Bez plenek i v noci

Někdy probíhají obě změny současně, někdy je mezi nimi několikaměsíční odstup. Co tedy můžete udělat, aby se vaše dítě naučilo spát bez plenek? Odpověď zní – nic. Dávejte mu najevo, že mu důvěřujete, a chovejte se nenuceně.
Je-li dítě na tuto změnu připravené, poznáte podle toho, že ráno budou plenky suché. Se souhlasem dítěte je tedy zkuste odložit. Jestliže se má dítě v noci probudit a vstát proto, že se mu chce čurat, vyžaduje to už značnou vyspělost. Aby mohlo dítě spát celou noc bez potřeby jít na nočník, je nutné, aby mělo už dostatečně velký močový měchýř. Žádnou z těchto podmínek nemůžete ovlivnit.
Je zbytečné, abyste dítěti večer zakazovali pít. Takový způsob je značně krutý a navíc neúčinkuje (na druhou stranu tím nemíníme, že by se dítě mělo před spaním nalokat). Pro některé rodiče je praktické, když dítě napůl vzbudí asi kolem jedenácté hodiny večer a posadí ho na nočník. Pokud to dítěti nevadí, může vám takové řešení situaci usnadnit. Ale „suchá noc“ bude skutečností až tehdy, kdy se dítě dokáže probudit samo.

Můžete dítěti pomoci například tím, že:
– mu budete dávat takové pyžamo, které se snadno svléká;
– necháte v jeho pokoji rozsvícenou noční lampičku;
– připravíte k posteli nočník.
Nemálo dětí totiž stále musí používat plenky i tehdy, kdy by už nemusely, jednoduše proto, že se bojí samy přejít potmě chodbu na toaletu.

I když se dítě přes den už nepočurává, může k tomu někdy dojít ve spánku. Jestliže dáte pod prostěradlo igelitovou vložku, není to žádná tragédie. Naučte dítě, jak se svléknou povlaky a kde máte koš na špinavé prádlo, do kterého je může i s pyžámkem odložit. V žádném případě, a to zdůrazňuji, to není důvod k trestání dítěte, ale k tomu, aby se učilo zodpovědnosti za své tělo.
Neodkládejte plenky příliš brzy. Probouzet se každé ráno v mokré a studené postýlce dokáže pořádně zacloumat s morálkou a spíše to dítě odradí. Není potřeba, aby dítě zažívalo takové situace příliš dlouho.

Není vůbec na místě, abyste se rozčilovali. Uvědomte si, že když se dítě počuralo, tak spalo, a tudíž to neudělalo schválně. Ostatně i dítě by bylo raději, kdyby se dokázalo probudit. Potřebuje od vás slyšet povzbuzení a cítit, že s ním máte trpělivost. Můžete mu například povědět: „Nestalo se nic hrozného. Až na to budeš připraven a až se tvoje tělo a hlavička k tomu rozhodnou, už se nebudeš v noci počurávat. Uvidíš, pak to půjde samo. Nic se neděje, umíš už spoustu jiných věcí!“

Zdroj: Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let, Anne Bacus, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz