Jak se nenechat využívat?
Jarmila by se pro druhé rozdala, což platí jak v osobním, tak v profesním životě. Když se nedávno zamyslela nad tím, jak žije, došlo jí, že vlastně nežije. Ona „slouží“ druhým, a co je na celé věci to nejhorší, ačkoli si to uvědomuje a není s tím spokojená, tvrdí, že to nedokáže změnit. Lidi, kteří říkají, že je ostatní jenom využívají, většinou máme tendenci litovat. Problém však není jenom v těch „špatných“, kteří je využívají, ale i ve všech, kteří si takové chování nechají líbit. Existuje totiž u nich něco, co ostatním takové jednání umožňuje.
Podle psychologa Petra Šmolky to obvykle bývá nízké sebevědomí: „Společným rysem a zároveň i zdrojem jsou zpravidla zkušenosti z dětství, případně dospívání. Pokud jsme vyrůstali v prostředí, v němž jsme si přízeň druhých, dokonce i těch nejbližších (včetně rodičů a přátel) museli vždy pracně zasloužit, pak býváme
i v dospělosti snadnou obětí manipulací.“ Když nemáme své hranice, necháme si toho od ostatních líbit víc, než je zdrávo. Často přitom ani netušíme, co sami chceme nebo potřebujeme,nemáme sami k sobě respekt a úctu, takže vlastně jen plníme přání druhých.
Pokud se cítíte využívaní, zkuste se zamyslet, jestli opravdu žijete podle svých potřeb a přesvědčení. Možná si přiznáte, že jste tak trochu otrokem, a možná právě to bude zlomový moment, ve kterém se odhodláte začít s tím něco dělat. „Často takovým okamžikem bývá pocit, že už takto dál nemůžeme, jindy i nějaký vnější
impulz, například setkání s lidmi, jejichž přízeň si pracně zasluhovat nemusíme,“ říká Petr Šmolka a dodává: „Sebe změnit můžeme, druhé jen nepřímo. Budeme-li se však jinak chovat my, pak jim nezbývá, než aby na tuto změnu také nějak reagovali.“
Na začátku pomůže uvědomit si, v jakých okamžicích nejčastěji děláme věci
proti své vlastní vůli, kdy souhlasíme, i když si myslíme něco jiného, nebo kdy děláme, co jsme vlastně dělat nechtěli, a proč. Podle psychologa je dobré začít měnit své chování nejprve u drobných věcí, například v obchodě, kdy vám prodavač vnucuje něco, co jste sice původně vůbec nechtěli, ale teď to zvažujete koupit. Nebo když dostanete v restauraci jídlo, které nesplňuje vaše očekávání, v práci pozvánku na třetí večírek tento měsíc, kam sice vůbec nechcete, ale… (doplňte důvod, proč
tam musíte!).
Když sami sebe naladíte na upřímnost v malých otázkách typu vrácení jídla v restauraci nebo odmítnutí účasti na firemním večírku, postupně naberete odvahu k větším a zásadnějším krokům. „Nejúčinnějším prostředkem, jak se bránit využívání, je změna chování spojená se selektováním toho, kdy komu vyhovíme a kdy odmítneme. Důležitá je také schopnost si svůj postoj udržet, což není jednoduché, protože v první fázi se lidé kolem nás často snaží ,obrátit kolo dějin‘ a vrátit vše do původního stavu. Zjistí-li ale, jak neúčinné jsou jejich manipulace, pak třeba také něco změní,“ dodává odborník.
Zkrátka a dobře, zbavit se manipulátorů ve svém okolí, a tudíž pocitu, že jste využívaní, vyžaduje umět říct jasné NE. Často bez dalšího zbytečného vysvětlování, což je pro mnoho lidí problém. Někdy totiž cítíme, že jedno slovo, navíc negativní, je jaksi málo, takže se ospravedlňujeme nejrůznějšími výmluvami, abychom nepůsobili nezdvořile nebo hrubě, a nakonec stejně podlehneme známým „a tak teda jo, ještě pro tentokrát“.
Odmítnutí vysvětlování nepotřebuje, nicméně pokud vám prosté „ne“ nejde přes ústa, můžete zkusit přidat krátké věty typu: „Ne, nemám na to teď kapacitu.“ „Vážím si tvé nabídky, ale nemám o to zájem.“ „Pokud se nedokážeme
spokojit ani s tímto přístupem, pak nic nezkazíme, budeme-li víc mluvit o svých pocitech. Jak se cítíme, když odmítáme, a jak zle bychom se cítili, pokud bychom odmítnout nedokázali,“ dodává Petr Šmolka. Vnímejte své pocity, zařiďte se podle
nich, experimentujte. Možná budete překvapeni, jak ostatní vaše odhodlané „ne“ přijmou s respektem, jak lépe se budete cítit a že konečně budete mít čas žít svůj vlastní život!
