Jak prvňáčkům (ne)zprotivit školu
Dětem ještě nadšeně svítí očička a roztomile sdělují první dojmy z paní učitelky či spolužáků. Čím to je, že jen o pár let později 9 z 10 dětí chodí do školy s nevolí a mnohdy i s odporem. Kde se stala chyba? A jak se těm samým chybám vyhnout?
Z výzkumu, který v létě realizovaly značky Domestos & Cif*, vyplývá, že necelá třetina školou povinných dětí se po prázdninách netěší zpět do školy, vadí jim učení (51 %), ranní vstávání (25%) a jejich učitelé (18 %). Děti se naopak do školy těší na své kamarády (76%) a oblíbené předměty (29 %).
Zase jsme vstali „levou nohou“
Znáte to, ráno několikrát zaklapneme budík, a pak všechno honíme na poslední chvíli. A tak svého potomka co chvíli častujeme poznámkami typu „Honem! Pospěš! Jak to, že ještě nejsi oblečený? Kdo za tebe bude jíst tu snídani?“ Přitom už nám tolik známý děda Lebeda říkával: „Mně rychlé vstávání nedělá dobře.“ Zkuste dítě vzbudit včas a dát mu dostatek času na to, aby se obléklo, nasnídalo a přepravilo do školy v tempu, které jemu vyhovuje. Může vám pomoci, pokud dítěti oblečení přichystáte den předem. Taktéž svačinku či snídani si můžete nachystat s předstihem – koneckonců od čeho máme ledničky?
Cestička do školy známě se vine
… ale je opravdu cesta do školy pro dítě natolik známá, abychom je nechali chodit samotné? Rozhodně není na škodu, když své dítě alespoň ze začátku do školy vodíme a po skončení vyučování, případně z družinky, si jej zase vyzvedáváme. Jak dlouho? Možná pár dnů, týdnů, ale někdy i déle. Záleží na vzdálenosti školy, dopravních podmínkách a samozřejmě i na samostatnosti dítěte.
Učitel je náš (ne)přítel!
Asi bychom jen stěží hledali rodiče, kteří by si nepřáli, aby jejich dítě mělo hezký vztah se svou paní učitelkou. Mnohdy však zapomínáme, že neméně důležitý je dobrý vztah rodičů a školy. Pokud jako rodič budete shazovat učitelskou autoritu výroky typu „Co si to zase ta … vymyslela za blbinu“, může to v dítěti vyvolat zmatek a nejistotu, koho má vlastně poslouchat.
Nezapomínejme, že učitel prvního stupně tráví denně s vaším dítětem celé dopoledne, a tak pro vás může být cenným zdrojem zpětné vazby. Zkušený pedagog vás může šetrně usměrnit v případě, že vaše výchova je příliš ochranitelská či naopak příliš náročná.
Domácí příprava prvňáčka
Ať se vám to líbí nebo ne, musíte počítat s tím, že dříve nebo později si dítko domů přinese nějaký ten domácí úkol. Je to dáno jak tradicemi českého školství, tak systémem výuky (české děti tráví ve škole podstatně méně času než někteří z jejich zahraničních kamarádů). Jak se co nejlépe vypořádat s domácí přípravou prvňáčka? Kdy, kde, s kým a jak dlouho by se dítě mělo učit?
Začněme pěkně po pořádku.
Na domácí přípravu si chtě nechtě musíme vyhradit čas – nejlépe pravidelný čas. Nemělo by to být ihned po škole – přeci jen by si děti měly po celodenní námaze alespoň trochu odpočinout – rozhodně ji však nenechávejme na pozdní hodiny, kdy se dítě chystá ke spánku. Děti jsou pak unavené a nesoustředěné. Pokud se stane, že na domácí úkol zapomeneme, může být účelnější si ráno přivstat a udělat úkol ještě před odchodem do školy.
Přerod předškoláka ve školáka by se měl projevit také ve vybavení dětského pokoje. Školák by měl mít doma své pracovní místo, tedy pracovní stolek, skříňku a poličky, kam si bude dávat své školní věci tak, aby se mu nepomíchaly s hračkami.
Asi vás nepřekvapí, že alespoň zpočátku bude nový školák potřebovat s přípravou vydatnou pomoc. Kdo však má být tím, kdo nabídne pomocnou ruku? Na první pohled se zdá odpověď jednoduchá – přeci ten, kdo je doma dřív z práce. Jenže dostatek času je sice nutnou, nikoliv však postačující podmínkou.
Musíme počítat s tím, že ne vždy jde dítěti vše rychle a jednoduše, a tak se ten, kdo se s ním učí, musí obrnit velkou mírou trpělivosti, aby ho pomalejší pokroky dítěte nerozladily. Je snadné malého školáka svým spěchem a nespokojeností odradit od učení. Jste-li bouřlivější povahy, zkuste zvážit, zda dozor nad domácí přípravou dítěte nepřenechat některému z prarodičů, příp. zda nebude dobré zajistit doučování někým mimo rodinu (učitelka či učitel v důchodu, sousedka, teta, student pedagogiky atd.)
Kde se dozvím víc?
V současné době se na našem knižním trhu objevuje celá řada publikací obsahujících rady pro rodiče předškolních dětí. Namátkou uveďme například knížku Jany Kropáčkové Budeme mít prvňáčka, která vyšla v letošním roce v nakladatelství Portál či praktickou příručka Jarmily Klégrové Máme doma prvňáčka, která vyšla v roce 2003 v nakladatelství Mladá fronta v edici Žijeme s dětmi.
Autor: Eva Sedláčková
24. srpna 2010
