Co ničí náš milostný život?!

Kvalitní partnerský vztah jen na sexu nestojí. Sex je však pro kvalitní partnerský vztah důležitý. Když přestane fungovat a partneři si přestanou v posteli rozumět, přichází frustrace a kupí se nespokojenost, která se postupem času zvětšuje, překročí hranice sexu a zasáhne vztah jako takový.

Partneři pak většinou podezírají jeden druhého z nevěry, případně z nedostatku lásky. „Poslední dobou to není v posteli ono. Málo se snaží. Někdy se mnou nechce spát vůbec. Je to jasné. Má bokovku. Nebo mě už nemiluje…“ Zdaleka ne vždycky mají pravdu. Podobné úvahy mohou kromě toho nadělat více škody než užitku. Sex ovlivňuje spousta faktorů a spousta faktorů ho také může začít ničit.

To všechno odnesl čas…

Čas. To je velký nepřítel nejen sexu, ale vztahů vůbec. Jak čas plyne, vášeň se začne zklidňovat až rozmělňovat a spousta partnerů takovéto ochladnutí špatně nese. Problém však nespočívá v samotném čase, nýbrž v tom, že partneři si nejsou schopni a ochotni připustit, že vztahy se vyvíjejí a mění, natož aby na tuto změnu dokázali reagovat jinak než výčitkami. Stejně jako se vyvíjí a mění vztah, vyvíjí a mění se také sex.

Čas ho však neničí – ne nutně. Jen ho posouvá jinam, což ale neznamená, že sex po pěti, deseti a více letech nemůže být hezký a uspokojující pro oba. Jiný nerovná se špatný. Partneři se jen musí smířit s tím, že vášeň z dob, kdy do sebe byli zamilovaní, se nevrátí, nebo aspoň ne ve stejné podobě. Když to nedokážou a minimálně jeden z nich hořekuje, že „už to není, co to bývalo“, sex se může jen zhoršovat. Asi to fakt není, co to bývalo. Ani nemůže být. Ale když přestanete honit minulost, může být i lepší. Sedmatřicetiletá Hana žije s partnerem sedmnáct let a deset let z toho jsou manželé. Už když se brali, tak jim to po sedmi letech v sexu skřípalo.

„Vážně jsem tehdy uvažovala, že svatbu zruším,“ říká. „Byla jsem přesvědčená, že lepší už to nebude, a že když to v posteli nefunguje jako dřív, je lepší jít od sebe, než se později rozvádět.“ Svatbu nezrušila a dala vztahu i sexu druhou šanci. „Známá psycholožka mi poradila, abych se přestala hrabat v minulosti a srovnávat. Máme najít něco, co nás baví teď, a ne oživovat něco, co nás bavilo kdysi. Tak jsme to zkusili a já poznala, že to může být fajn i když se na sebe nevrháme při každé příležitosti.“

Příliš staří?

S časem souvisí i věk. Ovšem zatímco délka vztahu ovlivňuje sex i velmi mladých párů, věk může ničit sexuální život partnerům, kteří spolu právě začali chodit, takže čas, který spolu strávili, není příčinou. Ohledně věku a sexuálního života totiž panuje řada předsudků, které mnoho lidí přijímá za své, a i když se s nimi vnitřně neztotožňují, nedokážou se během sexu chovat zcela uvolněně. Připadají si příliš staří, málo atraktivní a to jejich sex negativně ovlivňuje. Týká se to hlavně žen, které jsou vystaveny tlaku společnosti zaměřené na kult mládí. Mnohé si připadají moc staré už po pětatřicátém roku, v čemž je utvrzují názory, že třicítka už je „stará vykopávka“. A co teprve ženy v padesáti šedesáti letech.

Ženy, jejichž postava nevypadá jako ve dvaceti, pak mohou mít v sexu psychický blok. Obávají se odhalit, ukázat tělo partnerovi, aby neviděl jeho nedostatky, a celkově se často neuvolní. Někdy si lidé po dosažení určitého věku začnou připadat staří na některé milostné aktivity, což je podle psycholožky Yvon Dallaire také vina předsudků. Tvrdí, že v naší společnosti je sex starších lidí tabu, je dokonce považován za něco až „odpudivého“, co by lidé vůbec neměli dělat.

Psycholožka Marie Vágnerová k sexualitě lidí mezi padesátým a šedesátým rokem věku uvádí: „Sexualita je i v tomto věku přirozenou součástí života, avšak dochází zde k další diferenciaci, frekvence styku i míra jeho uspokojivosti může být velice variabilní… Standardní společenské očekávání je i ve vztahu k sexualitě rovněž spíše negativní. Dokonce i vlastní děti se často domnívají, že rodiče ani sexuálně nežijí. Jsou na to podle jejich názoru už staří. V důsledku toho i s ohledem na případné negativní zkušenosti přestává být stárnoucí člověk v sexuální oblasti sebejistý. Nyní potřebuje ke svému vzrušení víc času, tělesnou i psychickou pohodu a jistotu, že je partnerem akceptován.“

Psychická nepohoda

Nejen ve starším věku je pro sexuální život důležitá psychická pohoda. Stres, úzkost, psychická labilita, deprese, únava, přepracovanost či nespokojenost s prací, to všechno jsou velcí zabijáci našeho sexuálního života. Stačí, aby se jeden z partnerů cítil psychicky špatně, a problémy jsou na světě. Nejlepší sex mívají lidé spokojení, šťastní a odpočatí. To samozřejmě neznamená, že unavený člověk, který není v nejlepší psychické pohodě, si nemůže užít skvělý sex. Bývá to ovšem spíše jednorázové. Na celkový sexuální život mají psychické potíže vliv negativní, obzvlášť pak, když trvají dlouho. Podle psychologů není řešením začít se přemáhat, aby se partner necítil odstrkovaný a nemilovaný.

Přemáhání totiž může vést k odporu k jakýmkoli sexuálním aktivitám a potažmo k partnerovi, který k nim dotyčného jedince přímo či nepřímo nutí. „Přemáhání mi málem zničilo nejen sex, ale i vztah,“ potvrzuje třiatřicetiletá Veronika. „Myslela jsem, že musím, jinak si partner najde milenku, ale začala jsem sex nesnášet. Nakonec mi byl odporný jakýkoli jeho dotek, při sexu jsem trpěla, měla chuť partnera praštit a předstírala po minutě orgasmus, aby už byl konec. Bylo to nepříjemné a oba jsme se s tím těžko srovnávali.“

Jestliže se vám kvůli stresům a úzkostem do sexu nechce, nepřemáhejte se za každou cenu. Nejdřív ze všeho si promluvte s partnerem o svém rozpoložení a zkuste mu to vysvětlit. Poté začněte řešit problémy, které vám úzkosti a stresy způsobují, ať už to jsou problémy pracovní či vztahové, a které k problémům v sexuálním životě přímo vedou. To znamená nejprve se zbavit stresu a dlouhodobého napětí a najít ztracenou rovnováhu. Někdy pomůže trocha cvičení, pohybu na čerstvém vzduchu či změna jídelníčku, protože skladba potravin má na naši psychiku přímý vliv, někdy delší dovolená a ve vážnějších případech návštěva odborníka, pokud si nezvládáte poradit sami. Jakmile se vám vrátí psychická vyrovnanost, zlepší se i sexuální život.

Těhotenství a dítě

Těhotenství a narození dítěte jsou jedněmi z největších prověrek partnerského vztahu. Přestože se na dítě partneři těší a jsou šťastní, přináší to s sebou spoustu změn, na které se dopředu nelze zcela připravit. Můžete si pročíst spoustu knih s touto tematikou, ale nakonec vás toho spousta zaskočí. Každý pár navíc prožívá čekání na dítě a jeho narození trochu jinak. Jedno je však pro všechny společné. Od počátku těhotenství dochází v organismu ženy nejenom k somatickým, ale i k psychickým změnám, které mají dopad i na partnery a na celkový vztah včetně sexuálního života.

