Změní vás hypotéka?

Mám ráda jistotu, pocit zázemí, což mi podnájem nikdy neposkytl. Zvlášť poté, co mě majitel mého posledního podnájmu vykopl z bytu téměř na hodinu,“ zaškaredí se při vzpomínce Pavla Janotová (36). Sympatická mladá žena, oblečená do tmavě modrého kostýmku klasického střihu, který ji dělá o něco starší, vypadá již od pohledu jako osoba zodpovědná, klidná, s jasným životním cílem. Mé charakteristice její osoby se směje. „Asi máte pravdu, nejsem žádný dobrodruh ani pankáč, ale nudná a zaprděná snad taky ne.“

Hypotéku si vzala před třemi roky. „Chtěla jsem mít byt, který si budu moci upravit podle svého, a ne se majitele doprošovat o každý hřebíček zaražený do zdi. Taky mi vždycky přišlo líto investovat do cizího majetku, když jsem chtěla něco změnit – třeba podlahu nebo barvu stěny. Co je pro mě ale nejdůležitější a penězi se nedá vyčíslit – ten pocit, že mám vlastní byt!“ usmívá se.

PENÍZE A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ

Hypotéka je v současné západní společnosti standardem – jen málokdo má totiž na svém účtu tolik, aby si pořídil byt či dům bez splácení. Jak nás ale závazek v řádech milionů korun a splátkový kalendář na desítky let ovlivní?

Po splasklé realitní bublině před několika lety se začalo mluvit o důležitosti finanční gramotnosti, která bezpochyby souvisí s formálním vzděláním ve škole i výchovou a vzory v rodině. Psychologové se ale v poslední době zaměřují i na otázku, jak naše duševní zdraví souvisí právě s finanční způsobilostí. Vědci ze southamptonské univerzity provedli na toto téma šedesát pět studií, jejich souhrnný výzkum otištěný v Clinical Psychology Review potvrzuje, že mezi zadluženými lidmi je třikrát více lidí s depresemi či úzkostnými poruchami.

Ovšem mnozí namítají, že tito lidé mohou mít depresivní stavy právě z toho, že mají nějaký peněžní závazek, zvlášť pokud se dostanou do těžké životní, potažmo finanční situace. To znamená, že určit, zda se lidé s psychickými poruchami snadněji dostanou do pasti úvěrů, půjček či hypoték, které nakonec nemohou splatit, či zda jsou to právě ony vysoké finanční závazky, jež je uvrhnou do deprese, není možné prokázat.

Jedno je ale jisté – duševní zdraví a otázka peněz a naše nakládání s nimi se ovlivňují. „Je to kruh, u něhož nelze určit, co je příčina a co následek, vzájemná provázanost je nesporná,“ konstatuje i psycholog Dalibor Špok, který se také mimo jiné věnuje poradenství v oblasti osobní či profesní změny.

VOLNOST K NEZAPLACENÍ

„Hypotéku bych si nikdy nevzal,“ říká mi rezolutně Honza Lech (33), IT manažer jedné velké počítačové firmy v Brně. Překvapí mě to. Tenhle pohledný mladý muž, který si očividně žije dobře a své vysoké příjmy nijak netají, má totiž nejen ženu, ale i dvě malé dcery. Cožpak jim nechce poskytnout komfort vlastního bydlení?

„Máme pronajatý krásný byt nedaleko náměstí Svobody, což chtěla žena, aby na mateřské neztratila kontakt s lidmi. Za pár let se ale třeba budeme chtít přestěhovat na klidnější místo, někam víc do přírody. Anebo dostanu například nabídku ze zahraničí,“ zasní se Honza. „A ukončit nájemní smlouvu je o dost jednodušší, než prodávat byt,“ snaží se mě přesvědčit.

To Pavla Janotová v tom nevidí problém: „Pro hypotéku jsem se rozhodla po zralé úvaze, zatím splácím bez problémů. Kdyby ale nastala nějaká krizová situace, tak si říkám, že byt můžu vždycky prodat a problém je vyřešen.“ Pavla si vzala hypotéku sama, partnera aktuálně nemá. „Nechtěla jsem čekat. Jasně že by bylo jednodušší moci tenhle závazek a zodpovědnost s někým sdílet. Mám ale čekat na prince na bílém koni? Co když třeba nepřijede?“ konstatuje.

