Zahrada ve stylu suché stepi
Co vlastně pojem suchá partie znamená? V zahradách převážně rovinatého charakteru tento prvek zahradní architektury svým způsobem imituje část přírodní stepi či vyschlé koryto vodního toku.
K navození správné atmosféry použijeme oblázky nebo množství kamenů různých velikostí a k doladění detailů najde uplatnění i drobný štěrk a hrubý písek. Pro stepní výsadbu můžeme využít nejvíce osluněnou část zahrady, a dokonce nejlepším místem je v okolí domu či terasy, kde naplno vychutnáte neustálou proměnu stepní květeny během různých ročních období.
Pro suchou partii je třeba zvolit správný sortiment rostlin, které vůbec nemusí pocházet ze stepních oblastí. Důležité je, aby jejich vzhled zapadal mezi ostatní druhy a abychom jim dodali více vláhy než méně náročným rostlinám.
Ideálními rostlinami jsou okrasné trávy. Mezi nejkrásnější patří nízká kostřava (Festuca glauca „Azurit“) s tenkými úzkými, šedomodrými listy, velmi dekorativní trávou je rovněž Calamagrostis x acutiflora „Karl Foerster“ s okrově zbarveným květenstvím nebo ostřice - Carex buchananii, jejíž listy jsou během celého roku zlatobronzově zbarvené. Na suchun se daří i oblíbené trávě Pennisetum, kterou dlouho dozimy zdobí štěkovité klasy, a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na atraktivní mohutné ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis), které mají řadu odrůd lišících se velikostí, vzhledem či květenstvím.
I ostatní rostliny nabízejí poměrně široký sortiment, kterým se bude dobře dařit ve společnosti kamenů a slunce a budou působit skvěle, i když jim poskytneme jen minimální množství vody. Mezi takové rostliny kromě skalniček patří trvalky jako Achillea, Artemisia, Dianthus, Echinopsis, Eryngium, Gaillardia, Linum, Nepeta, Rudbeckia, Santolina, Sedum a Stachys.
Dřevinám vhodným pro použití v suché partii dominují atraktivní jehličnaté jalovce (Juniperus), které jsou zvyklé na kamenitou půdu. Je vcelku jedno, jestli vysadíme sloupovité nebo poléhavé druhy, protože jalovce jsou nenáročné všechny. Jediné, co potřebují, je sloupovitým jalovcům v zimě svázat větve, aby je sníh nepolámal.
Bez problémů snáší sucho také skalníky(Cotoneaster), které můžeme vysadit osamoceně jako solitéru nebo do skupiny. Z nižších keřů jsou naprostými nezmary pro suché partie dřišťály (Berberis), čilimníky (Cytisus) a kručinky (Genista), ale chceme-li keř, který kvete bez ustání, je ideální volbou dřevitá mochna se zlatavě žlutými, bílými nebo červenými květy. Mochny přímo slunce a suchou půdu milují. Jejich předností je dlouhá doba květu, někdy květou i opakovaně, a téměř až do zámrazu.
Nejznámější zlatožlutě kvetoucí mochna křovitá (Potentilla fruticosa) se rozrůstá více do šířky než do výšky (doroste maximálně do jednoho metru), ale nic nebrání tomu, abychom její růst případně řezem omezili. Ostatně, mochnám pravidelný řez prospívá, zvláště když začnou málo kvést, což je neklamnou známkou, že keř potřebuje silně sestřihnout a případně prosvětlit. To ostatně platí i u kultivarů, z nichž je nejoblíbenější mochna Farreri se svítivě oranžovými květy.
A nakonec pro vytvoření dokonalého dojmu můžeme, navzdory jejímu názvu, suchou partii zpestřit malým bublajícím pramínkem, vytékajícím z navrtaného zajímavého kamene, pod kterým je zamaskovaný vodní rezervoár s čerpadlem.
Autor: Irena Forejtová
18. září 2009
