Stará řemesla nejsou úplně zapomenutá
Poptávka po řemeslných výrobcích stoupá, předměty vyrobené dovednýma rukama mají svoje kouzlo a „duši“. V českých příjmeních najdete takových zapomenutých řemesel dost, aniž byste si jejich původní význam uvědomovali.
Dokonalost a krása
Někdy v raném středověku se začalo řemeslo vyčleňovat ze zemědělství a pastevectví. Nářadí a náčiní přestalo být jen účelovým výrobkem, a objevovala se výtvarná stránka výrobků, kladl se důraz i na dokonalý rukodělný projev.
Co obor lidské činnosti, to několik druhů řemesel. Potravinářství, stavebnictví, oděvní výroba, práce se dřevem, nebo zpracování kamene a hlíny (a spousta dalších) daly vzniknout řemeslům, jak je známe i dnes.
S vývojem a zdokonalováním řemesel vznikaly cechy – orgány, hlídající kvalitu výrobků a prosazující společenskou prestiž řemesla. Pomáhaly také svým členům v nákupu materiálů ve velkém za nižší ceny.
Dráteník se pěkně nachodil
V předminulém století byli dráteníci oblíbení u všech hospodyň. Opravovali tehdy převážně používané kameninové a hliněné nádobí. Nové nádoby opletli drátem, takže džbány a krajáče měly šanci déle vydržet. Poškozené nádobí slepili chlebovým těstem a pak také oplétali drátem.
Práce ovšem nebylo tolik, takže „žebrácké řemeslo“, jak se mu říkalo, mnoho nevynášelo. Dráteníci začali časem vyrábět pastičky na myši, síta, klece na ptáky a později i ozdobné předměty a šperky.
Všechny výrobky byly jen z umně splétaných drátů, nic se nesvářelo ani nenýtovalo.
Provazníka často nepotkáte
Jedině bydlí-li někdo s tímto příjmením poblíž vás, pak máte šanci vidět živého provazníka. Řemeslo provaznické bylo vážené, vždyť který statek by se obešel bez dobrých provazů a lan?
Ručně splétané provazy se vyráběli z vyčesaných vláken například lnu nebo konopí tak, že jednotlivá vlákna se splétala po směru hodinových ručiček a další prameny zas směrem opačným, až k docílení žádané síly provazu.
Dnes se provazy a lana vyrábějí průmyslově převážně ze syntetických materiálů, odolávajících lépe plísním a škůdcům. Mají také větší nosnost a pružnost, potřebnou třeba u horolezeckých lan.
Doškáři měli práce dost
Kdo chce mít na domě krytinu opravdu extra, může si dnes opět pořídit doškovou střechu. Nebude levná, ale určitě jedinečná. Výrobce došků měl o odbyt postaráno odedávna, chalupa s takovou střechou vydržela a ještě dobře zateplila stavení.
Došky se dělaly z rákosu, slámy a vhodných druhů dlouhých trav. Spotřeba materiálu byla značná, na metr čtvereční i patnáct došků kladených na latě. Dnes najdete takové střechy převážně ve skanzenech, ale není problém si „zadoškovat“ i novou stavbu.
Protipožární ošetření takové střechy je dnes samozřejmostí, protože vyschlé došky hořely krásně a rychle, a nebylo výjimkou, že vyhořely celé vesnice.
Víte, kdo to byl platnéř?
Tak toto řemeslo dnes provozují nadšenci, neboť platnéřské výrobky v běžném životě nepotřebujeme. Zato v dobách křižáckých a středověkých válek byl dobrý platnéř váženým řemeslníkem.
Na vojenské oděvy z textilu či kůže našívali platnéři kovové šupiny z mědi nebo bronzu, takže voják v takovém oblečení byl v bitvě poměrně chráněný proti sečným a bodným ranám. Později se našívaly na oděv plátky ze železa – byly lehčí, a umožňovaly volnější pohyb.
Oblíbeným platnéřským výrobkem se staly drátěné košile: nebyly pleteny z drátů (jak při letmém pohledu působí), ale vytvořeny spojováním kovových kroužků. Chránily dobře svého nositele, ovšem před těžkými meči jezdců nebylo dokonalé ochrany.
Řemesel je nepočítaně: i dnes se můžete vyučit kovářem, kamnářem, nebo sklářem. Ta opravdu stará řemesla potkáte na jarmarcích a ve skanzenech, stojí za vidění!
