Děti a zlozvyky. Jak na ně?

Kdo z nás si nikdy nečmáral po papíře během porady, neprohraboval si vlasy během vypjaté situace, nepodupával nohou? Vznik zlozvyků u našich dětí je rozmanitý, vznikají v různém věku za různých situací a ve velké většině se začaly formovat za ne zcela normálních situací, které v dítěti vyvolávaly nejistotu, rozpaky, kterou pak řešilo zpravidla určitou nevědomou, většinou neúčelnou a objektivně nežádoucí činností. Kontrola nad vlastními zlozvyky bývá malá, u malých dětí pak téměř žádná - je většinou pouze na okolí postiženému dítěti pomoci se zlozvyku zbavit.

Některé zlozvyky jsou jen nepěkné, pro okolí nepříjemné, nespolečenské, jiné již nehygienické a dítě by se jich mělo zbavit s pomocí rodičů co nejdříve, aby je nepřenášelo do dalších let či do dospělosti. Odstraňování zlozvyků u dětí bývá snadnější, když zlozvyk není ještě hluboko zakořeněný. Proto s ním začněte co nejrychleji! Míra úspěšnosti či doba odnaučení je totiž úměrná době propadnutí zlozvyku. Velmi dobrou výchozí pozici mají ti rodiče, kteří sami žádný větší a snadno rozpoznatelný zlozvyk nemají. Příklady totiž, už odnepaměti, táhnou. Ale nevýhodu lze obrátit i v přednost, přiznáme-li vlastní zlozvyk a začneme s dítětem soutěžit v tom, kdo lépe a rychleji se svého zlozvyku zbaví.

Kdy zlozvyky vznikají

Děti za své zlozvyky většinou tedy samy nemohou. Jejich zlozvyky bývají často výsledkem střetu se stresujícími situacemi nebo nepochopení jevu. Někdy nemá dítě optimální životní podmínky, někdy je vina na rodičích, učitelích, někdy se zlozvyk objeví díky skrytému zdravotnímu problému. Například špatný zrak - dítě, které nevidí dobře na tabuli, je ve velkém napětí, které snižuje třeba cumláním konečků copánků nebo okusováním tužky. Maličké děti si zlozvyky vytvářejí když se nudí, jsou nespokojené, chtějí na sebe upozornit nebo prosadit svůj názor - kolébání či tlučení hlavou v postýlce, „záchvaty“ vzteku, kopání a křik.

Nejčastějším zlozvykem je cucání palce nebo hračky. Pokud to není v období růstu zoubků, může signalizovat, že se dítě nudí, nebo je z něčeho nervózní, vyžaduje třeba přítomnost rodiče při usínání, protože se být samo bojí. Tímto zlozvykem trpí asi polovina tříletých dětí a většinou již v šesti letech se jedná o výjimečný jev. Neměli bychom ani tento zlozvyk nechat bez povšimnutí, protože nejen, že není hygienický, ale v extrémním případě by mohl způsobit pokřivení předních zoubků či předkus.

Nejčastější zlozvyky u dětí

V raném školním věku, většinou po příchodu do školy, začnou děti často s okusováním nehtů a tužek. Tehdy je již dítě přístupnější dohodě – pokud si s ním často povídáme, můžeme odhalit příčinu tohoto chování, pomoci mu ji řešit a na oplátku žádat dítě, aby si našlo jiný způsob relaxace, třeba mačkání maličkého balónku. Někdy pomůže, když dítěti koupíme novou, krásnou tužku, kterou by bylo škoda okousat, či pilníček na pilování nehtů.

• Žmoulání ucha či jiné části těla vyjadřuje většinou nejistotu dítěte. Je dobré systematicky posilovat jeho sebedůvěru a pomáhat mu v situacích, které jsou pro ně obtížně zvládatelné. ¨

• Dloubání v nose je společensky nepřijatelné, ale úzkostliví rodiče se nemusí bát zdravotních následků, žaludeční šťávy se s obsahem dětského nosíku vypořádají a bakterie zneutralizují.

• Podpírání hlavy u stolu není pouze nespolečenské, ale může signalizovat zvýšenou únavu dítěte, zamysleme se nad tím, zda na dítě neklademe přehnaně vysoké nároky a zajistěme mu dostatek spánku a odpočinku.

• Tahání za vlasy, žvýkání či trhání vlasů opět vyžaduje řešení - než se podaří zjistit, co k němu vede, je možné dítěti nabízet alternativu v možnosti mačkání hračky či kousání do ovoce, které připravíme na dosah.

Při odstraňování zlozvyků musíme postupovat krok za krokem, bez stresu, trpělivě a důsledně. Prvním krokem je zlozvyk dítěte si uvědomit a pokud dítě už je schopno chápat, upozornit je na něj. Druhým krokem je nutnost zkoumat příčiny, které ke zlozvyku vedly a situace, ve kterých se objevuje. Třetím krokem je řešení příčin, čím dříve, tím lépe. Čtvrtým krokem je odvykání zlozvyku, vytvoření náhradního chování za zlozvyk, drobné odměny a časté pochvaly za snahu i konečný výsledek.
Stále musíme mít na paměti, že dítě potřebuje při této složité cestě naši pomoc, porozumění a podporu!

Autor: Marie Valasová