Dcera chce být modelkou, téměř kvůli tomu nejí! Jsem z toho zoufalá!

Lucka se co do krásy opravdu povedla, to musím neskromně uznat. Připadalo mi ale, že to doposud vidělo hlavně její okolí a ona sama si to vůbec neuvědomovala. Byla dlouho taková dětská, nezajímali ji tolik ani kluci, ani paráda, nepodnikala ani žádné experimenty s účesy nebo malováním.

Víc ji zajímal sport – pouštěla se postupně do všeho možného. Víceméně ale vždycky dala na radu někoho jiného. My s mužem jsme ji do ničeho nenutili, pouze jsme ji podporovali v tom, aby se jakkoli pravidelně hýbala. S námi jezdila v létě na kole, v zimě na lyže, jinak jsme to nechávali na ní.

Protože je na svůj věk hodně vysoká, samozřejmě ji učitelé postupně zlákali na volejbal, basketbal i do atletického oddílu, kde zkoušela skok do výšky a pak běhat. Kromě toho cvičila aerobik, pak se přihlásila i na tancování a koketovala i s judem. Nic z toho ji ale nikdy nenadchlo natolik, aby se rozhodla jen pro jednu věc a té se věnovala naplno.

Nám to nevadilo, nešlo nám o to, aby dělala sport vrcholově, ale aby prostě měla zdravé návyky a radost z pohybu. Jenže časem Lucka občas utrousila, že stejně nemá cenu, aby něco z toho dělala, protože je „na sport levá“. Brali jsme to jako rozmar, zkrátka ji jako každou holku v jejím věku trápilo, že v ničem vyloženě nevyniká, a domlouvali jsme jí, ať se nesrovnává se spolužačkami, kterým třeba něco jde lépe, protože jsou každá úplně jiná.

Vyhrála soutěž Miss a dostala nabídku zkusit si modeling

Pak loni někdy v dubnu přišla s tím, že se v našem městě bude pořádat soutěž Miss a že ji všichni přemlouvají, aby se přihlásila. Kdo všichni, ptala jsem se, prý spolužáci. Bylo vidět, jak je sama rozpolcená. Dělalo jí dobře, že ji vrstevníci považují za tak hezkou, aby to zkusila, ale současně se bála, že se nějak ztrapní. Sama jsem si nebyla jistá, jak se k tomu postavit, tak jsem se nejdřív informovala, co je to vůbec za soutěž. Vypadala celkem solidně, a tak jsme jí nakonec s manželem řekli, ať to klidně zkusí, že se aspoň otrká při vystoupení před lidmi, což se jí může hodit.

Soutěž se konala koncem května v rámci akademie středních škol v našem městě. Soutěžilo dvanáct holek z různých škol, z Luccčiny ještě dvě. Fandili jsme s mužem v publiku stejně jako plno spolužáků a sami jsme byli překvapeni, jak dcera, kterou organizátoři krásně nalíčili a oblékli, mezi ostatními vynikala. Bylo vidět, že je nervózní, ale přitom přirozená. Moc jí to slušelo a zabodovala i v rozhovorech nebo volné disciplíně, kdy tancovala. Když nakonec zvítězila, byli jsme moc pyšní a připadalo nám to naprosto oprávněné!

Lucka vyhrála nějaké poukazy do obchodů s oblečením a kosmetikou a také možnost nafotit profesionální fotky a absolvovat modelingový kurz. To ji zaujalo nejvíc, protože v zákulisí po soutěži ji oslovila žena z jedné modelingové agentury, která hledala nové tváře, s tím, že by se jí Lucka velmi líbila. Když nám to dcera vyprávěla, brali jsme to s rezervou, takových holek v Česku je! Ale zároveň jsme ji povzbuzovali, aby si ten den užila, bylo vidět, že jí to opravdu zvedlo do té doby spíš nízké sebevědomí.

V agentuře jí doporučili zhubnout pár kilogramů

Na kurz jsem ji nakonec do Prahy odvezla v červenci, trval tři dny, tak jsme to pojaly jako dámskou jízdu a dárek za vysvědčení. Lucka byla nadšená, prý ji všichni chválili, každý večer v hotelu mi předváděla, jak se učí chůzi. Pořád mi to přišlo hlavně jako nevinná zábava. Poslední den ale dcera přišla s tím, že jí nabídli, ať pro agenturu začne pracovat. To už jsem zbystřila. Vždyť jí bylo teprve čerstvých patnáct! Lucka mě ale uklidňovala, že by šlo jen o občasné brigády typu hostesky na nějakých velkých akcích, třeba jednou za měsíc, nebo přehlídku taky jen jednou za čas. Prý aby se „otrkala“, pak že se uvidí, jak by to s ní bylo.

