Jak dodržet předsevzetí?

Čím to je, že na téma dodržování návyků vzniklo tolik knih, článků a pomůcek, přesto se nám to pořád nedaří? Proč to zvládáme někdy pár dnů, někdy měsíc, jindy rok, ale ne dlouhodobě? A dalo by se udělat něco pro to, aby se to konečně změnilo? Americká spisovatelka Gretchen Rubin si na tyhle otázky odpověděla rovnou celou knihou. Jmenuje se Better Than Before (Lepší než dříve – v češtině vyjde na podzim) a autorka v ní nabízí jednadvacet strategií, jak na to. Slova jako motivace nebo vůle přitom v její knize nenajdete. Není to jen proto, že Gretchen Rubin není psycholožka, ale hlavně z toho důvodu, že podle ní je k vybudování lepšího já vůbec nepotřebujete.

JAK ZAČÍT?

Teorie Gretchen Rubin je postavená na dvou základních věcech. První, že návyky se budují rozhodováním. Nebo lépe řečeno, že už se vlastně rozhodovat nemusíte, protože už jste se jednou rozhodli. Vyčistíte si zuby, než večer jdete spát? Vyčistíte. A uděláte to bez přemýšlení. Aby se z určité činnosti stal pozitivní návyk, mělo by podle Gretchen Rubin platit totéž. Vtip je v tom, že když se jednou rozhodnete, už se nemusíte zdržovat přemýšlením.

Když si jednou řeknete „chci to mít v životě takto“, nastavíte si jakéhosi autopilota a odpadá milion každodenních otázek typu: Mám tohle? Nemám tohle? Mám prvně tohle, nebo tamto? Neměla bych dneska raději něco jiného? Nebude lepší začít až zítra/za týden/prvního? Díky rozhodnutí už máte reakci dopředu připravenou, což je pro mozek mnohem jednodušší než pořád muset o něčem dumat. A věc druhá, že pro návyky nemusíte měnit sebe, ale okolnosti. Stačí sebe dokonale poznat a okolnosti pak přizpůsobit tomu, co chcete.

Dokonalé poznání sebe sama spisovatelka navrhuje začít zamyšlením, jaká jste osobnost za a) ve vztahu k vlastním předsevzetím a očekáváním (chci pravidelně cvičit, chci mít víc času na děti, chci se naučit vařit) a za b) k závazkům vůči okolí (je potřeba splnit deadline v práci, odpovědět na dopis kamarádce, zařídit dárek pro otce k narozeninám a podobně). Podle toho pak ve své knize rozdělila lidi na celém světě do čtyř kategorií:

Vytrvalci – zvládají plnit svá vlastní předsevzetí i očekávání svého okolí
Vzorňáci – na sto procent plní očekávání svého okolí, v důsledku čehož ale mají problém plnit předsevzetí vlastní
Pochybovači – dokážou plnit obojí, ale oba závazky mají tendenci neustále zpochybňovat a hledat k nim rozumná zdůvodnění
Rebelové – neplní závazky svoje ani závazky svého okolí

Dosud jsme se tématem dodržování předsevzetí zabývali bez ohledu na osobnost člověka. Měli jsme za to, že co funguje jednomu, obzvlášť když je ve svém úsilí hodně úspěšný, musí automaticky fungovat i nám. A že když to nefunguje, měli bychom se změnit. Být motivovanější. Méně líní. Umět říkat ne a podobně. Jenže osobnost člověka se takto na povel nedá změnit. Ona se vlastně nedá změnit skoro vůbec a je to vlastně dobře, jak tvrdí Gretchen Rubin. Co se ale změnit může a mělo by, jsou okolnosti a strategie, kterými si při dodržování předsevzetí pomáháme. Každému typu totiž vyhovuje něco úplně jiného.

VZORŇÁCI

Dejte vzorňákovi úkol s termínem odevzdání a můžete si být jistí, že v ten který den se k vám opravdu dostane splněný. Vzorňák je typ člověka, který neumí říkat ne druhým, zato ho velmi dobře umí říkat sám sobě. Když dojde na vlastní předsevzetí, vzorňák obvykle říká: „Kdybych tak měl víc času.“ Nebo: „Kdybych se konečně naučil říkat ne, hned bych mohl…“ Paradoxně víc času ani větší schopnost odmítat vzorňákům v dlouhodobé perspektivě nepomůže. Aby dodržovali plány vůči sobě samým, spisovatelka doporučuje udělat si z každého vlastního předsevzetí formu vnějšího závazku.

