Jak bojovat s ostýchavostí

…35 procent má strach ze selhání, 16 procent se bojí pokoření. Jen asi u 15 až 20 procent jsou tyto překážky navenek poznatelné, protože tyto osoby koktají, když jsou osloveny, vyhýbají se každému kontaktu očima nebo se tváří ustrašeně. Ostatním se daří vlastní rozpaky obratně přehrát -výrazně odhodlaným vystupováním, vyhýbáním se určitým situacím nebo alkoholem, který zábrany dočasně vyřazuje.

Vidíte. že jako ostýchaví(é) jste částí společenství, které je větší, než by se člověk na první pohled domníval. Každý druhý host na společenské akci, kterou jste navštívili, se musí potýkat se stejnými zábranami jako vy. Podle novějších výzkumů se každé třetí dítě už narodí bázlivé. Díky své hormonální výbavě jsou některé citlivější než ostatní. Na podněty z okolí, které se ostatních dětí dotýkají jen málo, reagují citlivě a ustrašeně. To se více týká malých dětí, které rostly v břiše matky přes zimu a narodily se na začátku jara. Vinen je hormon melatonin. Ten je produkován ve tmě, tedy především v zimních měsících, kdy jsou dny krátké a noci dlouhé. Jeho účinek spočívá především v tom, že snižuje vlastní aktivitu individua.

Také výchova má důležitý vliv. Slýchali jste jako děti často větu: „Nepleť se do řeči dospělých, když se tě nikdo na nic neptal?“ A byli jste trestáni, když jste tento příkaz překročili? Pak není žádný div, že jste si tuto maximu zvnitřnili a ještě dnes se stáhnete, když se máte zaplést do hovoru s neznámou osobu.

Dalším faktorem je obraz, který si o sobě sami děláme. Bázliví lidé se soudí velmi kriticky. Myslí si, že ostatní jsou chytřejší, obratnější v řeči, oblíbenější než oni a že také lépe vypadají. Toto přesvědčení vyzařuje řečí těla ven. Výsledek: Působí skutečně méně chytře nebo méně rázně než ostatní lidé. Důvody hledejme opět v dětství. Kdo byl více kárán než chválen, vytváří si o sobě sebekritický obraz.

Ostýchavost však není žádným nezměnitelným osudem. Kdo trpí zábranami a bloky, má dvě možnosti, jak je překonat:
- přiznat se sebevědomě ke své ostýchavosti;
- zábrany malým tréninkem sebejistoty zmírnit nebo vůbec překonat. Přitom je třeba klást si reálné cíle. Z bázlivého mládence už jistě nebude žádný sršící Casanova. Ale každý se může s trochou námahy změnit natolik, že dokáže bez velkého bušení srdce a červenání navázat kontakt s neznámým člověkem a začít zajímavý rozhovor.

Přiznat se k ostýchavosti
Protože ostýchaví lidé často mají velmi kritický obraz sebe sama, nevidí, že jejich ostýchavost v rozhovoru znamená pro jejich partnery také cosi přitažlivého. Problémy často končí, jakmile je kontakt vytvořen. Neboť ostýchaví mají tu výhodu, že vystupují méně dominantně než velmi sebejisté osoby. Dominantní lidé zábavu často strhávají na sebe, skáčí účastníkům hovoru do řeči, přerušují prostě diskusi, když se neodvíjí, jak si mysleli, a jen málo se snaží přizpůsobit druhým. Ostýchaví lidé jsou díky svému kritickému sebeocenění spíše připraveni brát svůj protějšek vážně. Rádi mu v rozhovoru přenechají vedení. Tím působí na druhý pohled mile a inteligentně. Zatímco sebejistí hosté na první pohled oslňují a při bližší známosti se často ukáže, že za skvělou fasádou se skrývá jen průměrná, egocentrická duše, u většiny ostýchavých je tomu obráceně. Získávají, když se s nimi člověk blíže seznámí.

Jestliže je pro vás těžké působit na první dojem oslnivě -nechtějte konkurovat lvům salonů a typům femme fatale toho večera! Raději se obraťte k hostům, kteří rovněž sledují dění z chráněných koutů. Řekněte: .Ahoj, já jsem…: a když vám ze rtů při nejlepší vůli nesplyne žádná návnada -řekněte prostě: .Rád/a bych si s vámi (tebou) popovídal/a. Bohužel jsem dost ostýchavý/á (nebo: nejistý/á) a nevím, co bych tak ze začátku řekl.“ Jistě se vám z druhé strany dostane povzbudlivé reakce. Jedni vám budou vyprávět, že je to s nimi úplně stejné, a už jste uprostřed rozhovoru o dřívějších zkušenostech s veřejností. Ostatní se pokusí vás nějakým jiným tématem zbavit nesmělosti a nedovolí vyvstat rozpačitému
mlčení.

