Zdraví od podlahy

Vybíráme nejen podle svého vkusu a obsahu kapsy, ale měli bychom také vědět, jak náročné bude položení podlahy, jestli její materiál i konstrukce jsou tam, kde je chceme, vůbec vhodné a možné a v neposlední řadě bychom měli posoudit vliv podlahy na naše zdraví.

Mělo by nám záležet na tom, aby stavební materiály i materiály používané na vybavení interiéru neobsahovaly takzvané bytové jedy, tedy škodlivé látky, jejichž emise nejsou kvůli poměrně nízké úrovni a neutrálním pachům prakticky znát. Působí ale stále, ve dne v noci, a vůbec nás pak nenapadne, že za náhle vzniklými zdravotními problémy může být třeba nový nátěr, skříň nebo právě podlaha.

Pozor na měkčený polyvinylchlorid

S naším tématem souvisí také stále větší obliba podlahového systému vytápění. O jeho vhodnosti diskutují odpůrci a zastánci – ti první tvrdí, že topení pod podlahou může za snižování obranyschopnosti organismu nebo také za křečové žíly. Pravdou je, že si ochotně zvykáme na vyšší teplotu v místnostech, a kdybychom chtěli opravdu servírovat červené víno za doporučované „pokojové“ teploty, muselo by mít hodně přes dvacet stupňů.

Vyšší teplota v místnostech pochopitelně znamená také to, že se zvýší emise škodlivých látek ze stavebních i dalších materiálů, jimiž je náš byt vybaven. Proto se také čím dál více prosazují přírodní materiály nejen na interiérové vybavení, ale také na podlahy a jejich úpravu, kde se zároveň kromě pokladových hmot používají další přípravky šetrné vůči našemu zdraví, jako jsou disperzní lepidla či vodou ředitelné laky.

Snad nejvíce diskutovaným materiálem v poslední době je pak podlahová krytina z PVC, tedy polyvinylchloridu.Jako změkčovadlo se zde používají ftaláty, které však v PVC nejsou vázány a postupně se uvolňují do ovzduší.

Podle některých odborníků stojí jejich vyšší koncentrace za vznikem alergií. Tato problematika čeká na své řešení – zatímco u dětských hraček ji české normy již „ošetřují“, používání PVC krytin na přísnější pravidla teprve čeká.

Přestože se díky snadné a jednoduché údržbě jedná o populární materiál, jeho užívání je přinejmenším problematické. Evropská unie má od roku 2015 užívání některých ftalátů zakázat.

Když může být dřevo

Na druhém pólu co do vhodnosti materiálu na podlahu bude zcela jistě dřevo. Je to ovšem materiál náročný na údržbu i podmínky. Reaguje citlivě jak na teplotu, tak na vlhkost. Pracuje, mění své vlastnosti, smršťuje se nebo naopak bobtná.

Budeme-li se chtít spolehnout na dobré vlastnosti dřeva, musíme zachovávat určitá pravidla, především rozmezí optimální vlhkosti v bytě. Tu porušujeme nejvíce v topné sezóně, ale i v přechodných obdobích, kdy se navíc její hodnoty rychleji mění. Ideální rozmezí je v intervalu 40–60 %, zatímco s ústředním topením v zimě mnohdy nedosahuje vlhkost vzduchu v místnosti ani poloviny těchto hodnot.

Naopak nám zase dřevo pomáhá tím, že „dýchá“ a díky tomu určitým způsobem reguluje mikroklima v bytě. Vlhkost v určitém rozmezí absorbuje a opět ji vrací do vzduchu, když její množství klesne pod určitou hranici. Dřevo na podlaze se lépe čistí a hůře zanáší prachem, protože se elektricky nenabíjí. Zároveň pomáhá izolovat tepelně i zvukově. Stejně jako jiné materiály lze i dřevo povrchově upravit antibakteriálním nátěrem.

