Jak přesvědčit druhé
Aftoius, autor této metody, která se nazývá Chrie, žil ve třetím století našeho letopočtu, přesto je jeho odkaz používán i dnes. Lidská psychika totiž funguje na stále stejných principech.
1) Téma a jeho rozvedení
Ten, kdo už na začátku přichází s atraktivním tématem, vzbudí pozornost. Pokud posluchače hned zpočátku zaujme to, o čem hovoříme, ztotožní se s námi, později nám ledacos projde a daleko více věří než pochybuje. Jestliže nezaujmeme hned na počátku, později nám nepomůže ani geniální formulace myšlenek. Posluchač bude hledat na naší řeči kazy a ty najde vždy, pokud chce.
2) Rozvedení a vysvětlení tématu
Když začneme podrobněji vysvětlovat, o co nám jde, musíme se vyhnout poučování. Posluchač nesmí mít dojem, že je ten hloupější a je třeba mu nenápadně podsunout, že na dané myšlenky přišel vlastně on sám. Také není dobré příliš plýtvat odbornými termíny a cizími výrazy. Posluchače nezaujme, když místo vysvětlování musí poslouchat to, jak je řečník erudovaný a jak předvádí, co všechno zná. Ovšem na druhou stranu to nepřehánějme i s příliš jednoduchými příklady, abychom v posluchačích nevzbudili dojem, že je máme za hlupáky.
3) Argumenty a protiargumenty
Nejde o to, abychom posluchačům předkládali argumenty, ale spíš o to, abychom se snažili vystihnout argumenty posluchačů, abychom se na věc podívali z jejich hlediska. Pokud zvolíme dobrý protiargument, vezmeme hádavým posluchačům vítr z plachet. Volte věty například „Jistě se mohu mýlit“ nebo “ Můžete si myslet, že věci se mají jinak, ale já si myslím..“
4) Přirovnání
Díky příkladům a přirovnáním dokážeme to, že neznámý vztah převedeme na známý. Konkrétní příklady podepřou to, o čem právě mluvíme a zacelí trhliny v něčem neznámém. Přirovnáním najdeme jakési spojence a nebudeme s našimi názory sami. Můžeme použít také citace někoho moudrého nebo skutečné příhody.
5) Závěr
V závěru bychom měli pouze zopakovat pár nejsilnějších argumentů a také výzvu k určitému jednání. Nejlepší je, když závěrečnou výzvu podáme formou řečnické otázky.