Psycholog Pavel Říčan ve své knize Cesta životem píše: „Společná péče o dítě zesiluje milostnou intimitu mezi manžely: v partnerovi miluji teď také otce nebo matku svého dítěte, objevuji nové, sympatické stránky jeho povahy. Každou pozitivní společnou zkušeností i každým šťastně překonaným sporem se vztah obohacuje a sílí. Ale neplatí to úplně a neplatí to vždycky! Dítě porušuje citovou rovnováhu dvojice a musí se hledat nová rovnováha, což je pro nepevné, nesžité a jinak problematické dvojice těžké.“

Po porodu pak v případě většiny žen dochází k útlumu sexuálních potřeb, což pravděpodobně souvisí s hormonálními změnami, které v organismu v těhotenství a v době kojení probíhají. Hormonální změny však nejsou podle odborníků jedinými příčinami, které mohou ovlivňovat nižší potřebu sexu. Mění se hodnotové zaměření ženy, velkou roli hraje fyzická a psychická únava a porod rovněž mění anatomické poměry pánevního dna, což může vést k poklesu tonu perivaginálního svalstva a nižší sexuální dráždivosti. Někdy je útlum sexuálních potřeb pouze dočasný, jindy trvá déle a partner tím trpí. V takovém případě je nezbytné, aby partneři hledali společně řešení vedoucí ke vzájemné spokojenosti.

Mýty a pověry

„Nesmyslů o sexu existuje tolik, že by vydaly na několik samostatných knih,“ píše sexuolog Zlatko Pastor ve své knize Sexualita ženy (Grada). „Začnete-li na ně upozorňovat, stanete se podezřelým. Všichni přece vědí a říkají, jak to doopravdy je, pak si někdo přijde a říká něco jiného… Některé mýty jsou skoro nesmrtelné, jiné odnesl čas. Rodí se z neznalosti, slouží k upoutání pozornosti, snaží se problém dramaticky zjednodušit. Jsou živeny touhou po senzaci a slávě. Dají-li se fámy komerčně využít, tedy zneužít, jsou hýčkány a v dutém sarkofágu hlouposti přetrvají století.“

Mýtů a pověr ohledně sexu panuje skutečně velké množství, a zatímco některé dnes vyvolávají úsměv na tváři, jiné se šíří dál, což může mít negativní dopad na partnerský sex nebo na to, jak vnímáme vlastní sexualitu. Za jeden z největších a nejrozšířenějších moderních sexuologických bludů považuje Zlatko Pastor tvrzení, že existuje takzvaný bod G. Kdo se dostane k novinám, časopisům a internetu, ten se s ním s největší pravděpodobností setkal a uvěřil, že existuje. O čem se mluví a píše, to přece musí existovat… „Je opravdu nevěřitelné, že tento nesmysl zapustil kořeny i mezi racionálně uvažujícími lidmi. Aby nedošlo k omylu! Pochva ženy je erotogenní oblast a není sporu o tom, že při její stimulaci dosáhnou ženy příjemných pocitů a poté pohlavního uspokojení. Ale není za to zodpovědný jeden jediný, takto přesně definovaný a topograficky popsaný bod!“

Marné hledání

A jak tento mýtus škodí partnerskému sexuálnímu životu? Jednoduše. Spousta párů se ho snaží najít ve snaze dosáhnout co největšího vzrušení a slasti, jako kdyby na tomto bodu stál sex. Může nastat až situace, kdy ona si myslí, že on je nešikovný, a on je přesvědčený, že ona je frigidní.

„Není to ovšem problém jenom anatomický či teoretický. Při všeobecně rozšířeném přesvědčení, že bod existuje, byť tomu tak fakticky není, je mnoho žen zásadně dezinformováno o vlastním těle a své sexualitě. Ženy, které ho nejsou schopné najít, se mohou cítit nenormálně a mít problémy se sexem.“ Zkrátka a dobře, hledat bod G je nesmysl a sexu to nijak nepomůže. Vzrušivost a prožitky každého jedince jsou zcela individuální, stejně jako jsou individuální erotogenní oblasti. „Ženská sexualita je nevyzpytatelná a proměnlivá, je určována spíše náhodnými stavy a situacemi,“ zdůrazňuje Zlatko Pastor.

„Chuť na sex není u lidí biologicky naprogramována do určitého bodu ani určitého období. Přichází nebo odchází podle konkrétní situace, nálady, podmínek, možností. Závisí také na partnerovi. Lidé většinou provozují sex, když na něj mají chuť. Někdy také ne, ale to už je jiná kapitola.“

Autor: Elena Jesenská (Moje Psychologie)