Jak se naučit velkorysosti?

Mějte pochopení

Základem velkorysého smýšlení je neopovrhovat sebou samým. Potlačte tedy sebeponižování a koncentrujte se na své přednosti. Realita je taková, že víte zhruba stejně jako jiní lidé a jste lepší, než si sami o sobě myslíte.

„Nejlepší způsob, jak se přiblížit velkorysosti, je v první řadě pohlížet sám na sebe se svými ctnostmi i chybami,“ říká koučka Eva Marková. Hodnoťte pozitivně nejen své okolí, ale hlavně sami sebe. Když o sobě mluvíte, používejte pozitivní slovník, mluvte o naději a radosti.

Negativní slova jako nezdar, porážka, starosti a trápení vyvolávají nepříjemné pocity nejen u druhých, ale především u vás samotných. A velkorysé smýšlení z nich tak vzejde jen velmi obtížně.

Hledejte si vzory

Kdosi vás předběhl ve frontě? Naskočil do taxíku, který čekal na vás? Než začnete špačkovat, zkuste se zamyslet, co ho k tomu vedlo. Třeba spěchal na schůzku, kde se za chvíli rozhodne o jeho budoucnosti.

Nenechte si ubližovat, ale vyvarujte se rychlých odsudků ve všednodenních situacích, které se dějí nám všem. Školou velkorysosti je výchova v dětství a partnerské vztahy, z nichž si často bohužel neodnášíme dobré vzory.

Nepotkali jste v životě mnoho lidí, kteří se uměli s úsměvem a nadhledem povznést nad všední maličkosti? Najděte si je. „Zamyslete se, kdo ve vašem životě působí zdravě velkoryse a od něj se učte,“ doporučuje odbornice.

Nic se nemá přehánět

Velkorysost je – názvu navzdory – vlastnost projevující se velmi uměřeně a podle toho je třeba k ní přistupovat. „Pokud najednou začnete přispívat na charitu a necháte se u toho fotit, pak to není velkorysost, ale zoufalství,“ upozorňuje Eva Marková.

Přestože vás nabádáme k pozitivnímu slovníku, velkorysost není o tom, vychvalovat druhé do nebes, když není za co. A není ani o velkých gestech. Všechno záleží na situaci.

„Projevením důvěry, přispěním na dobrou věc nebo jen trpělivým nasloucháním rodičům,“ vysvětluje koučka, čím vším se tato vlastnost projevuje, a dodává: „Jindy bohatě stačí taktně a mlčky přejít situaci, kterou bychom jinak velmi rádi okomentovali.“

Chvála nade vše

Velkorysý člověk dokáže vyslechnout a věnovat energii tomu, aby na každém našel něco hodného chvály, přestože by často velmi jednoduše mohl kritizovat.

Kritika je důležitá, ovšem lidí, kteří si ji vezmou k srdci a radostně se vrhnou na cestu nápravy, není mnoho. Většinou děláme přesný opak: snažíme se druhým dokázat, že jejich výtky nebyly oprávněné.

Obhájíme si cokoli, a když ne, přestaneme se s kritiky stýkat. Velkorysý člověk vidí omyly a chyby jako součást cesty, kterou každý z nás musíme v životě projít.

Dokáže pochválit sám sebe i druhé, a proto takové lidi obdivujeme. S chválou a podporou se totiž i v kritických chvílích cítíme zkrátka dobře.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.