Efekt skleněného stropu: Jak ho prorazit?

Ve sféře manažerských pozic, v podnikání a politice stále ještě platí mylné přesvědčení, že ženy „něco“ zvládnou hůře než muži. Přitom žádný inzerát nehlásá, že „u žen požaduje toto“ a „u mužů něco jiného“. Původní požadavky na dané místo jsou nezávislé na pohlaví. Jenomže my v tom neumíme moc „chodit“. Po staletích mužské převahy v sobě máme zakořeněnou skromnost i pochybnosti o vlastních dovednostech a po mateřské často potřebujeme obnovit sebevědomí.

VZÁJEMNÁ PODPORA I UZNÁNÍ

„Muži jsou totiž lepší v networkingu, ve vzájemné podpoře. Tohle jsme se my ženy stále ještě nenaučily,“ vysvětluje Rostya Gordon-Smith, světová odbornice v oblasti lidských zdrojů, která už desítky let pomáhá ženám plnit kariérní sny. K tomu účelu založila společnost Minerva 21, jejímž cílem je vytvářet společenství sebevědomých žen, které na sobě chtějí pracovat. Zapojit se do tohoto projektu může každá žena, kterou zajímá seberozvoj, a zároveň sama může svými zkušenostmi, postřehy a myšlenkami pomoci dalším ženám sdílejícím projekt.

Rostya Gordon-Smith pokračuje: „Muži sice soutěží jeden s druhým, ale akceptují toho lepšího. Ženy oproti tomu nikdy nezapomenou svou prohru, a tak se často pomlouvají nebo škodí jedna druhé. A to je dostává do další pasti, kterou je tzv. skleněný útes. Žena, která je sama a nepodporuje kariéru a postup ostatních žen ve firmě, sice mohla prorazit skleněný strop, ale vzápětí se ocitne právě na skleněném útesu a může sklouznout rychle dolů.“

V BEZPEČÍ

Přitom zní přece logicky, že jedna část menšiny podporuje druhou, aby menšina mohla přestat být menšinou a stát se rovnou zbytku společnosti. Je to také zázemí, protože určitě neplatí, že dostat se do vrcholných pozic znamená být v kontaktu jen s těmi nejvyššími. Kdepak. Ani včelí úl nefunguje bez dělnic a vrcholní manažeři a manažerky zase bez svých zaměstnanců. Je proto třeba se obklopovat lidmi, kteří věří vám a kterým naopak věříte vy. „Nemusí to nutně být kamarádky, na prvním místě musí být samozřejmě kvalifikace dotyčných. Ale cítit v zádech oporu je nesmírně důležité. I proto ji potřebuje žena postupující v kariérním žebříčku také zvnějšku. A nejen od rodiny, ale také od svého mentora, který jí zároveň pomůže vybudovat si silnou osobní značku, aby se odlišila od ostatních kandidátů,“ objasňuje Rostya Gordon-Smith.

OBÁVANÉ EMOCE

Firmy pak také málo věří v naši dravost, poukazují na fakt, že někdy příliš rozmýšlíme a málo střílíme od boku. Stejně jako se ohánějí ženskými emocemi, které podle mnohých přece do byznysu ani politiky nepatří. Rostya Gordon-Smith to ale vidí jinak. „Co jsou ženské emoce? To je nesmysl. Proč by měly být emoce privilegií žen, a dokonce špatná věc? Všichni lidé, kteří mají mozek – a většina lidí ho doufám má –, v něm tvoří své emoce. Zažila jsem velice emoční muže na vysokých pozicích a také emoční ženy. Více než o cokoli jiného jde ale o emoční inteligenci, o to, jak své emoce zvládáme,“ konstatuje odbornice.

SUPERŽENY A SPOL.

