Ale kde ty přátele stále brát? | e15.cz

Ale kde ty přátele stále brát?

PhDr. Marta Boučková (Moje Psychologie)

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Přátelství jsou pro nás životně důležitá, protože pomáhají žít. Existují dokonce vědecké studie, které nade vší pochybnost potvrzují, že žijeme déle, když máme velkou síť přátel, říká psycholožka Marta Boučková.

Zdá-li se vám toto tvrzení jako příliš obecné, pak vězte, že jsou opravdu studie, které prokazují vliv úzkých přátelských vztahů na kvalitu lidské paměti v pozdním věku či výskyt srdečních chorob. Mít dobré přátele „se vyplatí“, o tom není pochyb! Ale kde je vzít? Že taková otázka může být namístě, dokazuje i další sociologická světě. Upozorňuje na fakt, že 24 % z dotázaných má pocit, že nemají blízkého přítele, se kterým by mohli mluvit o věcech, které považují za osobně důležité.

Mnoho lidí projde naším životem a ne všichni aspirují na pozici našeho přítele. A i když tuto pozici obsadí, není nikde psáno, že tam už také setrvají navždy. Je to nikdy nekončící proces, jako by přátelé přicházeli a odcházeli. Zní to logicky, ale… Čím je člověk starší i lidsky zkušenější, tím více poznává, jak je těžké najít si nové přátele. Uznává tak cenu starých přátelství, která ho provázela jeho šťastnými i méně šťastnými životními etapami.

Autor: Ženy - E15



Byly doby, kdy přátelství bylo intenzivnější a poskytovalo pocit sounáležitosti, a přišly i časy, kdy si vybralo svou daň a vyžadovalo i vysokou míru tolerance a pochopení. Nejtěžší okamžiky pro přátelství jsou, když se v životě objeví někdo nový, a tím je narušena zaběhnutá rovnováha i pravidla. Kolikrát už se stalo, že přátelství „na život a na smrt“ se rozplynula jako pára nad hrncem během pár týdnů, vzápětí po tom, co si jedna z přítelkyň našla partnera nebo si jeden z kamarádů začal s novou holkou. Ale teď mě napadá, že od mužské části populace tolik stížností na „komplikace“ s přáteli neslyším. Zdá se, jako by muži měli větší předpoklady udržet si přátelství i „v dobách neklidných a plných změn“.

Nicméně věřím, že dovednost pěstovat životní přátelství není určena pohlavím. Jde o životní um, kterému je třeba se v průběhu života učit a snažit se ho rozvíjet. Nejde o dar, který buď máme, nebo nemáme, spíše bych řekla, že si přátelství buď aktivně vybudujeme, tedy i zasloužíme, nebo ne. Tak do pětadvaceti dostáváme bezplatné šance a většinou se seznamujeme snadno a rychle. Důležitost přátel sice vnímáme, ale okolnosti nás ještě nenutí se tolik namáhat, aby nám přátelé zůstávali. Nemusíme jim v našem životě držet pevné místo, protože se na ta jejich místa zatím nikdo nebo nic netlačí. Ale pak se věci začnou rychle měnit: a je tu životní partner, kariéra, rodina, stěhování, nedostatek času…

Aby přátelství přestálo i dialektiku každodenního života, potřebuje notnou dávku ochrany v podobě naší tolerance. Učíme se přijmout rozhodnutí našich přátel, byť my sami nejsme přesvědčeni o jejich správnosti a někdy i cítíme, že naše místo v jejich životě se trochu posunuje. Ale oni totéž prožívají také. Musí podstoupit tuhle zkoušku a podle toho, jak v ní všichni obstojí, bude přátelství zachováno nebo skončí. Je tedy na každém z přátel, zda se bude snažit druhého pochopit, nebo jestli si vybere nejprve roli ublíženého či uraženého a později roli mentorujícího nebo trestajícího. Neztrácíme pak při sporých osobních setkáních čas výčitkami ani soupeřením, kdo bude ten, který bude udobřován, a kdo na pranýři.

Dospělá přátelství mnohdy nestojí na tom, kolik času společně strávíme, ale spíš jak dlouho vydržíme žít bez sebe v přímém kontaktu, a přesto o sobě vědět, zajímat se o sebe a cítit vzájemnou přítomnost.


Autor: PhDr. Marta Boučková (Moje Psychologie)

Autor: PhDr. Marta Boučková (Moje Psychologie)

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video