Co dělat, když sex bolí!
Nedávno ke mně do ordinace přišel mladý pár, který už rok žije bez sexu. Několikrát se o něj pokoušeli, ale ženu to pokaždé moc bolelo, takže nikdy nedošlo ani k penetraci. Žena se domnívala, že partner má moc velký penis a ona malou pochvu. Nepříjemnou situaci dosud neřešili, ale teď jim nic jiného nezbývalo, protože si přáli počít dítě.
Příčinou ženina problému byl vaginismus (mimovolní stažení svalů obklopujících vaginu), který znemožňuje penetraci. Způsobuje, že pokusy o penetraci jsou bezvýsledné a velmi bolestivé. Vaginismem přitom může trpět i žena, která normálně reaguje na sexuální vzrušení a intimní kontakt je pro ni jinak velmi příjemný.
Jediným problémem je křeč, která zabraňuje uskutečnění soulože. Příčiny vaginismu jsou většinou psychické. Je to vlastně získaný reflex podmíněný nějakou předcházející zkušeností. V případně zmíněné ženy i obecně je nejčastější příčinou nepřiměřená či nevhodná sexuální výchova. Nesprávná informovanost a úzkost může vést ke ztrátě sexuální potřeby a k intenzivnímu strachu spojenému se souloží.
Někdy je však strach ze soulože opodstatněný – to když vychází z předešlé traumatizující zkušenosti. Některé ženy touto poruchou reagují na násilí, fyzický odpor k partnerovi nebo třeba na zneužití. Na vině však také může být nedostatečná předehra, která nevyvolala vzrušení, a tedy i nedostatečná lubrikace pochvy. Kromě psychických a ryze funkčních příčin však existují také příčiny organické.
Mezi ně patří deformace poševního vchodu, pochvy či dělohy, ale může se jednat i o následek infekcí pochvy a jiných onemocnění. Vaginismus je pro ženu velmi znepokojivý, protože brání v uskutečnění pohlavního styku. Na rozdíl od jiného problému – dyspareunie, při níž může, byť s určitou bolestí, k penetraci dojít. Bolestivá soulož neboli dyspareunie představuje dysfunkci, při které žena pociťuje bolesti na začátku, v průběhu nebo na konci soulože. Jde o pálení, stažení svalů nebo ostrou řezavou bolest.
Mnohé ženy nevyhledají odbornou pomoc ze strachu, že trpí nějakou poruchou, nebo proto, že se prostě stydí o tomto tématu mluvit. Příčiny bolestí jsou podobné jako u vaginismu, u dyspareunie však hrají výraznější roli i problémy ve vztahu, nevhodný partner nebo nevhodná stimulace. Vliv mohou mít i některé osobnostní charakteristiky – třeba úzkostnost nebo deprese. Léčila jsem ženu, kterou k sexu pravidelně nutil její partner. Žena získala k muži fyzický odpor, který měl pak za následek nechuť k sexu a v případě jeho nechtěného uskutečnění i prožitek bolesti.
Léčba vaginismu a dyspareunie je velmi podobná. U vaginismu představuje vhodnou formu sexuálního nácviku, kdy je v první fázi věnována pozornost schopnosti kontrolovat svaly pochvy, aby žena mohla stahovat a uvolňovat vaginu podle potřeby. Druhá fáze spočívá v procvičování schopnosti zavedení malých předmětů, přičemž se postupně zvětšuje jejich průměr. Nezbytným předpokladem je samozřejmě použití lubrikantů, které pomáhají zabránit bolesti. U dyspareunie je nevyhnutelnou nutností dostatečné vzrušení před realizací soulože.
Když se odstraní bolest a žena dokáže mít pohlavní styk bez úzkosti, měl by být pro ni vždy maximálně příjemný a uspokojivý. V Česku trpí těmito poruchami během svého života přibližně 12 % žen. Je zbytečné se trápit, nejlépe je vyhledat pomoc odborníka – gynekologa, sexuologa nebo specializovaného psychologa.
Autor: PhDr. Laura Janáčková, CSc. (Moje Psychologie)
