Dilema maminky: pemprsku nebo látku?
Pravda, zaměstnanci porodnic jim to většinou velmi zjednoduší: vzorek jednorázových plenek od nějaké nadnárodní společnosti zdarma, „to máte, maminko pro začátek!“, a maminka odchází se svým uzlíčkem domů v přesvědčení, že když to pan lékař „doporučil“, jistě je to nejlepší pro dítě.
Je třeba hned z kraje zdůraznit, že jednorázové pleny nejsou jedinou variantou, ač to možná regály v obchodech naznačují. Vedle klasických „jednorázovek“ zde máme i tradiční látkové pleny, pod kterými se už dávno neskrývá jen klasický „čtverec“ našich maminek.
Zabalíme „šup-šup“
Reklamní masáž umí přesvědčit každého. A tak už dnes víme, že jednorázovky jsou jednoduché na použití a ještě jednodušší na odstranění. Princip suchých zipů, malá hmotnost, k dostání jsou v každé drogérii. Maminka na vycházce v parku se elegantně zbaví použité plenky jejím vyhozením do koše a dítě je v mžiku čisťounké, voňavé a hlavně spokojené.
Pokud se nad celou situací zamyslíme, uvidíme však celou řadu negativ. Malá hmotnost neznamená malé náklady na výrobu a následně i malou cenu. Právě naopak. Společnost Rosa, která se zabývá problematikou životního prostředí, uvádí, že na výrobu plen pro jedno dítě (počítáme-li, že je nosí do dvou let věku) je potřeba 250 kg surovin. Dřevo a voda na buničinu, ropa na umělé hmoty a palivo na transport. Maminku pak sice jedna levnější plenka přijde na „pouhých“ 5 korun, dohromady za dva roky však téměř 22 tisíc.
Odhození použité plenky rozhodně neznamená její zmizení z povrchu zemského. Čekají ji totiž dvě alternativy. Buď bude spálena ve spalovně, což zatíží naše ovzduší, jelikož plenky obsahují umělohmotné části. Nebo skončí na smetišti. Všechny plenky jednoho miminka v nasáklém stavu váží přes tunu, což je objem, který vyprodukují za dva roky dva dospělí. Tato tuna plenek bude navíc na smetišti tlít díky přítomnosti polypropylénů, polyakrylátů a polyethylenů poměrně dlouho, přibližně 200-400 let.
I jednorázové plenky však už mají svou ekologickou variantu, která je částečně kompostovatelná. Jejich jednorázové užití je řadí mezi jednorázovky, avšak způsob výroby i následná recyklace (biologický rozklad) je k životnímu prostředí nesrovnatelně šetrnější. K jejich odstranění je často využíván proces vermikompostace (kompostování pomocí červů), nejvíce se však setkáme s možností recyklovat pouze obal samotné plenky.
Ekopleny neobsahují žádná bělidla ani chlór a nejsou přídavně parfémovány. Obecně lze tedy říci, že jsou vhodnou alternativou pro maminky, které používají pratelné pleny a chtějí být zároveň šetrné k životnímu prostředí i při obtížných situacích, například při cestování. Problémem je omezená nabídka, v současné době jsou v České republice k sehnání pouze tři značky: Moltex, Naturae a Wiona. Ve všech případech jsou plně rozložitelné max. 2/3 materiálu. Samotný vnitřek pleny je k přírodě neutrální, sice se tedy nerozloží, ale ani jí nepoškozuje. Celková suma, kterou vynaložíte na ekoplenky pro své dítě, se pohybuje kolem 30 tisíc korun.
Jsou látkové pleny přežitek?
Nekonečné vyvařování, praní, sušení a žehlení plen bylo kdysi každodenní rutinou našich maminek. Zlom nastal po sametové revoluci, kdy se na českém trhu objevily papírové pleny. Pokud byly rodiče jen trochu za vodou, bez váhání na ně přešli. „Společnost si potřebovala vyzkoušet něco nového a věřila tomu, že vše, co přichází ze Západu je dobré,“ říká dnes Věra Soukupová z Rosy.