Bohužel mi tenkrát neprozradila to hlavní – že jí v agentuře řekli, že by jí práce dali hned mnohem víc, pokud ale zhubne tak šest sedm kilogramů, pak že to bude ideální. Kdybych to věděla, zatrhla bych všechno hned a mohli jsme si ušetřit současné starosti. Lucka si ale tuhle informaci nechala nejdřív pro sebe. A protože byly prázdniny a ona si přes den obstarávala jídlo doma sama, trvalo ještě pěkných pár týdnů, než jsem si všimla, že se něco děje.

Zpětně jsem z ní moc informací nevytáhla, ale počítám, že snídaně a oběd za moc nestály, pokud vůbec něco jedla, a u společné večeře jsme ji v létě taky moc neviděly, obvykle byla s kamarádkami někde venku a tvrdila, že se najedla předtím nebo s nimi. Neměla jsem důvod jí nevěřit, bylo to tak i dřív. Toho, že velmi rychle nějak moc zhubla, jsme si tak všimli až úplně ke konci prázdnin, když jsme letěli k moři a Lucka se první den svlékla na pláži. Zůstali jsme na ni s manželem dost zaraženě koukat, byla doslova kost a kůže.

Nevím, jestli mě víc zaskočilo, jak je hubená, nebo to, že jsme si toho do té doby nevšimli, připadalo mi, že jsme v tomhle selhali. V hlavě mi hned naskočila varovná kontrolka. Když jsem se Lucky zeptala, jak to, že je tak hubená, odpověděla, že naopak, že by potřebovala ještě shodit ty faldy na břiše. V tu chvíli jsem se začala bát, že máme problém, obzvlášť když jsem pak viděla, co si nakládá v hotelu na talíř – jen samou zeleninu. Ta je samozřejmě zdravá, ale žít jen z ní taky nejde.

Hned jsme s manželem dali hlavy dohromady a druhý den jsem se pokusila s dcerou promluvit. Nedostala jsem z ní ale nic víc, než že hubnou všechny kamarádky a že chce zrátka po prázdninách ve škole vypadat dobře. Rozhodla jsem se to nechat být, abychom si nekazili ten týden dovolené, ale hned po návratu domů jsem zavolala do oné modelingové agentury a zcela nevinně se optala, jak to s dceřinými vyhlídkami vypadá. Paní na druhé lince mi bezelstně odpověděla, že přece bude jasno až na konci září, až dcera přijede nafotit book. „Doporučili jsme jí, aby pár kilogramů shodila, přes léto to určitě šlo snadno, takže podle mě má velkou šanci na úspěch.“

Modeling jsem jí zatrhla a ona pojala hladovění jako protest

Víc už jsem slyšet nepotřebovala, hned doma jsem Lucce s okamžitou platností zatrhla jakékoli další aktivity tímhle směrem. Samozřejmě vypukla obrovská hádka, křičela na mě, že mi do toho nic není, že má všechno pod kontrolou, že pár kilo není nic hrozného a že mám být ráda, že se chce o sebe postarat a vydělávat vlastní peníze. Naše snahy o domluvy nezabíraly, takže nakonec jsme se manželem uchýlili k jedinému argumentu, který nám zbyl – že dokud jí není 18, bez našeho souhlasu to prostě dělat nemůže a tečka.

Od té doby ale dcera bojkotuje jídlo skoro úplně a mám pocit, že už se to z touhy stát se modelkou zvrhlo v jakousi formu jejího protestu proti nám. Čistě z trucu nechce jíst nic, co jí doma uvařím nebo co nakoupím, na všechno si najde výmluvu, proč to jíst nebude, co je v tom nezdravého nebo škodlivého, ačkoli dřív to nevadilo. Jak jí mimo domov, nemám šanci zjistit, ve škole sice prý chodí na obědy, ale moc tomu nevěřím.

Už i příbuzní si všimli, že Lucka hodně pohubla, a ptají se, co se s ní děje. Je totiž samozřejmě taky náladová, protivná, nevypadá zdravě. Když se moje sestra opatrně ptala, jestli snad nezkouší nějaké drogy, řekla jsem sice s ulehčením „Zaplaťpámbu ne, jde jen o jídlo“, ale ve skutečnosti mám velký strach. Z pubertální revolty je k anorexii jen kousek a my s mužem moc nevíme, jak postupovat. Nutit do ní jídlo násilím dost dobře nejde, hlídat ji celý den, jak jí, taky ne. Mám pocit, že dcera si chce „hladovkou“ vytrucovat povolení zkusit to zas v modelingu – jenže co když to pak bude ještě horší?!

Zdeňka, 43 let