Jak přijmout kritiku?

PEČLIVĚ ROZEZNÁVEJTE

Kritika je dnes všude. Slýcháte ji z médií, v práci, od rodiny i přátel. Dříve nebo později toho začnete mít dost. „Ještě jeden kritický komentář a už se z toho zblázním, řekla mi nedávno má klientka,“ vypráví koučka Eva Marková, která doporučuje definovat si, co je to kritika. „Je to drb, jak nemožnou sukni mám, který o sobě náhodou slyším od kolegyň, zpětná vazba od šéfa nebo subjektivní názor matky, které se zdá můj dort horší, neboť je o patro nižší než její?“ ptá se odbornice. Záleží na našem rozhodnutí, čím z toho se chceme zabývat. „Moje volba je přijímat kritiku od osoby, na které mi záleží a s níž jsem ve vztahu, a kritiku, kterou dokážu použít konstruktivně – může mě posunout dopředu. Vše ostatní bych nechala být bez povšimnutí.“

POZORNĚ POSLOUCHEJTE

Psycholog John Cacioppo z Chicagské univerzity tvrdí, že v mozku existují odlišné okruhy pro zpracování pozitivních a negativních informací. Mozek údajně reaguje citlivěji na negativní stimuly. I proto neutrální sdělení často chápeme jako sdělení záporná. Když nás někdo kritizuje, máme tendenci reagovat buď agresivně, nebo se obhajovat. Zkuste ale nejprve poslouchat. Co vám druhý říká? Uráží vás? Vede monolog, při kterém se cítíte jako na pranýři? „Zbystřete zvlášť tam, kde mistr kritik svou oběť ani pořádně nezná a jeho kritika postrádá fakta i argumenty. Slova, která říká o vás, zpravidla platí o něm. Jakákoli reakce je tedy naprosto bezpředmětná,“ doporučuje Eva Marková.

CHTĚJTE ZPĚTNOU VAZBU

Kritika není příjemná nikomu, ale zkuste to vzít z téhle stránky: když je kritika konstruktivní (viz první dva body), může vám pomoci vybrousit práci, chování, vztahy, zkrátka stát se lepším člověkem. K tomu ale nepomůže agresivní ani obranná reakce. Mnohem lepší je klást otázky. Co konkrétně má na mysli šéf, když říká, že to bylo špatně a že jste to podcenili? Co jste mohli udělat lépe? Co vám vytýkají vaši přátelé? Chtějte konkrétní odpověď. Konstatování, že něco je špatně, nebo odpověď, že to už přece ve svém věku máte vědět, není konstruktivní kritika. Trvejte na tom, aby vám lidé, kterých si vážíte, jasně řekli, v čem je problém. Jedině tak můžete mít z kritiky užitek. A otázkami zároveň předejdete tomu, že se kritika zvrtne v ošklivou hádku.

NAUČTE SE SEBEKRITICE

Co když kritika přichází sice od člověka, kterého si vážíte, v tuhle chvíli však rozzuřeného doběla? Použijte takzvané zastavovací výroky: „Rozumím. Chápu. Dobře. Můžeme se o tom pobavit v klidu, prosím?“ Ukočírujete tím nejen jeho, ale i svoje emoce. Pokud je kritika oprávněná, přiznejte, že se vám tentokrát ta či ona věc nepovedla a že o tom víte. Sebekritika totiž svědčí o lidské vyzrálosti. Když ukážete, že se s kritikou umíte nejen srovnat, ale dokonce jste schopni sebekritiky, budete cenným zaměstnancem, přítelem i partnerem. Snáze pak můžete taky sami kritizovat druhé. Kritiku od vás přijmou jako cenné směrovky na cestě k osobnímu rozvoji.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.