20 dětských rad rodičům
Ať už si pro naše děti vymyslíme jakákoliv pravidla, stejně jejich myšlenkové pochody míří skrz vlastní cestu. I když si myslíme, že pro naše děti děláme vše a víc už nejde, zcela jistě se mýlíme. A pokud už nám dochází slova i tresty, zkusme něco úplně jiného a podle všeho nejvíce fungujícího, zkusme dětem naslouchat a pochopit je.
Také ony ve svých malých hlavičkách mají nápady hodné géniům a vězte, že jejich nápady, ať se zdají třebas postavené na hlavu, mají svůj smysl a mohou obohatit především nás - rodiče.
Psycholog a sexuolog Petr Šmolka, dospěl k několika různým závěrům, podle vlastních, ale také podle našich zkušeností, kterými bychom se jako správní rodiče měli řídit, abychom výchovu našich milovaných juniorů vedli správným směrem.
Seřadili jsme je pro vás do dvaceti bodů jako vzkazy dítěte rodičům.
- Nerozmazlujte mě. Vím, že bych neměl dostat vše, oč si řeknu - jen vás zkouším.
- Nebojte se být přísní a pevní. Cítím se tak bezpečněji.
- Nedovolte, abych si vytvořil špatné návyky. Musím spoléhat na vás, že je včas odhalíte.
- Nedělejte ze mě menšího, než jsem. Nutí mě to, abych se choval nesmyslně jako velký.
- Nenadávejte a nedomlouvejte mi na veřejnosti. Víc na mě zapůsobí, když se mnou promluvíte v klidu a doma.
- Nevnucujte mi, že mé chyby jsou těžké hříchy, nabourává to můj smysl pro hodnoty.
- Nenechejte se příliš vyvést z míry, když řeknu, že vás nemám rád. Nejste to vy, koho nenávidím, ale vaše moc, která mne ohrožuje.
- Nechraňte mě před všemi následky mého chování a mých činů. Potřebuji se přece někdy naučit snášet obtíže a bolest.
- Nevěnujte přehnanou pozornost mým drobným zraněním a bolístkám, dokážu se s nimi vyrovnat.
- Nesekýrujte mě. Musel bych se bránit tím, že budu „hluchý“ a budu dělat „mrtvého brouka“.
- Nedávejte ukvapené sliby. Pamatujte si, že se cítím mizerně, když se pak nedodržují.
- Nezapomínejte, že se vždycky nedokážu vyjádřit tak, jak bych chtěl. Nejsem proto vždycky zcela přesný a občas mi nebývá rozumět.
- Nepokoušejte nadměrně mou poctivost. Dostanu strach a pak lžu.
- Nebuďte nedůslední. To mě úplně zmate.
- Neříkejte, že mě nemáte rádi, i když někdy dělám příšerné věci.
- Neříkejte, že mé obavy a strach jsou hlouposti. Pro mne jsou hrozivě skutečné a hrozně moc pro mě znamená, že se mi snažíte porozumět.
- Nesnažte se mi namluvit, že jste dokonalí a bezchybní. Hrozně mě šokuje, když zjistím, že to tak není.
- Nikdy si nemyslete, že je pod vaši důstojnost se mi omluvit. Po upřímné omluvě se můj vztah k vám stává vřelejším.
- Nezapomínejte, jak rychle dospívám. Je určitě těžké udržet se mnou krok, ale prosím – snažte se.
- Nezapomeňte, že nemohu vyrůstat bez spousty lásky a laskavého porozumění. Ale to zrovna vám nemusím říkat, že ano?
Co dodat …
