Aneta (31): Jsem s ním jen kvůli sexu

Pavel je známost z takzvané speed date, tedy rychlorande, akce, kdy si k vašemu stolku v rychlém sledu přisedá řada kluků nebo mužů a vy máte jen pár minut na to, udělat si nějaký úsudek. A protože s Pavlem jsme si byli sympatičtí, mohli jsme si na konci vyměnit kontakty a sejít se už na opravdovém rande.

Chemie mezi námi se potvrdila i na podruhé. Jiskřilo to opravdu silně. Procházeli jsme se Prahou a už po hodině se líbali. Od sexu ještě ten den mě odradily jen poslední zbytky ostražitosti, přece jen jsme se vůbec neznali.

Ale příště jsem už podlehla - a zažila něco, co ještě nikdy. Bylo poznat, že Pavel je v téhle oblasti dost zkušený. Ne že by mi předváděl nějaké neobvyklé praktiky nebo vystřídal dvacet poloh. To by mě ani zas tak neohromilo. Jenže on zkrátka naprosto přesně poznal, co mám ráda, jak se mě má dotýkat, co se mnou dělat. Zažívala jsem jednu extázi za druhou a nemohla se toho nabažit.

Ještě víc mě vzrušovalo, když jsem viděla, že i jemu se hodně líbí to, co mu dělám. Někdy se zkrátka stane, že si dva lidé v sexu od první chvíle naprosto sednou, jako by jejich těla byla pro sebe přímo stvořená. Jenže tělo a povaha nejsou totéž. Bohužel.

Kromě sexu nemáme vůbec nic společného

Začali jsme spolu chodit a prvních pár týdnů bylo super. Byla to taková ta klasika - kina, večeře, procházky, velká romantika a spousta sexu. Kdykoli, kdekoli, jakkoli. Ale pak začala růžová mlha postupně odpadat. Čím dál víc jsem si uvědomovala, jak jsme rozdílní a jak mi na Pavlovi spousta věcí nesedí, nebo mě přímo rozčiluje.

Zatímco já mám ráda knížky, divadlo, procházky v přírodě a spíš klidnější sporty typu plavání, Pavel je výbušný typ, který chodí na thajský box, sleduje akční filmy a divadlo je pro něj skoro sprosté slovo. Samozřejmě vztahy jsou o kompromisu, ale my se lišíme opravdu hodně a s postupem času, jak je člověk méně ochotný se přizpůsobovat, to je stále víc patrné.

Mnohem víc mi ale vadí celkově jeho povaha a názory. Pavel se s nikým moc nepáře, svým způsobem je docela agresivní a špatně vychází s lidmi. Když mu někdo nesedí, chová se k němu často vyloženě hnusně. I z toho důvodu se prakticky nevídáme s mými přáteli. Většinou jsou to lidé s podobnými zájmy, jako mám já. Jenže pro Pavla je kluk, který má rád divadlo, zženštilý a taky mu to bez obalu řekne. Není divu, že mí kamarádi nechápou, proč jsem s takovým „buranem“, a často to nechápu ani já sama. S tím, že nás spojuje víceméně jen tělesná přitažlivost, se jim přece jen nechlubím.

Kamarádky mě nechápou, jiné zas závidí

Svěřila jsem se pouze několika nejbližším kamarádkám. Část z nich kroutí hlavou, proč ztrácím čas s někým, kdo se ke mně evidentně nehodí, druhá část mě chápe. „Co já bych za to dala. Ten můj je úžasný, kolikrát nemusím ani nic říct a on ví, co si myslím. Ale v posteli je to strašná nuda!“ Tvrdí, že dva lidi si můžou najít společně nový koníček, který je sblíží, ale jakmile to vázne v sexu, nic moc se s tím dělat nedá. A já si myslím totéž.

Zkoušela jsem Pavla trochu předělat „k obrazu svému“. Ne že bych ho chtěla měnit, to nejde, a po nikom to nechci, jen jsem se opravdu poctivě snažila hledat to, co máme společného, a přehlížet to, co nás rozděluje. Jenže to jde čím dál hůř. V poslední době jsem se přistihla, že se za něj občas i stydím, když vidím, jak se chová. Jenže pak stačí, aby mě v namačkané tramvaji pohladil po zadku nebo mi přejel vousy po krku a já se celá rozklepu, úplně vzrušená.

Jemu to, že jsme vlastně úplně jiní a nemáme nic společného, nijak nevadí. Nebo se o tom aspoň nikdy nezmínil. Připadá mi, že pro něj vztah znamená prostě to, že spolu spíme, občas jdeme do kina nebo večer do baru, a je spokojený. Těžko pak takovému člověku vysvětlovat, že vám něco vadí.

Vím, že to není partner pro život, že s takovým člověkem rozhodně nechci zakládat rodinu, ale stejně tak si teď neumím přestavit, že bych se s ním rozešla. Zkoušela jsem se dívat po jiných chlapech, jenže mi prostě nic neříkají, připadají mi úplně asexuální. S Pavlem spolu nebydlíme, i když hodně dnů v týdnu trávíme jeden u druhého. Sex je pořád stejně skvělý jako na začátku, až mě to samotnou překvapuje - po třech letech. Je mi 31 a říkám si, že mám ještě čas dělat nějaká zásadní rozhodnutí. A tak si užívám, co je, a snažím se nic neřešit…

Aneta, 31 let