Jak se žije ženám v Izraeli?
Izrael bývá často nazýván ostrůvkem demokracie na Blízkém východě a jedinou zemí, která dodržuje lidská práva (platí pro židovské občany) a poskytuje rovnost ženskému pohlaví. Přesto nelze v určitých částech i úrovních srovnávat Izrael s vyspělými západními demokraciemi. Na společenském i politickém životě se výrazně podílí především náboženská tradice i reálie současného Blízkého východu. Jak tyto faktory ovlivňují život ženám?
====Dvě společnosti, jeden stát====
Základním problémem při charakterizování ženské role v izraelské společnosti je skutečnost, že země je de facto rozdělena na židovsko-křesťanskou část a část muslimskou. Zatímco židovské a křesťanské ženy si ve většině dopřávají výdobytků moderní společnosti, značná část těch muslimských bývá podrobována islámskému právu šari´a, tradičním zvyklostem i rozdělení společenských rolí.
Rovněž existují obrovské rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi, které jsou samozřejmě jen násobeny různou vírou. Mladá židovka v kosmopolitním Tel Avivu má úplně jinou pozici, možnosti i dispozice než muslimka žijící v malé vesničce v chudobou zpustošeném pásmu Gazy. Protože o muslimských dívkách bylo, a také ještě bude, na stránkách Ženy.cz napsáno dost, zaměříme se nyní na ty židovské obyvatelky Izraele.
Značná emancipace
Podíváme-li se na statistiky, zjistíme, že v mnoha ukazatelích se ženský životní styl a standard podobají tomu, na jaký jsou zástupkyně něžného pohlaví zvyklé v západní společnosti. Dožívají se vyššího věku než muži (81,2 : 77,3 let), dívky předčí chlapce ve studiu na univerzitách i disponují přiměřeným nákupním potenciálem a bohatstvím.
Méně se jim již daří v oblasti zaměstnanosti, protože v Izraeli je stále rozšířený model, kdy muž pracuje, aby uživil rodinu, zatímco žena se stará o domácnost. Rovněž zastoupení v izraelském parlamentu Knessetu je u žen výrazně nižší (tvoří zde dlouhodobě nějakých 15 %). Nenaráží v tom ovšem na žádnou diskriminaci nebo kvóty. Pokud ženy o politiku stojí, mohou se dostat až na samotný vrchol. Důkazem toho je Cipi Livniová, která je předsedkyní jedné z největších izraelských politických stran.
Ortodoxní tradice
Asi nejvýraznější odlišení životního stylu žen od toho západního, resp. i izraelského sekulárního, je možné najít u tzv. ortodoxních (tradicionalistických) židů. Jejich život je řízen striktně podle svatých knih a výkladu rabínů. Ortodoxní židé dodržují všechny svátky, tradice i přikázání, mnohdy až ad absurdum.
Např. během Šabatu, tedy od pátečního do sobotního večera, panuje přísný zákaz jakékoli práce, takže ženy musí navařit, poklidit i vše připravit o den dříve, protože v sobotu se nesmí ani umýt nádobí.
U této skupiny obyvatel Izraele panuje tradicionalistický vztah k ženskému pohlaví. Dívky se vdávají v mladším věku, starají se o domácnost, nestudují na univerzitách a poslouchají muže. Lze je spatřit, jak chodí i několik kroků za ním. Rovněž jim nesmí být vidět jejich pravé vlasy. Byznys s parukami je v Izraeli velice výnosný.
Úpadek hodnot?
Na druhé straně pomyslného spektra stojí ženy nedbající na tradici, židovské náboženství ani na potřeby země. Jedná se obyčejně o ruské přistěhovalce. Po rozpadu Sovětského svazu totiž odtud nárazově do Izraele imigrovalo na dva miliony lidí. Ti podle názoru studentky Hebrejské univerzity Reuel, nemají s židovstvím v podstatě nic společného.
Nerespektují místní zvyklosti, náboženství nepraktikují, neučí se hebrejštinu, pouze si vytváření své vlastní ruskojazyčné komunity a paralelní svět. Reuel na jejich dívkách nenechává nit suchou: „Jsou to ženy bez zábran, nectí svou rodinu, mají nulový morální kredit, často jsou promiskuitní, vdávají a rozvádějí se pro peníze a také proto, aby se vyhnuly službě v armádě.“
Vojačky a vojandy
Často diskutovaným tématem ohledně života žen v Izraeli je jejich povinnost sloužit v armádě. A skutečně, Izrael je plný mladých vojaček nesoucích batoh a samopal. Ženy slouží necelé dva roky, zatímco chlapci dokonce tři. Žena ovšem nemusí nastoupit na vojnu, pokud se provdala či otěhotněla a zakládá tak rodinu.
Této výjimky podle Reuel využívají hojně právě ženy z postsovětského prostoru, které se velice rychle provdají (častokrát i za Araba), získají rozhodnutí o zproštění branné povinnosti a hned v zápětí se rozvedou. Přitom vojenská služba pro ženy není navzdory místním podmínkám až tak nebezpečná a náročná. Kromě zástupkyň v bojových oddílech nebývají ženy zpravidla nasazovány na vysloveně rizikové akce.
Nejčastěji je lze spatřit na kontrolních stanovištích, při hlídání objektů či dohledu na klid v ulicích. Toto opatření si vynucuje bezpečnostní stav v zemi, která od svého vzniku bojuje o přežití s okolními arabskými státy a také čelí vnitřním hrozbám ze strany islámských radikálů a teroristů. Hlad po vojácích i potřeba podrobit obyvatele vojenskému výcviku jednoduše nutí Izrael k povolávání žen do služby. Nutno ale také dodat, že mladé, tmavovlasé a opálené krásky v uniformě a se zbraní v ruce prostě mají něco do sebe.
21. října 2010
Autor: Josef Kraus