NA ZKOUŠKU A BEZ VÝMLUV

Honza a Pavla, byť každý z nich zastává jiný názor nejen na hypotéku, mají jedno společné – jsou dobře usazeni ve svém životě, jsou víceméně spokojení, už mají něco za sebou: oba studovali, cestovali, vědí, co chtějí v osobním i profesním životě. „U nás si lidé berou hypotéku často už ve velmi mladém věku, následně pak nemají prostor se hledat, jen tak zkoušet nějaké věci: měnit zaměstnání, dál studovat, odjet do zahraničí,“ říká psycholog Špok. A protože nemají s tak velkým závazkem zkušenost, snadno se stane, že sami sebe dostanou do pasti „tohle nemůžu, protože mám závazky“.

Chtějí být zodpovědní, vydělávat, starat se. „Často je to nerozumná honba za majetkem, který upřednostňujeme před zkušeností,“ dodává Dalibor Špok. Tím se ovšem ochuzujeme o to nejcennější, co nám mladý věk nabízí: zkoušet, hledat se, učit se a dělat chyby. Jen tak si opravdu můžeme ujasnit, kým jsme a co od života opravdu chceme. Pokud si toto v mladém věku neodžijeme, může se stát, že se nikdy nenajdeme a budeme spíše ve vleku událostí, než že bychom sami určovali svůj osud.

„Mám o deset let mladšího bráchu. Ten před rokem podlehl masáži od našich a nechal se uvrtat do hypotéky,“ vypráví mi Honza a dodává: „Nejsem si jistý, zda ji opravdu chtěl, či podlehl tlaku okolí a přesvědčování naší rodiny, že ‚mít svůj byt je důležité‘. Každopádně mi nepřipadá úplně spokojený a dost často o svém ‚závazku na dalších dvacet let‘ mluví. Když mu v jeho firmě nabídli možnost práce v zahraničí, odmítl ji právě kvůli hypotéce.“ Hledání našeho místa ve světě, hledání vlastní životní pozice by se nemělo uspěchat. Pokud je nám tato pozice naordinována zvnějšku, snadno se může stát, že s ní dříve či později nebudeme spokojeni. Utéct, změnit ji, je ale s postupujícím věkem stále těžší.

Udělá z nás tedy hypotéka zbabělce, který se raději drží vyježděné cestičky, z níž neuhne ani o píď? „Hypotéka vás sama o sobě nezmění, to je pouze zástupný element. Někdo se vymlouvá, že nemůže učinit důležitou životní změnu, protože má děti, jiný zase, že nedá výpověď v práci, protože má hypotéku. Kdyby neměl hypotéku, tak se vymluví třeba na celosvětovou krizi či cokoli jiného,“ říká Dalibor Špok. Vlastní závazek hypotéky – pokud je dobře zvážen z hlediska dlouhodobé finanční povinnosti – vás nemusí nutně nějak omezovat, pokud tedy máte ve věcech jasno a ve svém životě nepoužíváte berličky výmluv na to či ono.

„Lidé, kteří nemají odvahu riskovat, se často vymlouvají na nějaké vnější okolnosti. A je přece společensky přijatelnější zůstávat v práci, která vám nevyhovuje, s vysvětlením, že máte hypotéku, než s konstatováním, že jste prostě srab,“ uzavírá Dalibor Špok. Dobrá zpráva tedy je, že pokud pevně držíte otěže svého osudu, hypotéka na tom nic nezmění.

DOBRÁ RADA

„Určitě bych všem, kteří si chtějí vzít hypotéku (a nemají žádnou zkušenost s dlouhodobým splácením – třeba úvěru či leasingu), poradil, aby si vzali hypotéku co možná nejnižší. Pokud následně zjistí, že jim splácení nevadí, cítí se v pohodě, nijak je to nadměrně psychicky nezatěžuje, můžou si hypotéku navýšit a koupit třeba větší byt,“ radí psycholog Dalibor Špok.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.