Škola pro začínající zahrádkářky – pěstování dvouletek
Zimní fialy neboli chejr (Cheiranthus cheiri), náprstník (Digitalis), hvozdík bradatý (Diantus barbatus), zvonek (Campanula medium) a topolovku lidově zvanou slézová růže (Althaea rosea) vyséváme na výsevný záhon právě nyní, v červnu. V červenci pak přijdou na řadu macešky (Viola tricolor), sedmikrásky (Bellis perennis) a pomněnky (Myosotis).
Dvouletkám se nejlépe daří na slunném a teplém místě se střednětěžkou, humózní půdou, neboť polostín snášejí jen některé druhy. Na půdách dlouho nehnojených, chudých humusem, použijeme kompost; hnůj je k dvouletkám zcela nevhodný. Drobná semena sejeme mělce, na záhon bohatý na živiny a až do vzejití udržujeme v půdě rovnoměrnou vlhkost.
Když mají rostliny 2 až 3 lístky, přepícháme je na vzdálenost 10 cm. Sazenice dvouletek na záhon vysazujeme přibližně za měsíc až šest týdnů, nejpozději však ve druhé polovině září, kde stačí do zimy zakořenit a vytvořit většinou jen růžici přízemních listů. Na maceškách se někdy už na podzim objeví i první květy, ostatní dvouletky rozkvetou až v příštím roce na jaře a během léta, kdy vytvoří semena a hynou. Přesto, že se často pomněnky či macešky samovolně vysemení, nekvetou pak tak pěkně jako z předpěstovaných výsevů. Je to způsobeno degenerací šlechtěných druhů, které zplaňují, což se dá využít k ozelenění přírodních zahradních partií, ale chceme-li mít pěkné květuschopné rostliny, vyplatí se každý rok vypěstovat nové sazenice.
Macešky
Maceškám, v jednobarevných odstínech či v dvou- až tříbarevných kombinacích, se nevyrovná ani jeden druh letniček. V nárocích na půdu i zálivku jsou macešky skromné, vyhovují jim běžné podmínky. Mají rády slunnou polohu a vyniknou hlavně ve větších skupinových výsadbách.
Velkokvěté dvoubarevné macešky, především kultivary ze série Jolly, jsou velmi atraktivní, vhodné pro pěstování na záhoně i v květináčích. Odrůda 'Ruby' zaujme krásnou tmavě růžovou barvou a světlemodrá maceška s tmavými horními plátky 'Weseler eis Blue Lasur' je značně odolná k nízkým teplotám a na jaře kvete jako jedna z prvních.
Mrazuvzdorné velkokvěté macešky Viola x wittrockiana, takzvané švýcarské obří, za příhodných podmínek mohou ještě letos na podzim vykvést. Za zmínku stojí jednobarevná odrůda „Tmavě fialová“, připomínající samet, nebo si můžeme vybrat z ostatních nových odrůd: 'Alpensee' s tmavomodrým květem, žlutou s okem 'Firnengold', zajímavou vínově červenou macešku 'Lucern' nebo krémově bílou 'Firnenschnee'.
Na záhonky k trvalkám
Vděčným doplňkem trvalkových záhonů jsou prosté sedmikrásky a pomněnky. Nenáročná sedmikráska (Bellis perennis) kvete časně zjara až do příchodu prvních mrazů. Je rozšířena po celé Evropě až po Kavkaz a tak není divu, že je velmi odolná. Stačí ji vlhčí půda na slunci či v polostínu. Kvete bíle nebo růžově a dobře vypadá ve skupině nebo jako obruba záhonu.
Vysoký krasavec s nápadně puntíkatými růžovými zvonky - náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora) - dorůstá výšky jednoho metru, proto se nejlépe hodí jako solitéra do vlhčích polostinných partií s propustnou živnou půdou. Množí se semeny, která vyséváme v květnu a na stanoviště vysazujeme během srpna. Kvete v červenci následujícího roku.
Mezi dvouletky patří i další druhy, z nichž modrou barvou hýří zahradní zvonky, růžovou něžné hvozdíky a o vůni se stará chejr a slézová růže. (Jediná povolená odrůda slézové růže 'Černá krajová' nás překvapí téměř černošarlatovým květem). U plotu nebo na suché stráni se bude dařit majestátním diviznám.
Téměř kdekoli roste zajímavý a léčivý ostropestřec se skvrnitými listy či stříbřité penízky měsíčnice roční, které se pěkně vyjímají v suché kytici. Pro vyšší druhy nejsou vhodné větrné polohy, kde se rostliny lámou, proto jim najdeme místo u plotu či zdi nebo se včas postaráme o vhodnou oporu.
Autor: Irena Forejtová
29: června 2010
