Jak lépe poslouchat?

OPRAVDU POSLOUCHEJTE

Poslouchat znamená snažit se slyšet, co vám druhý říká. Což jde velice těžko, když například u telefonátu odesíláte e-maily, zamykáte kancelář, vyzvedáváte potomka ze školky, u diskuse s partnerem vaříte večeři a druhým okem skenujete sociální sítě na telefonu. První pravidlo poslouchání je tak vlastně úplně jednoduché. Prostě poslouchejte. Tedy jenom poslouchejte. Nedělejte při tom nic jiného, maximálně se napijte čaje nebo kávy. Obzvlášť když telefonujete a druhého nevidíte, jeho mimiku, gesta, měla by být vaše pozornost o to větší. Svoji pozornost můžete dát najevo slovy, která signalizují pochopení, například „aha, hm, vidíš, to mě nenapadlo“ a podobně. Zbytečně to s nimi ale nepřehánějte.

NEPŘIPRAVUJTE SI ODPOVĚDI

Až budete s někým mluvit, zkuste se zaměřit na to, co vám běží hlavou, když ho posloucháte. Až příliš často během toho, co druhý mluví, se věnujeme sami sobě, svým argumentům, a druhou stranu prakticky nevnímáme. „Místo naslouchání nám běží hlavou, že chceme přesvědčit, tedy vymýšlíme silné argumentační zbraně a trefné odpovědi, kterými druhé přetlučeme. Máme vypnutý poslech, takže pouze vysíláme, ale nepřijímáme,“ upozorňuje psycholožka Zdeňka Židková. Zejména v konverzaci s cizími lidmi může být za přípravou odpovědí také strach, aby ani na vteřinu nebylo trapné ticho. Už vás ale někdy napadlo, že trapné možná může připadat jen vám a druhá strana naopak oceňuje, že pár vteřin přemýšlíte, co vám právě řekla?

KLAĎTE DOPLŇUJÍCÍ OTÁZKY

Na slova druhého často reagujeme okamžitou radou nebo analýzou. Někdy přezíravost pramení z neochoty se druhým zabývat, poslouchat a reagovat, proto hned „máme jasno“. „Většina lidí ocení vaši pomoc daleko víc, když je zkusíte podpořit, aby řešení našli sami,“ říká psycholožka. Proto klaďte otázky. Například: „Tohle jsem nevěděl, můžeš mi o tom říct něco bližšího?“ nebo „Co by sis o tom myslel/a ty?“ Dělejte to citlivě a vyhýbejte se přitom otázkám, které se za otázky rozhodně nepočítají. Mám tím na mysli slovní spojení jako: „Zbláznil ses?“, „To sis vážně myslel?“, „Kdy už konečně pochopíš…“ atd. „Tahle klišé, banální věci, samozřejmá konstatování nejsou nic víc než zbytečná vata, která vyvolá akorát averzi druhé strany. Přiznejte ostatním, že také mají mozek a umí zhodnotit situaci. S tímto přístupem je pak poslouchejte,“ dodává psycholožka.

KOPÍRUJTE PARTNERA

Sledujte nejen slova, ale také signály, které vám společně s nimi vysílá prostřednictvím těla. Jak sedí? Jak má ruce? Dívá se vám do očí, nebo jimi těká po okolí? Pokud jde o obchodní schůzku a vychválí oběd, víno, kávu v restauraci, kam vás pozval, zkuste něco z toho aspoň ochutnat. To není podlézání, to jsou gesta slušnosti, která neuškodí a druhého příjemně naladí. Dobře se osvědčuje i opakování. Zní to hloupě, ale funguje to přímo zázračně. Třeba když vám někdo řekne, že je naštvaný, že jste přišli pozdě, můžete reagovat: „Aha, jsi naštvaný, že jsem tě dlouho nechal čekat.“

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.