Jak řešit problémy ve vztahu, když ani jeden není nakloněn kompromisu?

Minulý týden mi jedna žena položila otázku: „Co dělat, když nám to s mužem ve vztahu nefunguje, ale on nikam nechce jít?“ Opáčila jsem také otázkou, zda tomu mám rozumět tak, že je v současném vztahu nespokojená a chtěla by na něm něco změnit.

V očích jí zajiskřilo, přitakala, ale vzápětí dodala: „Ale on fakt nikam nepůjde! Takže co s tím?“ Často si lidé myslí, že když jeden z páru odmítá návštěvu psychologické poradny, tak se
automaticky zabouchnou dveře i před druhým. A proto jsem začala vysvětlovat, že využít pomoci odborníka na partnerské vztahy může i ona sama.

Ona však pravila: „Já ale taky nikam nepůjdu, když nejde on! Já jsem totiž taky pěkně tvrdohlavá!“ Pokývala jsem hlavou a řekla: „No to se pak opravdu nedá nic dělat.“ Právě na tuhle informaci asi čekala. Uspokojil ji fakt, že situace sice nemá řešení, ale zato má viníka. Pro ni to byl manžel, který nechce na úpravě vztahu spolupracovat. Evidentně se jí zdálo snesitelnější setrvávat dál v nevyhovujícím vztahu, než se pokusit něco sama změnit. Její tvrdohlavost a neústupnost jí zřejmě pomáhaly vydržet i v partnerství, se kterým nebyla ani za mák spokojená, jak tedy sama říkala.

Je to klasická patová situace uvíznutí ve vztahu, který může být jednou nebo oběma stranami vnímán jako nefungující a neuspokojivý. „Zašprajcování se“ či zahájení zákopové války vede k nepříjemné bitvě, a protože jsou oba soupeři stejně
vybaveni tvrdou hlavou, ani jeden nechce prohrát.

Bohužel ten, který je ve vztahu skutečně nespokojený a který se tím trápí, už prohrává. Ale snaží se nepřipouštět si to. Aby dosáhl narovnání sil, většinou volí stejné zbraně jako druhá strana – postaví si hlavu: když ne ty, tak já taky ne! Přece nebudu dělat něco i za tebe.

Situace se stává vyhrocenou, protože v této chvíli se už nebojuje o něco, ale za sebe. Tedy za to, kdo z nás dvou je větší trouba, zabedněnec nebo ignorant. Navíc začít něco dělat pro vztah bez účasti toho druhého pak vypadá jako porušení principu rovnosti. Hlavní motto tedy zní „Nebudu řešit věci, které máme řešit společně, jen já sám. Partnerský vztah je přece záležitostí nás obou.“

Svou roli hraje i obava, že případnou návštěvou poradny potvrdím tezi, že ten, kdo má problém, jsem jenom já sám. Takže než se stát oficiální černou ovcí, radši nebudu dělat nic. Budu sice trpět, ale vydržím to – jak ty na mě, tak já na tebe! A pat je tu! Po cestě domů jsem začala uvažovat, zda do partnerství ti dva vstoupili už jako tvrdohlaví, nebo jestli se k té tvrdohlavosti léty vzájemného soužití propracovali jako ke strategii, jak neztratit před tím druhým tvář.

Co si budeme namlouvat, snad nejspolehlivějším pohonem pro
tvrdohlavost může být potřeba stát si na svém, ale i snaha nebýt za idiota. Je to obhajoba i obrana našeho obrazu o sobě samých. Tvrdohlavost na obou stranách vyzývá k přímému boji – muže proti muži, ale v partnerském vztahu to není ta nejlepší válečná strategie. Takhle vedená válka končí málokdy absolutním vítězstvím jedné strany, ale daleko častěji je bez vítěze, zato s minimálně dvěma poraženými.

Jeden internetový magazín nedávno zveřejnil informaci o vědeckých studiích, které prý prokázaly, že tvrdohlavost
může být nakažlivá. Přenáší se údajně vzduchem a nejsilnější epidemie nastávají v období hádek. Tak si prosím dejte velký pozor, abyste se nenakazili. A když už se v páru jeden
nakažený objeví, nepodlehněte pokušení sdílet stejnou nemoc jen proto, abyste si byli fifty fifty.