Dítě pláče -co dělat

Začíná se objevovat kolem druhého týdne věku dítěte, zesiluje kolem osmého až desátého týdne a pak ustává ke konci třetího nebo začátkem čtvrtého měsíce vlivem dozrávání mozku a lepší vzájemné komunikace. Z mnohých pozorování je zřejmé, že novorozenec během prvního a druhého měsíce běžně pláče jednu až tři hodiny denně. Délka pláče se liší podle individuality dítěte. Přibližně čtvrtina dětí pláče hodně a polovina z nich velmi často. Pokud jde o obvyklou dobu pláče, ta se také velmi liší v závislosti na matce. Jedním extrémem je: „Myslím si, že kdyby bylo dítě opravdu šťastné, neplakalo by vůbec. „Druhým zase: „Může si plakat, jak dlouho chce. Nemám dojem, že by bylo nešťastné, protože mezi dvěma záchvaty pláče je veselé a čilé. Nejspíše si procvičuje plíce.“

Nejmladší děti pláčou v různých denních dobách, záleží na jejich individualitě. Některé mohou proplakat pět nebo šest půlhodin před jídlem nebo před spaním, jiné budou plakat jen na konci dne. Některé děti si k pláči oblíbí především noční hodiny. Tyto „malé sovy“ s oblibou zamění noc a den. Novorozenec do věku jednoho až dvou měsíců v noci pláče, protože má hlad. Je to velmi nepříjemné, ale je to tak. Nezáleží na rodičích, ale na dítěti, kdy přestane vyžadovat krmení ve dvě hodiny ráno. Později může noční probouzení souviset s nepohodlím (příliš velké teplo, žízeň, ucpaný nos atd.) nebo s náhlou bolestí. Obě příčiny stojí za vaši pozornost, měli byste se na dítě jít podívat. Ale pozor, nezaměňujte takový pláč s pláčem ve spánku -z něj bychom dítě neměli budit. Nezaměňujme ho také s pláčem u většího dítěte, které si zvyklo pohrávat si s rodiči uprostřed noci.
Odpolední pláč je též nechvalně známý. Den se schyluje ke konci, maminka je unavená a ráda by si oddechla, tatínek se vrací z práce; právě tento okamžik si miminko, ještě před malou chvílí tak roztomilé, vybere k nekonečnému pláči. A přitom jeho stav, v němž se dítě právě nachází, nic nevysvětluje. Hrajeme si s ním, mluvíme na ně, nabídneme mu lahvičku, přebalíme ho a pochováme, ale nedaří se nám ho trvale utišit. Miminko nejprve poplakává, pak se rozkřičí a žádný náš pokus o uklidnění neúčinkuje. „Podvečerní hodina, kdy lvi chodí pít“, není citlivá jenom pro miminka. Také staří a nemocní lidé jsou na ni citliví a musí tuto depresivní chvíli překonat. Jedná se zde o nějaký metafyzický úkaz? O potřebu vybít přebytečnou energii? O reakci na okolní napětí nebo na matčinu únavu? Bezpochyby o všechno dohromady.

Všechna „normální“ miminka pláčou. Některá pláčou objektivně mnohem víc než jiná, přestože někteří rodiče snášejí křik lépe než jiní, a tudíž si méně stěžují. Pokusíme se předcházet nadměrnému pláči i tak, že ho lépe pochopíme a naučíme se na něj reagovat. Přesto nelze předejít veškerému pláči, protože, jak je třeba znovu zopakovat, svědčí o dobrém fyzickém a zvláště psychickém zdraví dítěte. Nezapomeňte, že miminka, která víc pláčou,jsou obecně aktivnější a čilejší. Rychle a dobře se fyzicky a komunikačně vyvíjejí. U těchto novorozenců konstatujeme také proporcionálně menší počet náhlých úmrtí. Tato miminka vyžadují tolik pozornosti a my se o ně tolik staráme, že jim nikdy nechybí podněty, mazlení ani komunikace. Až skončí tato plačtivá fáze, objevíte v takovém miminku úžasné a sebejisté dítě, které se rychle intelektuálně vyvíjí. Miminka, která často pláčou, potřebují více lásky, pozornosti a trpělivosti. Ale jaký vás potom čeká výsledek!

Různé druhy pláče,
Rozpoznat a vysvětlit dětský pláč může být často velmi naléhavé. Dítě křičí, co dělat? Co když je to závažné? Když se matka vrátí z porodnice, připadá si často ztracená a neschopná porozumět úzkostem malého človíčka. Ale je přece zcela pochopitelné, že miminko, které je krátce na světě a ocitá se ve zcela novém prostředí s odlišnými pachy a zvuky, potřebuje alespoň několik dní, než se zorientuje! Zvláště zpočátku, když dítě pláče, můžeme být tak rozrušeni, že ani nedokážeme klidně uvažovat. Co mu může být? Je nakrmené, přebalené, houpeme ho, procházíme se s ním, pokládáme ho do postýlky….A když pláče dál, co máme ještě dělat? Maminčin neklid vzrůstá. Miminko, které je velmi citlivé na maminčiny pocity, vnímá její úzkost a pláče ještě víc. Co teď?

