Bojím se odmítnutí
Mám kolem sebe pár známých, kteří se tolik bojí odmítnutí ze strany potenciálního partnera, že raději žijí sami a nepokoušejí se navázat vztah. Když už se přece jen s někým seznámí, rychle ho upozorní, že vážný vztah vlastně nehledají a kdesi cosi… A nejsou to jen situace při navazování vztahů, kdy jim ze strachu z odmítnutí protékají příležitosti mezi prsty. Tento strach má podle psychologa Petra Šmolky nejčastěji kořeny v předchozích zkušenostech.
„Obvykle úzce souvisí s pocity nejistoty a nedostatkem autentického sebevědomí,“ říká odborník. Často se na nás podepsali naši rodiče – zvláště ti, kteří nás sráželi a kritizovali za neúspěchy. Jak umíme přijímat odmítnutí záleží na tom, v jak citlivém životním období právě jsme. Někdy nás jen trochu otráví, ale když prožíváme těžké chvíle, může s námi pořádně zacloumat. Velkou roli hraje i psychická odolnost, kterou máme částečně vrozenou, a částečně se na ní podílí výchova. Psychicky odolní jedinci na tom jsou lépe, když je někdo odmítne. Oklepou se a zkusí to znovu…
Citlivé duše raději strčí hlavu do písku. Snaha uniknout dalšímu zklamáním je pochopitelná. „Naše odolnost souvisí s tím, čemu se říká bazální pocit bezpečí. Pokud jsme jej zažili v původní rodině, pak nás ani špatná životní zkušenost nejspíš nezablokuje. Ovšem i negativní zkušenosti lze překonat. Nejlépe tím, když se budeme pohybovat v prostředí, které nám poskytuje pozitivní zpětné vazby a kde se cítíme přijímáni,“ říká Petr Šmolka.
Psycholog Trabacchi Ghislaine, aukorektivní tor knihy Umíte říct ne?, tvrdí, že lidé, kteří špatně snášejí odmítnutí, často sami neumějí odmítat. Je to začarovaný kruh: cítím se špatně, když mi někdo řekne „ne,“ a tak sám „ne“ neříkám, protože vím, jak to bolí. Petr Šmolka dodává, že motivace neříkat „ne“ nemusí vyplývat jen z toho, že víme, jak nepříjemné odmítnutí bývá, ale i z naší představy, že nás okolí přijme lépe, budeme-li častěji říkat „ano“.
„Řeknu-li ‚ne‘, riskuji, že mne spíš bude časem čekat opětovné odmítnutí od toho, komu jsem nechtěl vyhovět,“ vysvětluje. Řešením není odkývat každému všechno ani strkat hlavu do písku, ale naučit se s odmítnutím pracovat – vyrovnat se s ním a přijmout ho jako něco normálního. Jak na to? „Tak jako se na písečné poušti nikdo nenaučí plavat, stejně se zřejmě nemůžeme zbavit strachu z odmítnutí – v případě partnerského vztahu třeba –, aniž bychom se pokusili jej navázat,“ říká odborník. Pokud je tohle váš případ, vězte, že osvědčenou cestou je postupné osmělování – nejprve oslovte někoho sympatického víceméně pod jakoukoli záminkou, s cílem udržet jen krátkou konverzaci.
Postupně přidávejte jak na straně atraktivity oslovovaných, tak na straně vašich očekávání. A když dotyčný odmítne? Respektujte to, ale nelamte si s tím hlavu. Není důvod uzavírat se kvůli tomu před celým světem.
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