Takže, své emoce si klidně nechte, spíše se s nimi učte pracovat. Při cestě za vysněnou pozicí pak hledejte své skutečné slabiny – jimiž mohou být paradoxně i věci, které považujete za svou přednost. „Některé ženy žijí v nastavení „všechno si udělám sama“, snaží se být perfektní – jak v práci, tak v rodině. A často je vinou tohoto nastavení začne svírat strach, úzkost,“ říká na rovinu Rostya Gordon-Smith s tím, že je zkrátka nereálné chtít všechno hned, teď a tady. Pokud máte na prvním místě rodinu, je to v pořádku do chvíle, než se rozhodnete dát na totéž první místo i práci. Stoprocentní nasazení všemu nedáte. A i když tu sílu a čas najdete, jsou i jiné role: manželky, milenky, kamarádky, dcery. A ty už šidit začnete. Jinými slovy: skleněný strop dokážete prorazit pouze ve chvíli, kdy všechno ostatní alespoň na nějaký čas upozadíte.

PŘINESU TO NEJLEPŠÍ!

Když si pak zvládnete uvědomit všechny ty zbytečné odklony a chyby, budete mít cestu k manažerské pozici snazší a dokážete nabídnout dané firmě nebo i politické straně opravdu to nejlepší. „A to jsou v první řadě kvalifikace a zkušenosti. Pak vaše osobnost, hodnoty a ambice. Chybět by vám neměla schopnost spolupracovat a předávat informace, výborné komunikační dovednosti a zaměření na zákazníky či klienty,“ vypočítává Rostya Gordon-Smith, podle níž pak musíte jít s kůží na trh také s vědomím svých „nadstandardních“ hodnot. S vědomím, že do týmu plného mužů přinesete jinou kulturu, dodáte, co jim schází, což se samo o sobě může stát vaší nespornou výhodou.

SKUTEČNÉ SCÉNÁŘE

Jak se na vrchol dostaly přední české manažerky? Co musely podstoupit, čeho se vzdát, co jim nejvíc pomohlo (a co by mohlo pomoci každé z nás)?

RENATA MRÁZOVÁ, generální ředitelka NN Pojišťovny a Penzijní společnosti ČR/SR

„Nemám ráda pojem skleněný strop. Myslím si, že většinu překážek si vytvářejí ženy ve své hlavě. Mně k dosažení stávající pozice pomohla tvrdá práce, úžasná podpora mentorky, jež mi nedovolila vzdát výběrové řízení, a podpora manžela a rodiny, kteří mě dovedli k tomu, že jsem si o pozici generální ředitelky řekla. Do té doby jsem předpokládala, že můj šéf – aniž bych mu to řekla – ví, že pozici chci, a myslela jsem si, že za mě mluví výsledky. Až když se výběrové řízení nevyvíjelo podle mých představ, překonala jsem skromnost a stud a řekla, že si myslím, že jsem pro firmu nejlepší volba. V pak se začaly dít zázraky a pozice byla má.“

ILONA URBANOVÁ, personální ředitelka skupiny AWT

„Věřím, že z velké míry k mému úspěchu přispěl fakt, že jsem velmi cílevědomá a neustále se vzdělávám. Proto když se naskytla příležitost, byla jsem na ni připravena. Musím zdůraznit, že velkou roli v mém úspěchu hrála také podpora a pochopení rodiny. Ta byla mou prioritou dávno před kariérou, kterou jsem začala systematicky budovat vlastně až na prahu čtyřicítky… Tehdy jsem si také konečně uvědomila, že často i neúspěch může znamenat otevření dveří k jinému úspěchu. V mém případě to bylo rozhodnutí odejít od projektu, který mě naplňoval, ale u něhož jsem věděla, že jiní budou v mých šlépějích pokračovat lépe. I takové cesty ale mohou vést na vrchol.“

JANA VÁCLAVKOVÁ, manažerka společnosti IBM

„Pro mě bylo nejdůležitější uvědomit si, že nemusím být vždycky hodná holka. Že se nemusím snažit vycházet s každým a že se nemusím za svoje názory a postoje omlouvat. Paradoxně mi k tomu pomohlo narození syna. Zjistila jsem, co všechno dokážu, a taky jsem přestala mít na vysvětlování sebe sama ostatním čas. Chci-li skloubit rodičovství a práci, musím být efektivní. Jako matka jsem z pracovního života nevycouvala. Naopak, stala jsem se silnější. Žiju podle svých vlastních hodnot a pracuji tam, kde takové hodnoty platí. Je pravda, že mi také pomohlo prostředí, které máme v IBM. Sice jsme převážně mužský kolektiv, ale programy podporující rodiče jsou u nás standardem.“

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.