Co dělá muže pro ženy přitažlivými?
Co způsobuje, že nějaký muž připadá ženám přitažlivý? Kvůli jakým mužům jsou ženy ochotny za sebou pálit mosty? A pokud má muž charisma a je okouzlující, znamená to také, že bude vhodným partnerem, nebo se z něj vyklube spíš věčný svůdce?
A vůbec, mění se naše potřeby a přání s postupujícím věkem – a jestli ano, tak jak? Na tyhle otázky je těžké odpovědět, nutí nás k hlubšímu zamyšlení. Žádný jednoduchý recept neexistuje, každá žena je jedinečná a to, co jedna z nich chce a po čem touží, by jiná třeba zavrhla. Nedomnívám se, že by bylo možné dát dohromady různé mužské vlastnosti a jednoduše říct, že právě tudy vede cesta k ženskému srdci.
Jistě, můžeme narazit na muže,kteří mají spoustu předností, lze najít i skvělé muže, kteří jsou šlechetní a laskaví, mají smysl pro humor, jsou moudří a ohleduplní, pomůžou v domácnosti, jsou praktičtí, tvořiví, mají rádi děti, sport – to všechno dohromady. Ale je takový muž automaticky i dokonalý životní partner?
Tak jednoduché to není...
Muž může být po všech stránkách dokonalý, přesto však může postrádat ono důležité „něco navíc“, jakési koření, které ženu upoutá. Podle mě je to v podstatě otázka hormonů, feromonů, vůní a biologie. Něčeho, co probudí vnitřní touhu, rozmnožovací pud (i když tohle nemusí být přímo vysloveno a žena dokonce ani nemusí chtít žádné děti). Něčeho prastarého, co jsme všichni zdědili po předcích. Něčeho vyloženě živočišného, mohu-li použít ten výraz.
Lidé se mě často ptají, jestli člověk může sám sebe přesvědčit, aby někoho miloval. Například jedna moje známá se nedávno seznámila s mužem, který je ve všech směrech úžasný. Je hezký, má dobře placenou práci, je pozorný milenec, je chytrý a empatický, nemá děti, zato má spoustu zajímavých koníčků. Moje známá byla zpočátku okouzlená, ale zanedlouho si začala stěžovat. „Není to ono. Vím, že bych měla být spokojená, ale něco tomu prostě chybí.“ Postrádá právě ono malé, neurčité „něco“, které nedokáže přesně definovat.
Další moje kamarádka je naopak zamilovaná až po uši. (Ty dvě jsou stejně staré, je jim 31 let, a už by chtěly založit rodinu.) Její přítel je naopak bohém bez práce, nemá peníze, sex s ním není vždycky dokonalý, ba právě naopak, navíc se každou chvíli hádají o nejrůznější hlouposti. Ale také se dokážou společně smát a ona je celá pryč, když se jí její přítel jenom dotkne. Praktické řešení by bylo dát přednost nějakému jinému muži. Jenže moje kamarádka se zbláznila do okouzlujícího povaleče, a ačkoli i ona sama dokáže rozumově zhodnotit, že její partner není z ryze praktického hlediska žádná výhra, chce mít dítě právě s ním.
Po kom ženy touží?
Nevyvozuji z toho žádné závěry. Netvrdím nic s jistotou. Jenom se snažím v té záplavě přitažlivosti, očekávání a pocitů najít nějakou zákonitost. Kdo má tedy pravdu?
Kdo je nejlepší? Podle mě se v téhle záležitosti musíme nechat vést právě svými pocity. Jistě, existují muži, kteří přitahují všechny ženy, nicméně to ještě neznamená, že by byli nějak úžasní, kdyby se s nimi člověk dal dohromady.
A seznam priorit se s rostoucím věkem samozřejmě mění. Možná člověk touží spíš po jistotě a přátelství, po někom, s kým by se mohl držet za ruce, až bude sedět v houpacím křesle pod kostkovanou dekou, než po chlapíkovi s dokonale vyrýsovanými svaly na břiše a oslnivě bílými zuby. Chceme především někoho, kdo JE NÁM NABLÍZKU, ať se děje cokoli.
Možná je nejpřitažlivější právě tohle – bez ohledu na to, v jaké životní fázi se zrovna nacházíme. To, že je nám náš partner nablízku. Že vyplňuje temnotu svým dechem a prázdný prostor svým hřejivým tělem. To ostatní už totiž není tak důležité.