Téma „jednorázové vs. látkové“ se však naplno otevřelo až po roce 2000, kdy různé organizace ve světě začaly srovnávat finanční náročnost a porovnávat šetrnost k životnímu prostředí. Nyní tak například ve Velké Británii sdružení Women’s Environmental Network každoročně organizuje osvětový „týden opravdových plen“ a i české organizace pořádají kurzy na správné balení, skládání či šití látkových plenek.
Ty již dávno nemají jen klasický charakter čtvercového kusu látky. Existují i vícevrstvé, tvarované a kalhotkové, ke všem je však nutno přidat nepropustné svrchní kalhotky. Varianta „All-in-One“ pak definitivně řeší i tento problém. Nejčastějším materiálem pro výrobu plen je bavlna, v mnoha případech i nebělená, či dokonce biobavlna. Nově se k nám dostaly pleny z bambusu.
Látkové kalhotkové pleny z biobavlny, Zdroj:
Co většinu maminek odrazuje, je čas, který potenciálně stráví u praní. Respektive, namáčení, praní, sušení a žehlení. To u jednorázových plenek samozřejmě odpadá. Jak ale shodně tvrdí většina maminek používající „pravé plínky“, chce to jen dobrý systém. Časově jde o pár desítek minut, kdy nejdelší dobu trvá věšení plenek na sušák a žehlení (cca 15 a 15 minut), zlomek času pak namáčení a dávání plenek do pračky (cca 10 a 5 minut).
Největší výhodou látkových plen je celková investice. Pro dítě stačí již na začátku nakoupit cca 60-80 kusů klasických čtvercových plen, které s ním následně „porostou“. U vícevrstvých je doporučen počet 18-24 ve dvou velikostech. A kalhotkových plen, které lze nastavit podle velikosti dítěte, postačí 18-24 na celý přebalovací věk. Cenově jsou obyčejné plenky dostupné od cca 2000 korun za 60 kusů plenek a 8 svrchních kalhotek. Moderní látkové pleny pak od 7000 korun za 24 kusů plenek a 8 svrchních kalhotek. Velkým pozitivem i finanční úlevou je fakt, že je pleny možné využít i u dalšího dítěte.
Zdraví dítěte rozhoduje
Pokud jsou u vás jako budoucí maminky stále misky vah nerozhodné, asi byste měla zvážit možná zdravotní rizika, která dětem hrozí. Předem je nutné zdůraznit, že všechny druhy plenek jsou velice přísně testovány a vyloženě nezdravé nejsou žádné z nich.
Zjednodušeně lze uvést všeobecně známý správný vývoj kyčlí při používání opravdových plen. Už v nemocnicích by vám lékař měl poradit používání látkové pleny alespoň jako vrchní vrstvy přes jednorázovou, právě kvůli správnému držení spodní části těla miminka.
Rozšířeným poznatkem je i větší zapařování miminek v jednorázových plenách, především jejich pohlavních orgánů. V Německu bylo vysledováno podstatné snížení plodnosti mužů, kteří prožili svůj přebalovací věk v západní části země, v porovnání s muži z východu.
Rozdíly lze připisovat používání jednorázovek v „kapitalistické“ SNR již od roku 1980, zatímco do bývalé „socialistické“ NDR se dostaly až po roce 1990. O nešetrnosti jednorázových plen vůči pokožce mimochodem hovoří i zdravotníci, kteří pečují o staré lidi a tělesně postižené. Rovněž ženám po porodu jsou doporučovány prodyšné, čistě buničinové vložky, které umožňují dostatečný přístup vzduchu.
Posledním argumentem, který ovšem také hovoří pro látkové pleny, je doba pomočování, která se prokazatelně liší. Zatímco děti, kterým maminky poskytují jednorázové pleny, končí s počůráváním kolem 2,5 let, miminka s látkovými plenkami se naučí chodit na nočník až o půl roku dříve. Důvod je jasný: látkové plenky jsou méně savé/pohodlné a dítě tak rychleji vyhledá příjemnější variantu. Samostatnou variantou je pak „bezplenková metoda“, kdy se matka jednoduše snaží vypozorovat, kdy se dítěti chce na záchod, například pomocí grimas či zvuků. V České republice není tento způsob příliš populární, naopak ve Velké Británii či Německu vcelku běžný.
Autor: Magda Koutská
15. června 2010
