Miroslav Sedláček
7. srpna 2010
