6 tipů, jak překonávat překážky

1. PŘEMÝŠLEJTE O MOTIVACI JINAK

Prvnímu selhání se dá zabránit správně vybraným cílem. Zní to samozřejmě, ale proberte si ještě jednou upřímně ty svoje: jsou opravdu vaše, anebo vašeho falešného já zmanipulovaného davem?

„U spousty cílů dnes nevolíme sami za sebe. Vrháme se do věcí, do kterých se vrhá masa. Velké počty stoupenců čehokoli – určité diety, plastických operací, účastí v talentových soutěžích, podnikatelských rozjezdů – nám dávají pocit, že je všechno v pořádku; nemůžeme se přece mýlit, když miliony dalších jsou s námi,“ říká koučka Eva Marková.

Spousta lidí se dnes pro určité cíle „motivuje“ jenom proto, že je láká nějaká atraktivní nálepka. Paul Dolan, profesor z London School of Economics, k tomu velmi trefně píše: „Místo aby věřili svým zkušenostem, věří dnes lidé spíš svým touhám. Přemýšlejte nikoli nad tím, kým byste chtěli být, ale kým aktuálně jste. Odtud začněte.“ Opravdové sny a skutečná motivace, která pomůže zdolat jakékoli překážky, se dají najít jen ve chvíli, kdy jste sami sebou.

2. POZNEJTE SAMI SEBE

I druhý důvod, proč tolik našich snů končí u první překážky, má co dělat s tím, že absolutně nerespektujeme vlastní osobnost. „Mám kamarádku, která denně říká, že už zítra ráno začne brzy vstávat a bude cvičit,“ říká americká autorka knih o štěstí Gretchen Rubin a pokračuje: „To se ale nikdy nestane, protože ta kamarádka je jasná sova, co do postele chodí kolem jedné ranní. I kdyby dokázala vstát v pět ráno, jak dlouho jí tohle popírání vlastního já vydrží?“

Když se snažíme dosáhnout nějakého cíle, obvykle zkoumáme vůli a disciplínu. To je podle Gretchen Rubin špatně. První, co bychom měli zkoumat, je naše vlastní osobnost. Na dokonalém poznání vlastního já Gretchen Rubin vystavěla i svou novou knihu Better than Before (Lepší než dříve), v níž píše o tom, jak budovat dobré návyky a zbavovat se zlozvyků. Jedna z jejích strategií úspěchu je podívat se na to, kdy jste uspěli v minulosti, a zamyslet se nad tím proč.

V knize zmiňuje příběh další své známé, jejímž cílem bylo častěji vařit doma a omezit stravování v restauracích. Ačkoli její známá vaření miluje, nemohla se k němu přinutit. Gretchen Rubin se jí zeptala, jak je to možné, když ještě před pár lety coby studentka s tím problém neměla. Ze známé vylezlo, že měla spolubydlící, která ráda nakupovala a vždycky obstarala, co bylo potřeba. Stačilo nechat si potraviny dovézt až domů a cíl byl splněn.

3. POČÍTEJTE S KRIZEMI

Ať je vaše motivace sebesilnější, její míra přirozeně kolísá: někdy je větší, někdy menší. Problém je, že s menší motivací, natož s krizemi, v počátečním nadšení vůbec nepočítáme. Proto je potřeba se na ni zaměřit už na začátku a při spřádání plánů si položit také otázku: Co mě u mého cíle udrží, ať už přijdou jakékoli překážky?

Eva Marková doporučuje napsat si pro slabé chvíle třeba dopis nebo natočit video. To vám připomene, proč celou věc podstupujete, jaký byl váš život před změnou, v co doufáte, o co se snažíte. Univerzální motivační hesla zvenčí, která máte doma na plakátě, v počítači nebo na sociálních sítích, jsou pěkná, ale bohužel celkem neúčinná berlička. Z gauče na trénink vás dostanou možná jednou. O překážkách většinou přemýšlíme, až když o ně zakopneme.

Často se v takové chvíli ptáme, co jsme mohli udělat lépe. Odpověď: přemýšlet o nich už na začátku a v důsledku toho měnit podmínky, ne sebe. Potřebujete poznat své možnosti a hranice a těm pak realisticky přizpůsobit cíle a postupy, třeba běžecký trénink. Vyrážíte dnes úplně poprvé? Ještě předtím, než opustíte byt, si zkuste říct, co vás do tepláků dostane po prvním závodě nebo letos na podzim, v blátě a mlze.