Trénink sebejistoty
Lidové školy a soukromé instituce nabízejí školení formou tréninku v chování, kterým se dá překonat ostýchavost. Choulostivé situace jsou trénovány ve hře s rolemi a pak vyzkoušeny v reálném případě. Kvóta úspěšnosti je značně vysoká. Kdo patří k výše uvedeným 15 až 20 procentům extrémně ostýchavých lidí, by každopádně měl vyžadovat podporu školitele v oblasti chování. Při nenápadné ostýchavosti -nebo pokud se zábrany objevují jen v určitých situacích -můžete trénink provádět i sami.
Základní princip spočívá v překonání vyhýbavého chování. Kdo se vyhýbá setkáním s cizími lidmi, kdo nikdy neriskuje konfrontaci, nikdy nedostane příležitost zjistit, že tyto situace vůbec nejsou tak zlé, jak si je vykreslil ve fantazii. Několik málo pozitivních zkušeností již často k překonání bázně stačí. Proto se nejprve pouštíme do jednoduchých situací, které vyžadují jen lehké sebepřekonání a při kterých je trapné ztroskotání téměř vyloučeno. Postupně se stupeň obtížnosti zvyšuje. Je lhostejné, zda se považujete za ostýchavé nebo spíše za sebevědomé. Přečtěte si prosím následujících dvanáct úloh a pokuste se představit si, jak by vám bylo při jejich praktickém provedení:
- Dokázali byste úlohu bez zdráhání provést?
- Vnímáte tu záležitost jako choulostivou, ale přesto byste ji s lehkým bušením srdce a určitým vnitřním přemáháním dokázali zdolat?
- Úloha by vám byla nesmírně trapná, takže byste ji dokázali přestát jen v případě nejzazší nutnosti?

Úkoly jsou uspořádány podle stupně obtížnosti. Na první si troufne téměř každý, na poslední jen menšina. Protože mnozí z nás pociťují zábrany jen v určitých situacích, může se klidně stát, že snazší úkol odmítnete, ale zato budete obtížnější úlohu ještě považovat za přijatelnou.

1. Zdravte všechny lidi, které podle běžných pravidel slušnosti vůbec ještě zdravit smíte -poštovní doručovatelku, všechny prodavačky a sousedy, všechny neznámé, se kterými se setkáte ve vašem podniku nebo ve veřejných budovách -odteď nejen letmým pokynutím hlavy, ale pohlédněte jim pevně do očí a řekněte zřetelně: „Přeji vám pěkný den.“ (nebo něco podobného, co přesahuje nezřetelně zamumlané „brýden.“). Jestliže některou z těchto osob potkáte podruhé, připojte poznámku, která by mohla být vyzváním ke konverzaci: „Nádherné (nebo děsné) počasí dneska. že?“. „Je tu chladno (nebo teplo)“. „Tady voní káva (čaj, kouř, dezinfekce, parfém…).

2. Jděte na půl hodiny na nějaké živé místo, například na obchodní ulici nebo do univerzitních prostor, a řekněte s přátelskou tváří alespoň deseti neznámým dobrý den. Nezapomeňte na kontakt očima a úsměv! Někteří vám pozdrav oplatí, někteří budou udiveně přemýšlet, odkud je znáte, ostatní nebudou reagovat. Kdyby se vás někdo ptal. jak to, že zdravíte, můžete odpovědět: ze sympatie nebo že jste měli dojem. že jste se už někdy potkali. V žádném případě se neomlouvejte!

3. Nejenže budete zdravit všechny lidi, které jen letmo znáte (poštovní doručovatelku, prodavače v kiosku, kolegy z jiných oddělení), ale vyměňte s nimi při každém setkání jednu nebo dvě věty o počasí nebo o jejich činnosti. Nebo klaďte bezelstné otázky. které jste předtím uvážili. Už víte,kdy začíná služba listonošky, jestli v kiosku táhne, zda prodavačka v pekařství vůbec ještě může jíst sladkosti. Projevte opravdový zájem. Rozlučte se přátelským brzy na shledanou.

4. Zavolejte na nějaký úřad nebo jinou oficiální instituci a poproste přátelsky o speciální informaci. Například se v knihovně zeptejte na počet obyvatel Brazílie. Nebo poproste, zda by se mohli podívat do největšího slovníku na údaje o malíři bitevních scén Giovanni Casanovovi, bratru proslulého dobyvatele ženských srdcí. Krátce zdůvodněte, proč tuto informaci potřebujete (pro seminární práci nebo do kurzu na lidové škole) a mile poděkujte. Když vám úředníci pomohou -ale poděkujte i tehdy, jestliže vás odmítnou s poukázáním na předpisy nebo na nedostatek času. Žádnou omluvu za vyrušení!

5. Oslovujte lidi, například v čekárnách nebo ve frontě v supermarketu. Ptejte se, kde našli určité zboží, které objevíte v jejich nákupních košících, nebo jak chutná víno, které koupili. Poděkujte za sdělení.