Například: Chcete-li zhubnout, najměte a zaplaťte si dietologa nebo trenéra, chcete-li se naučit jazyk, přihlaste se do kurzu (budete se učit a na hodiny vzorně docházet hlavně kvůli lektorovi, protože jak byste vypadali, kdybyste nepřišli?) a tak podobně. V knize zmiňuje třeba příklad dvou kamarádek – vzorňaček, které si pravidelnou návštěvu fitness centra navzájem pojistí tím, že si pokaždé vymění jednu botu. Když druhý den některá z nich vynechá, cvičit nebude moct ani jedna. To je samozřejmě pro vzorňačky naprosto neakceptovatelné, takže ani jedna nevynechává.

POCHYBOVAČI

Vyzvednete si od doktora léky, ale neberete je, protože si myslíte, že je nepotřebujete? Pak jste typický pochybovač, jehož životním motorem je otázka PROČ. Proto mají pochybovači podle Gretchen Rubin obzvlášť problém dodržovat novoroční předsevzetí. Proč by měli začít od prvního nebo od pondělí, když jsou to dny stejné jako každé jiné? Pokud je pro pochybovače určitá činnost důležitá a logicky zdůvodnitelná, začne okamžitě. Na druhou stranu pochybovači mají častý problém u svého návyku vydržet. Jak se na blogu spisovatelky zmiňuje žena jménem Helen.

„Skoro každý den si pokládám tutéž otázku: Opravdu má smysl psát ještě další blog, když už je jich na světě tolik? Co když třeba vůbec nechci být spisovatelka? Neměla bych to radši ještě celé přehodnotit?“ Bohužel pro pochybovače tohle přehodnocování trvá často tak dlouho, až je samotné paralyzuje.

Pochybovači jsou také hladoví po hledání toho „nej“ řešení. Pokud máte sklony k téhle tendenci, naučte se dát si vlastní limity, například když se chci naučit jazyk, podívám se jenom na tři jazykové kurzy, pak jeden vyberu a začnu, nebo strávím rozhodováním maximálně půl hodiny a pak se do toho pustím.

REBELOVÉ

Závazky? Návyky? Předsevzetí? Rebelové se nikdy neptají, co musejí nebo co by měli, ale vždycky – co chtějí. A to je hlavně jít proti proudu. Zadejte rebelovi/ podřízenému udělat tabulku do určitého data, odevzdá vám nejspíš psaný dokument, a to buď výrazně před termínem, nebo dlouho po něm. Rebelové mají problém dodržovat jak závazky vůči druhým, tak vůči sobě.

Ostatně nedokážou si je ani uložit. Dokážete si představit rebela, který se sám sobě zaváže napsat třikrát týdně příspěvek na blog? Cokoli zní jako dlouhodobý úkol/povinnost/návyk, rebelové prostě odmítají. Jak se na blogu Gretchen Rubin svěřuje jedna rebelka, dobrý tip je ošálit svou mysl úkoly krátkodobými a takovými, aby rebelům zůstal určitý prvek rozhodování.

„Můj cíl byl chodit třikrát týdně na jógu. Vím, že kdybych musela každý týden chodit do stejného fitka ve stejném čase, použila bych všechny možné výmluvy, proč tam zrovna dneska nejít. Takže jsem to vyřešila tak, že chodím do čtyř různých center a mám denně na výběr asi z pětadvaceti hodin jógy. Každé ráno se tak rozhoduju – takže kam dneska a v kolik?“ píše. Mimochodem, čím častěji rebel uslyší, že něco nedokáže, tím spíš bude chtít sobě i těm, kteří mu to říkají, dokázat opak.

VYTRVALCI

Rebelové a vytrvalci nemají podle Gretchen Rubin v populaci tak mohutné zastoupení jako vzorňáci a pochybovači, kterých je nejvíc. Vytrvalci se na první pohled jeví jako bezproblémová kategorie, zvládají totiž dodržovat závazky vůči sobě i vůči druhým. Vytrvalci jsou dobří plánovači. Jenže co se zdá jako výhoda, může se poměrně rychle obrátit proti nim. Jakmile mají vytrvalci pevný režim a věci zapsané v kalendáři, není pro ně problém dodržet cokoli. Potíž nastane, když je z pevného režimu něco vykolejí. Nemoc dítěte. Dovolená. Zranění. Když mají improvizovat, moc jim to nejde.

A protože začít s nějakým návykem znovu je složitější než začít, radí Gretchen Rubin nouzová řešení pokud možno promyslet dopředu. Případně když v pozitivním návyku nemůžou pokračovat, dát si konkrétní datum, kdy se k němu zase vrátí, aby se nevypařil. To znamená neříkat, že se ke cvičení vrátím „někdy po dovolené“, ale už před ní se zapsat do fitness centra na konkrétní hodinu a čas ideálně den po návratu. Vytrvalci mají také problém, že si závazků, úkolů a předsevzetí dávají až příliš, což často vede až k vyhoření.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.