Afrodiziaka: Na čem si můžeme „eroticky“ pochutnat a čím si sex „okořenit“ | e15.cz

Afrodiziaka: Na čem si můžeme „eroticky“ pochutnat a čím si sex „okořenit“

ZDROJ: Ženy - E15

Helena Míková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Sexuální touha je nejsilnější hybnou silou vůbec, říká se s nadsázkou. Možná i vy často přemýšlíte o tom, jak tu svoji trochu umocnit a vyřešit tak problémy v sexuální oblasti, nízké sebevědomí či strach ze selhání… Odpradávna lidé hledají pomoc v přírodě, hlavně v rostlinné, ale i v živočišné říši. Jak jsme na tom dnes, v době všemožných syntetických preparátů? Pomáhají nám stále přírodní látky?

Odpovědi hledáme spolu s prim. MUDr. Vladimírem Kubíčkem, CSc., z Centra andrologické péče v Praze a Českých Budějovicích. Zde se zabývá nejen problémy spojenými s andropauzou („mužským přechodem“), ale je to rovněž pracoviště sexuální a reprodukční medicíny.

Kde hledat původ afrodiziak a upřímně – mohou ženám i mužům skutečně pomoci?

Afrodiziaka byla pojmenována po řecké bohyni lásky Afrodité a téměř každý ví či tuší, že mají něco společného s tělesnou láskou, tedy se sexem. V obecném povědomí někdy termín afrodiziakum vyvolá spíše představu minulosti, starověku či středověku, nicméně tyto látky se dovedou prosadit i dnes (přírodní léky, bylinky a také některá jídla).

Působení afrodiziak lze skutečně využít ke zkvalitnění sexuálního života. Je však třeba říci, že při neznalosti nebo nesprávném použití může dojít i k poškození zdraví – od mírných potíží až ke smrtelné otravě.

Pravdou je, že k léčení zdravotních potíží v lékařském smyslu většinou afrodiziaka vhodná nejsou. Prohloubení, zlepšení, „zcitlivění“ sexuálního života však poskytnout mohou, pokud se s nimi správně zachází. Některé afrodiziakálně působící látky jsou využívány také v oficiální medicíně – někdy pro své celkově povzbudivé či cílené (orgánové) působení na organismus. Tyto látky se dnes často vyrábí synteticky, může koupit v lékárně.

V jaké formě je můžeme sehnat a používat?

Afrodiziaka se podávala a dosud podávají v různých formách – tekuté („nápoje lásky“), sušené jako pilulky (tablety) či sypké jako prášek („koření lásky“). Některé byliny a jejich směsi působí na centrální nervový systém prostřednictvím čichových orgánů (látky obsahující feromony) nebo se vstřebávají do krevního oběhu vdechováním (výpary, kouř). Prostřednictvím mastí či olejů se látka vstřebává přes kůži těla či přes kůži a sliznice pohlavních orgánů. Výrazné vstřebávací schopnosti má i sliznice dutiny ústní.

Vede říše rostlinná, či živočišná?

Nejčastějším zdrojem historických afrodiziak i dnes propagovaných doplňků stravy jsou rostliny: listy, květy, plody, kořeny bylin a jejich šťáva. Ze stromů se často používá kůra, listy a plody. Živočišná říše je zastoupena méně, přesto z ní pochází nejznámější z afrodiziak – tzv. španělské mušky.

Jde o brouka jménem puchýřník lékařský (Lytta vesicatoria), ve starověku nazývaného
Cantharis. Alkaloid kantharidin způsobuje překrvení sliznic pohlavních orgánů a močových cest současně s excitačním (dráždivým) účinkem na centrální nervový systém. Užíval se zevně i vnitřně. Kromě sexuálního povzbuzení však mohl sloužit také jako prostředek k odstraňování nepohodlných sexuálních partnerů. Velmi snadno se totiž překročila bezpečná dávka a docházelo ke smrtelným otravám.

Další afrodiziaka ze živočišné říše již tak nebezpečná nejsou. Jejich opravdový, farmakologický účinek však často není prokázán a patří spíše do oblasti mýtů. Řadí se k nim například paroží japonského jelena, mexičtí kolibříci či dodnes používaný rozemletý roh nosorožce (kvůli čemuž bohužel každoročně přijde o život bezpočet těchto vzácných tvorů).

V historii se jako afrodiziaka užívaly i nerosty: V královských rodinách to byly rozemleté drahé kameny – rubíny, safíry, diamanty, smaragdy, turmalíny, ale také perly a korály. Lidové vrstvy požívaly rozemleté zkamenělé ulity spirálovitého tvaru a zkamenělé sépie či chobotnice. Korál jako „kámen“ živočišného původu krásných tvarů a barev byl užíván v nápojích lásky dosti často.

Na čem si můžeme „eroticky“ pochutnat?

Některá jídla mají afrodiziakální „nádech“, daný pouze kulturní tradicí a symbolikou tvarů a vůní: například úhoři, ústřice, garnáti, hlemýždi, ještěrky, chobotnice, mořští koníci, želvy a jejich vejce, křepelky a jejich vejce. Pokud organismu neškodí a jejich pojídání neohrožuje daný živočišný druh, nelze proti jejich požívání nic namítat. Nelze je ovšem považovat za účinné při ovlivnění sexuálních funkcí.

A čím si lze sex „okořenit“?

Skořice, muškát, zázvor, hřebíček, pepř, vanilka, bazalka, kardamom, libeček, koriandr, šafrán, anýz – to jsou koření nazývaná aromata. Aromatické, vonící byliny a jejich součásti povzbuzují smyslové vnímání svojí vůní a některé z nich povzbuzují celkovou i sexuální aktivitu.

Skořice, muškát, zázvor, hřebíček a pepř sloužily k afrodiziakálním účelům hlavně v Orientu. Anýz se používal pro povzbuzení ženské sexuální aktivity, ve formě mastí také na penis ke zlepšení erekce. Anýz i koriandr obsahují příjemně vonící éterické oleje, které mohou pozitivně ovlivnit vnímání pohlavního aktu. Éterické oleje de facto obsahuje většina koření. Jejich hlavními složkami jsou safrol, eugenol a asaron, jež ve vyšší koncentraci mohou mít i silné omamné účinky. V lidském organismu se část těchto látek přeměňuje na amfetamin a jemu podobné látky, které se užívají i v oficiální medicíně.

Lidský organismus si také vyrábí příbuzné látky sám, v mozku, při silném citovém vzrušení ve stavu „akutní zamilovanosti“ (enkefaliny, endorfiny). Některá koření ještě navíc obsahují alkaloidy působící dráždivě na pohlavní a močové orgány – viz známá petržel kadeřavá či celer řapíkatý.

Obohacování intimního života afrodiziaky může mít pro někoho půvab hledání tajemství přírody a minulosti, magie a alchymie starověkých a orientálních kultur. „Příklon řady lidí k substancím přírodního původu je reakcí na technologizaci, neosobnost medicíny a syntetický charakter medikamentů současné doby. Vzhledem k tomu, že může pomoci k návratu kultury do sexuálního života společnosti, je třeba jej hodnotit vcelku pozitivně,“ uzavírá primář Kubíček.

Autor: Helena Míková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newslettery