Lak, nebo olej? Obojí je možné

Jestliže se rozhodneme pro podlahu dřevěnou, zbývá nám vybrat druh dřeva a jeho povrchovou úpravu. Do místností s větším pohybem osob jsou vhodnější tvrdá dřeva – duby, buky, habr či některá exotická. Vybavíme jimi dětské pokoje či průchozí místnosti. Do ložnice naopak postačí měkčí dřevo, dejme tomu javor nebo olše, popřípadě bříza.

Zvláštním případem jsou schody, u nichž je namáhána především nášlapná hrana a časem se tu objeví nehezká vyšlapaná místa. Tady potřebujeme nejlépe exotické tvrdé dřevo. Můžeme zvolit třeba okrové tali, žlutooranžové badi nebo načervenalé jatobe. I když bude sebetvrdší, vždy je možnost, že ho nějakým způsobem poškrábáme. Dá se chránit v podstatě dvěma způsoby – tvrzenými laky nebo olejovými nátěry, obojí nejlépe na přírodní bázi.

Dnes už se prodávají laky, které na světle neztrácejí své vlastnosti a naopak je ultrafialové záření ještě vytvrzuje. Olej zase proniká do dřeva hlouběji a chrání jej, lépe také zdůrazňuje jeho kresbu. Dovede zakrýt drobné poškrábání, na škrábance větší jsou pak už potřeba oleje určené k opravám.

Keramika a kámen s vytápěním

Jestliže máme podlahové vytápění, zcela jistě nám architekt doporučí keramickou či kamennou dlažbu. Mají pro toto použití ideální tepelnou vodivost a díky snadné údržbě se hodí i do prostředí, kde žijí třeba astmatici či alergici. Keramické dlaždice se nabízejí v mnoha nepřeberných barevných úpravách, vzorech, tvarech i povrchových strukturách, podobné platí i o kameni.

Zajímavou variantou je cihelná dlažba rustikálního vzhledu; u ní si ovšem musíme ověřit, jak se máme o její údržbu nejlépe starat. Nemusí to totiž být v našich běžných možnostech.

Společný problém těchto krytin je v dokonalém položení, tedy bez výstupků a s respektováním dilatačních spár v podkladním betonu. Jinak hrozí popraskání, a tedy i obtížná oprava.

Druhou vadou na kráse je právě ona ideální tepelná vodivost, která způsobí, že nám budou podlahy mimo topnou sezónu připadat vždy studené. Jestliže to budeme chtít napravit kobercem, musíme zase vybrat takový, jenž naopak nebude vadit svými izolačními vlastnostmi vytápění pod podlahou, většinou do délky vlasu jeden centimetr… V každém případě budou tyto materiály dobrou volbou například do kuchyní či koupelen, tedy všude tam, kde by dřevo ohrožovala zvýšená vlhkost vzduchu.

Sto šedesát let tradice

Mezi materiály na podlahu, které budou našemu zdraví prospěšné, můžeme s klidem zařadit i legendární linoleum. Svět ho zná už 160 let, kdy Angličan Frederick Walton spojil korek olejem a pryskyřicí místo (jak se to do té doby dělalo) kaučukem a gutaperčou.

I dnes je linoleum čistě přírodním materiálem, v němž korek nahradila hlavně juta a celulóza. Nemluvíme pochopitelně o linoleu syntetickém, to je zcela jiná kapitola… Hlavní složkou je opět olej, získaný lisováním lněných zrníček. Do něj se přidává pryskyřice z borovic, dřevitá moučka (celulóza) a mletý vápenec. To vše doplní přírodní barviva. Směs je pod vysokým tlakem lisována na jutovou tkaninu.

Je známo, jak blahodárně působí lněný olej na problémy s nachlazením při jiných dýchacích obtížích. Zároveň působí i antibakteriálně. Linoleum, které se dnes prodává pod mnohými obchodními názvy, se navíc nenabíjí statickou elektřinou, tudíž nepřitahuje drobné prachové částice a dobře se stírá i suchým hadrem. Je tedy výborně použitelné do místností obývaných astmatiky a alergiky.

Článek vyšel v časopise Moje zdraví