Dejte sbohem úzkosti: Když z emoce, která nás má chránit stane hrozba...

Úzkost patří mezi základní lidské emoce, které nás mají chránit před hrozícím nebezpečím. Proč se
z dávné kamarádky stal náš nepřítel?

Úzkost nás má chránit anebo upozornit, že něco kolem nás není v pořádku. Díky úzkosti se člověk může vyhnout hladovému medvědovi, ale také rozeznat sňatkového podvodníka od životní lásky. Mírná úzkost neboli pozitivní stres dokonce zvyšuje výkon, mobilizujeenergii a vyostřuje smysly. „Když jsme vystaveni stresové situaci, zvyšuje se srdeční frekvence a mění se distribuce krve v oběhu, přičemž maximum jí jde do svalů a mozku,“ vysvětluje klinický psycholog a psychoterapeut Jaroslav Simon. „To vše se děje proto, abychom mohli podat maximální fyzický výkon, tedy bojovat
– nebo utéct.“ Pro takové situace byla úzkost v průběhu evoluce člověka „vyrobena“.

V dnešním světě bohužel stresové situace nedávají příliš možností fyzického projevu, takže máme mnohem více času si projevy úzkosti uvědomovat, a především si je špatně interpretovat. Není žádná novinka, že pokud si místo přebírání svých pocitů v hlavě půjdete zaběhat, a vyhovíte tak svému nastartovanému organismu, uleví se vám i psychicky. Jenže na to není vždycky úplně tak vhodná chvíle nebo čas. Právě naopak. Stres a úzkost se v nás hromadí, hledá si různé kanály, kudy se chce dostat ven, nebo přechází v depresi či různé úzkostné poruchy. Běžná úzkost, kterou můžeme pociťovat jako trému nebo nervozitu, se mění v nebezpečného nepřítele.

Podle studie Mezinárodní organizace práce trpí ve Spojených státech, Německu, Velké Británii,
Polsku a Finsku přetížením, stresem, úzkostí a depresí každý desátý člověk. V České republice
se s těmito potížemi potýkají až dvě třetiny lidí v produktivním věku, přičemž deprese a úzkosti
trápí čím dál více žen středního věku, které se snaží zvládat svoji kariéru a zároveň být dobrými
maminkami a hospodyněmi.

Pilulky štěstí

Slepou uličkou v řešení stresu a úzkostí je samoléčba takzvanými pilulkami štěstí neboli anxiolytiky.
Vezmu si pilulku a úzkost zmizí, jak jednoduché. „Prášek proti úzkosti mi nabídla poprvé kamarádka v práci. Řešila jsem tehdy rozchod s přítelem, který se táhl už několik měsíců, měla jsem velké problémy se svojí nadřízenou, a když mi do toho onemocněl pes, měla jsem pocit, že to přestávám zvládat,“ říká pětatřicetiletá Klára, kterou trápila nespavost, úzkosti a neustálý pocit napětí.

„Na léky jsem si zvykla rychle. Když jsem se cítila špatně, vzala jsem si prášek a pocit úzkosti zmizel. Postupně jsem musela brát prášků víc, protožem se účinek snižoval, ale nikdy jsem neměla problém si je sehnat. Většinou mi je psala moje praktická lékařka nebo mi je sehnala kamarádka, která je měla od svého doktora,“ dodává Klára, u které se rychle vytvořila závislost. Začaly se objevovat výkyvy nálad a většinu dne byla Klára takzvaně „mimo“. Když se pokoušela léky vysadit, byla podrážděná, nemohla spát. „Když jsem jednou skoro fyzicky napadla nějakého
pána, který mi něco vytkl kvůli mému psovi, řekla jsem si dost, našla jsem si psychologa a začala docházet na psychoterapii. Až ta mě úzkostí postupně zbavila,“ dodává Klára.

Příčina neznámá

Takzvaná běžná úzkost nás může obtěžovat, ale neměla by výrazněji zasahovat do našeho života.
Závažnějším projevem úzkosti pak mohou být takzvané úzkostné poruchy, které se mohou projevit
jako takzvaná panická ataka.

Takzvané panické ataky přicházejí nečekaně a bez příčiny. Na rozdíl od strachu, kde je jasný předmět, který ho vyvolává, úzkost konkrétní příčinu nemá. „Ty pocity jsou velmi subjektivní. Například je vám na omdlení, začnete se dusit nebo jste si jistí, že umíráte. Jdete k doktorovi, ten vás vyšetří, a nic nenajde. A vy máte hrůzu z toho, že se to bude opakovat, což se také většinou
stane,“ vysvětluje Jaroslav Simon.

První krok, který v takové situaci pomůže, je přitom správná diagnóza. „Většině pacientů nesmírně
uleví už to, když se dozvědí, co jim je. Že se jedná o takzvané panické ataky, kterými trpí řada dalších lidí. A když se jim vysvětlí, jak se v takové chvíli chovat,“ říká Jaroslav Simon. I když to zní na první pohled divně, je důležité z takové situace hned neutíkat, ale zkusit jí čelit. Například si sednout,
napít se vody, zhluboka dýchat a počkat, až záchvat odezní. „Vždycky říkám, že se s panickými
atakami musíte v podstatě skamarádit. Umět je rozpoznat, naučit se s nimi pracovat a postupně
se je naučit překonávat,“ dodává Jaroslav Simon.

Stává se, že se záchvat paniky objeví jen jednou, a pak už se nikdy nevrátí, nebo záchvaty jednoho dne odezní samy. Pokud se ale opakují, je třeba navštívit odborníka. Dopátrat se příčiny takových
záchvatů či najít takzvaný spouštěč, bývá velmi složité. Svoji roli mohou hrát vrozené vlastnosti,
někdo je zkrátka vrozeně úzkostný, ale také podmínky v dětství, výchova, životní události nebo
dlouhodobý stres. Pokud se ale začne léčit včas, může postupně zmizet docela.