4. UDĚLEJTE SI „KDYŽ TAK“ PLÁN

Jedna z konkrétních metod, jak dopředu eliminovat překážky, je takzvaný „když tak“ (if then) plán. Vypadá asi takto: když nastane situace X, udělám Y. Třeba: řeknete si, že se budete vyhýbat opulentním večeřím. Proměnná X představuje situaci, proměnná Y dopředu naplánovanou reakci na ni, například: jestliže dostanete pozvání na večeři, budete ignorovat alespoň košík s pečivem a místo toho vypijete sklenici vody. Fígl je v tom, že se nemusíte zdržovat a zatěžovat přemýšlením, jak zareagovat (Mám jít? Nemám? Co si tam dám? Nebylo by lepší vymluvit se úplně?), ale reakci už máte dopředu připravenou.

Pro mozek je podle všeho mnohem jednodušší držet se plánu než se pořád o něčem rozhodovat. Pravděpodobnost, že problematické situace zvládnete, je při použití „když tak“ plánu podle vědců dvakrát až třikrát vyšší. Takový plán totiž „mluví“ jednoznačným jazykem, mozek mu rozumí a situace typu „když nastane X, udělám Y“ je zvyklý řešit i podvědomě. Ve vaší mysli se takovým plánováním vytvoří vazba mezi určitou situací a chováním neboli jakýsi autopilot chránící vás před zakopnutími na základě špatných rozhodnutí.

5. ZASTAVTE SE A PŘEHODNOŤTE CÍLE

Dietáři to znají asi nejlépe: týdny dodržujete, co jste si předsevzali, načež malé uklouznutí (věneček ke kávě na rodinné oslavě) zničí celé úsilí. Autorka textu může nabídnout vlastní příběh: trénovala jsem na maraton a poranila jsem si sval, a přestože zranění nebylo vážné a kromě běhání jsem mohla dělat další sporty, všechny plány šly najednou do háje. Motivace jako by se ze dne na den vytratila, ležela jsem doma a nedělala nic.

Podle kouče Karla Novotného je problém v příliš černobílém postoji: něco moc chci (maraton), něco se mi postaví do cesty (zranění) a já mám jasno: maraton je dobro, zranění je zlo. „Jenže co když zranění je dobro? Co když neslyšíme znamení? Co když trénovat byl jen hec v partičce?“ ptá se odborník a dodává: „Zkuste nehodu přijmout, jakkoli se nám nehodí do krámu. A vrátit se k původní motivaci. Znovu prověřit, s čím jsem do daného cíle šel, co od něj očekávám, a udělat další plán – dobře, teď běhat nemůžu, ale kdy se k tréninku zase vrátím? Třeba naleznete kompromis, nový úhel pohledu. Co když překážku není potřeba překonat, ale stačí ji obejít? Nebo podlézt?“

6. PLÁNUJTE DO BUDOUCNA

Odborníci radí už na začátku přemýšlet o svých snech ve smyslu, jaké to bude, až si je splníte. Co bude dál, až zhubnete, uběhnete maraton, vyděláte milion? Jak říká Gretchen Rubin, největší hrozba pro dietáře je fakt, že skutečně zhubnou. Gretchen Rubin tvrdí, že jedna z největších životních výzev člověka je přijmout, že některé naše cíle vlastně cíl nemají. Když si dáte za cíl jíst zdravě nebo denně sportovat, neexistuje v budoucnosti den, kdy budete mít hotovo.

Největší nebezpečí například diet je, že k redukci váhy vede časově ohraničené omezování, po jehož skončení budete mít prostě „splněno“ a dál už se nebudete muset kontrolovat. Což je samozřejmě nesmysl. Proto je dobré už na začátku přemýšlet, jestli si chcete splnit jeden cíl (uběhnout maraton), či vytvořit prostřednictvím cíle pozitivní návyk (pravidelně běhat). Ani jedno není špatně, ale jsou to dvě různé věci a podle toho je potřeba o nich přemýšlet. Jak dodává Karel Novotný: „Co když vaší největší překážkou je nakonec právě cíl?“

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.