6. Kupte něco levného, co nepotřebujete, v obchodě, který vám zaručuje čtrnáctidenní právo na výměnu. Po třech dnech se tam zase vydejte a využijte vlídně svého práva na výměnu. Nezdůvodňujte, proč jste r se rozmysleli jinak. Jestliže se vás někdo zeptá na příčiny, řekněte: „Koupil jsem to na základě chvilkového hnutí mysli, ale doma mi bylo jasné, že to nepotřebuji.“

7. Jděte do obchodu a řekněte doslova: „Rozměnila byste mi prosím tu dvacetikorunu na desetikorunu a drobné?“ Dělejte to tak často, až vám začne být případné odmítnutí lhostejné.

8. Spěchejte dopředu ve frontě v supermarketu nebo u nákupu jízdenek a proste lidi, aby vás výjimečně pustili před sebe. Ze hrozně spěcháte, protože vám jede vlak (případně protože na vás samo doma čeká tříleté dítě).

9. Jeďte do městské čtvrti mimo oblast, kde bydlíte, a hrajte hodinu turistu. Vyptávejte se kolemjdoucích na pamětihodnosti, dopravní spoje a restaurace. Když dostane problematický popis cesty, poproste dotyčnou osobu, aby vás doprovodila k určitému místu, které uvedla.

10. Jeďte veřejným dopravním prostředkem mimo špičku. Posaďte se naproti nějakému cestujícímu, který čte knihu. Pokuste se jej vtáhnout do krátkého hovoru o knize. Pokud vás nenapadá žádná vlastní záminka, zde jsou dva návrhy: „Vaše kniha vypadá zajímavě -přitom pohlížejte na obal -je to detektivka (nebo milostný román atd.)?“ Nebo: „Musím zítra odcestovat a hledám něco kratochvilného na cestu. Čte se ta kniha dobře? Je to napínavé?“

11. Oslovte v metru, v parku nebo v obchodním domě osobu opačného pohlaví. Předtím jí pošlete krátký úsměv a řekněte podle okolností: „Vypadáte sympaticky. Rád/a bych se s vámi seznámil/a. Smím vás pozvat na kávu?“ Je jedno, jak oslovená/ý reaguje -jestli souhlasně nebo si vás změří opovržlivým pohledem -zachovejte si uvolněný postoj. Když tímto setkáním projdete a pozorujete, že vám nikdo neutrhl hlavu, jestliže jste zdvořilí, už jste tuto úlohu úspěšně zvládli. Zda oslovená osoba s vaším pozváním souhlasí nebo ne, to záleží na ní, ne na vás.

12. Oblečte si své lepší šaty (oblek nebo kostým), abyste působili seriózně. Ozbrojte se kuličkovým perem a poznámkovým blokem a začněte na nějaké živé obchodní ulici svůj soukromý průzkum názorů. (Vyhněte se pozdnímu odpoledni a sobotnímu dopoledni, kdy všichni spěchají.) Říkejte, že sbíráte podklady pro knihu, a ptejte se: „Co děláte, když máte špatnou náladu, abyste zase byli v pohodě?“ Nebo: „Co si myslíte o lehké konverzaci?“ Nechte si odpovědi zdůvodnit a mile poděkujte za informace.

Jestliže chcete posílit svou sebedůvěru, proveďte v praxi cvičení, která vám připadají méně problematická. Pozorujte své reakce. Cítíte bušení srdce? Stojí vás to určité přemáhání? Některá úloha vám nebude připadat těžká, jakmile se stane nezbytností (například když skutečně nutně musíte vyměnit peníze). Ale jako hra by to bylo trapné. To je rozdíl mezi sebevědomými a zablokovanými: první mohou volně rozhodovat o svém chování, druzí jsou zajatci situace. Proto mohou sebevědomí lidé vtisknout svému okolí pečeť a změnit situaci podle svého. I pro nenucenou konverzaci je užitečná vnitřní jistota, že můžete dobrovolně, ze sebe začít rozhovor. Pak se odvažte těch zpola choulostivých úloh. Opakujte každé cvičení tolikrát, až je s lehkostí zdoláte. Cvičení obměňujte. Přenášejte je smysluplně na jiná místa a jiné osoby. Cvičení 11 můžete provádět, i když jste žena, vdaná a věrná. jestliže cizí člověk přijme vaše pozvání, veďte milou rozpravu, na závěr poděkujte, ale jasně řekněte, že v kontaktu nechcete pokračovat. Pokud jste ovšem sama a ráda byste s tímto stavem skoncovala…

Ten, kdo bravurně přestál středně těžké úlohy, tomu se už nezdá práh zábran u nejtěžších úkolů tak vysoký jako na začátku. Můžete ostatně začít se zjednodušenou verzí. Místo abyste se hned postavili s poznámkovým blokem na pěší zóně, posaďte se nejprve vedle nějaké cizí osoby na lavičce v parku a ptejte se na její názor.
Čím častěji zakusíte na vlastním těle, že cizí lidé velmi často pozitivně reagují, když se na ně obrátíte s neobvyklou žádostí, tím jistěji se uvolní vnitřní blokády, které omezovaly vaše dosavadní kontakty a možnosti komunikace.

Zdroj: Umění konverzace, Frank Naumann, uvedeno ve spolupráci s nakladatelstvím Portál, www.portal.cz