Tilandsie aneb malé tropy v bytě
Rostliny pochází z tropických jihoamerických oblastí, kde rostou jako epifyty na stromech, skalách, kaktusech, a jsou mezi nimi i tak vitální druhy jako například takzvaný španělský mech, botaniky pojmenovaná Tilandsia usneoides dokáže hostitelskou rostlinu zarůst tak, že vůbec není vidět.
Tyto velmi zvláštní rostliny žijí v přírodě pouze ze vzdušné vlhkosti a prachu, z nichž získávají látky potřebné pro svoji výživu. Tilandsie v žádném případě nepatří mezi parazity. Prostě se přizpůsobily prostředí v němž žijí, kvetou a rozmnožují se.
====Plícemi tilandsií jsou šupiny====
Epifytické tilandsie mají kořeny, které plní spíše funkci přichy covací než by jimi čerpaly vodu, a některé nemají dokonce kořeny vůbec. Rostlina má totiž zvláštní stavbu listů, které jsou pokryté šupinami, jimiž v době dešťů nasávají vodu a dál ji transportují do rostliny, takže vlastně nahrazují funkci kořenů. V období sucha se šupiny uzavřou, jakoby přitisknou, a tím brání listům v odpařování vody. Šupinaté listy jsou navíc schopné odrážet sluneční záření a tím chrání rostlinu proti vysýchání a přehřátí.
Tilandsie kvetou většinou červenými nebo fialovými květy, ale nejsou výjimkou s květy zelenými, bílými a žlutými. Tilandsie kvete pouze jednou za život. Během kvetení, které trvá tři až čtyři týdny, vytváří tilandsie odnože, jimiž nahradí sebe sama, neboť po odkvětu postupně původní rostlina odumírá. Množství odnoží se liší druh od druhu, některé tilandsie tvoří více odnoží, jiné méně. Mladé rostliny kvetou až za tři či čtyři roky, neboť rostou velmi pomalu.
Voda = život
Epifytické tilandsie pěstujeme přivázané na kamenech nebo větvích, lze je však přilepit běžným lepidlem nebo silikonovým tmelem. Daří se jim v bytě, pokud jim věnujeme trochu nutné péče, anebo v zimní zahradě, kde však nesmí přes zimu mrznout. Druhům náročným na teplo je nutné dopřát vytápěný skleník anebo alespoň vitrínu, ale s tím už si poradí jen zkušený pěstitel.
Tilandsiím dopřejeme především místo u jižního okna a dostatek čerstvého vzduchu (na oslunění jsou náročnější jsou stříbřité druhy). V období vegetace se tilandsie rády vyhřívají při optimální teplotě nad 15 stupňů Celsia. S teplotou úzce souvisí zálivka a rosení. Kvalita vody je nejdůležitější pro úspěšné pěstování tilandsiií. Nikdy nesmíme na rosení či zálivku použít vodu z kohoutku, byť i odstátou, neboť soli ve vodě obsažené zakrátko slepí šupinky na listech, tilandsie nemůže dýchat a hyne. Rostliny smíme vlhčit pouze měkkou dešťovou vodou, nebo v zimě nechat rozehřát sníh či led na pokojovou teplotu. Dá to sice trochu práce, ale je to jediná cesta, jak tilandsie s úspěchem pěstovat.
Přes zimu tilandsie pěstujeme v chladnu při teplotě 10 stupňů Celsia, kdy omezíme rosení. Od května do září tilandsiím prospívá letnění na zahradě, neboť mají rády výkyvy teplot a proudění vzduchu. Péče v době letnění je minimální a spočívá jen v rosení rostlin ve večerních hodinách, kdy vodu lépe využijí, a to jen pokud neprší nebo není rosa. Jednou za týden můžeme tilandsie přihnojit kapalným hnojivem pro orchideje rozpuštěným v zálivce, naředěným na poloviční doporučenou dávku.
S odjezdem na dovolenou si nemusíme dělat starosti, tilandsie i bez rosení bez potíží vydrží i týden, když je pověsíme do stínu na strom. Po příjezdu pak stačí tilandsii na noc namočit do kbelíku s dešťovou vodou, kde se rostlina rychle vzpamatuje. Při pěstování v bytech s nízkou vzdušnou vlhkostí se stává, že i když rosíme pravidelně, tilandsie se sesychají. Je to způsobeno rychlým odpařováním vody v teplém bytě, neboť než rostlina šupinami stačí vodu nasát, voda se odpaří. V takovém případě pomůže rosit častěji nebo pravidelně tilandsie nechat vodu nasát.
Tilandsie pro začátečníky
Tilandsie není u nás často pěstovanou pokojovou květinou, a je to škoda, neboť ze šesti set existujících druhů si vybere i začátečník. Například Tillandsia capitata roste v Mexiku a na Kubě jako epifyt, ale lze ji najít i vklíněnou ve skalní puklině. Asi proto je mimořádně odolnou rostlinkou a přitom je i velmi atraktivní.
Šedozelené listy vytvářejí až čtyřiceti centimetrovou růžici, které se na slunci zbarvují do růžova až červena. Květy fialové barvy neobvyklého tvaru hlavy vyrůstají na dlouhém stonku ze středu růžice. A jak se T.capiata starat? Má ráda dostatek světla a hlavně v létě vydatnější zálivku.
A tilandsie pro mírně pokročilé
Kromě epifyticky rostoucích tilandsií existují druhy pěstované v květináčích. Typickým zástupcem u nás dostupným je T. cyanea , která se často objevujeí v květinářských obchodech.
Poznáme ji velmi snadno, neboť mezi úzkými tuhými listy uspořádanými do růžice vyrůstá nápadné květenství z výrazně růžových listenů. V době květu tyto listeny mění barvu ze zelené na růžovou až červenou. Z listenů vykukují purpurové nebo modré květy, které však mají krátkou životnost.
Samotné listeny rostlinu zdobí po několik týdnů. Na rozdíl od epifytních tilandsií se tento druh pěstuje v rašelinovém substrátu. Chceme-li tilandsii cyanea udržet při životě, postavíme květináč do misky s oblázky, kam pravidelně doplňujeme vodu a rostlinu pravidelně rosíme. V bytě se jí ale moc dlouho líbit nebude, pokud nemáme pokojovou vitrínu nebo tropický skleník. T.cyanea je velmi náročná na teplo i vzdušnou vlhkost a v zimě nesmí teplota klesnout pod 12 stupňů Celsia.
Pokud se v květinářství dozvíte, že tilandsie v paneláku vyžadují minimální péči a stačí je jednou za měsíc postříkat vodou, nevěřte na zázraky. Je to rostlina, která je schopna tolerovat určitou dobu bez zálivky, ale rozhodně nevydrží všechno.
Autor: Irena Forejtová
29. března 2011
KAŽDÝ DEN NOVÉ SLEVY NA JEDNOM MÍSTĚ!