Vysvětlit si křik dítěte je náročný úkol minimálně ze tří důvodů:
- Každé dítě má svou řeč a nelze se o ní něco dozvědět během tak krátké doby. Pláč se navíc mění v každé situaci a situací k pláči je vždycky dostatek. Výsledkem je značně komplikovaný jazyk, jehož slovní zásoba a intonace se vytvářejí týdny…
- Dětský pláč v rodičích podněcuje empatii. Rodiče se snaží rychle všechno pochopit, ale jediné informace, kterými disponují, jsou jen jejich vlastní zkušenosti s pláčem. A když oni sami pláčou, je to z bolesti nebo úzkosti. Mají tedy za to, že jejich dítě musí zažívat velikou tíseň, když tolik křičí. Tyto představy jsou mylné. Dítě má jiné důvody k pláči než úzkost a bolest a intenzita pláče nemá nic společného se závažností situace (občas lze dokonce říci, že je tomu naopak).
- Způsob pláče se vyvíjí i v průběhu jednoho záchvatu pláče, důvody se mění, a tím se věci ještě více komplikují. O to obtížnější je dítě uklidnit. Vezměme si příklad dítěte, které pláče, protože má hlad. Jestliže matka nerozpozná jeho potřebu dostatečně rychle, protože například jedlo před dvěma hodinami, z pláče se stane vzteklý křik a rázem se změní povaha i motiv. Lze říci, že jakákoliv neuspokojená žádost nakonec přejde v dlouhodobý pláč podobající se utrpení způsobenému bolestí. To však vůbec neznamená, že by bolest byla prvotní příčinou. Sdělení je teď komplexní a dítě je v tomto případě vězněm svého vlastního vzteku. Pro matku je zkrátka těžké ho utišit a je z toho ještě zmatenější.

Některý pláč však vypadá jako vrozený a je stejný u miminek na celém světě. Tři základní druhy, které se podle vědeckých nahrávek vskutku liší, jsou křik z hladu, z bolesti a ze vzteku. Znovu však je třeba zdůraznit, že řeč křiku je v prvních měsících života dítěte tak komplexní, že rodiče mají mnoho důvodů, aby jí zatím nebyli schopni porozumět.

Křik z hladu
Křik z hladu je u novorozenců určitě nejčastější. Pokud si nemůžeme být jisti příčinou pláče, doporučují někteří pediatři dítě nakrmit. Toto řešení je velmi vhodné, protože krmením se zároveň utiší žízeň, potřeba sání nebo fyzické blízkosti. Dlouhodobě to však může být jako odpověď na každou žádost nebezpečné. Hrozí totiž, že dítě začne zaměňovat citovou útěchu s příjmem potravy, a to může v budoucnosti přerůst v problém. Jedinec pak v důsledku vztahových potíží buď odmítá potravu, nebo se naopak utěšuje množstvím sladkostí a pochutin… jako pravidelná odpověď na strádání může být nasycení účinné pouze v prvních měsících věku, zároveň však musí být brán ohled na absenci chuti u novorozence. Křik z hladu je silný, je krátký, rytmický, ale rychle se rozvíjí do intenzivnějšího křiku, nezaměnitelně připomínajícího pláč vyvolaný bolestí. Miminko, které má hlad a není nakrmené, se skutečně trápí. je pohlceno svou potřebou, nevnímá už nic jiného než hlad.

Křik Z bolesti
Křik způsobený bolestí lze zajisté rozpoznat nejsnadněji, jestliže se jedná o náhlou bolest, jako je například bolest uší, je křik ostrý a pronikavý. V takovém případě je nutné zasáhnout co nejrychleji! Při chronické bolesti nebo bolesti doprovázené vysokou horečkou dítě pláče jinak. Pláč se podobá spíše nepravidelnému, slabému, ale opakovanému sténání. Cítíme, že dítěti skutečně není dobře. I zde je nutné rychle zasáhnout.

Křik ze vzteku
Jedná se o velmi prudký křik. Dochází k němu pouze tehdy, když není uspokojena nějaká potřeba dítěte. Je to křik, který lze chápat jako následek silného pocitu zklamání z toho, že jeho potřeby nejsou uspokojeny a že se cítí bezmocné. Jakmile dítěti nerozumíme, přechází ze stavu vzteku do stavu zuřivosti. To ovšem není negativní reakce. Naopak je to důkazem toho, že dítě věří ve svět, v němž se pohybuje, ve svět, kde se jeho volání dočká odpovědi. Proto se často křik po něčem jiném mění ve vztek a zuřivost.

Křik Z osamění nebo z nudy
Tento křik začíná jako protest. Dítě má něčeho dost. Leží příliš dlouho samo v postýlce, stále ve stejné poloze. Pokud nepřijde nikdo, kdo by se o ně postaral, začne zřetelnější nářek. Pokud ani poté nikdo nepřijde, pustí se do křiku a ve většině případů získá to, po čem toužilo -tedy společnost.

Křik ze smutku
Jde o smutné vzdychání, které byste neměli nikdy slyšet. Je to pláč vzniklý z psychické bolesti, pociťované opuštěným a nemilovaným miminkem, kterému nikdo nevěnuje pozornost. Je to pláč dítěte odloučeného od matky nebo pláč dítěte, jehož matka je pohlcena vlastním psychickým utrpením a nemůže mu vnášet do života radost.

Zdroj: Dítě pláče -Co dělat, Anne Bacus, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz