Jak zapomenout

ZMĚNA POSTOJE

Zapomínání je komplikované už proto, že každé opětovné vynoření vzpomínky v hlavě utvoří cosi jako nový zápis a učiní špatnou vzpomínku čerstvou. Je to dané silou emocí, které se s prožitkem pojí. Kdykoli si na to vzpomenete, jako by se to stalo znovu. Zpřítomní se to. Proto to tak bolí. Co s tím? Může pomoct cílená mravenčí práce na uvědomění si, že co se stalo, už nezměníte. A znovu to tak prožíváte vinou silných emocí. Je třeba krok za krokem sebe sama přesvědčit, že není ve vaší moci mít pod kontrolou všechno. Že ani tehdy nebylo. A že to není vaše vina. Protože jako se stávají dobré věci, stávají se i věci zlé. „A vy na tom nemůžete změnit nic. Tedy vyjma zásadní věci – vědomě můžete změnit svůj postoj k těmto věcem, což je velmi důležité,“ říká koučka Jitka Ševčíková.

PRACUJTE S EMOCEMI

Podařit se to může i u těch nejčernějších věcí. „Když nám zemřel syn, věděla jsem, že na něj nikdy nechci zapomenout. Namísto drásání se tragickou událostí jsem po čase ‚trénovala‘ vzpomínky na to krásné, co jsme spolu prožili,“ otevírá odbornice i svou třináctou komnatu. „Ty nejzásadnější události představují velmi dlouhý a bolestivý proces. Jediné, oč se můžete pokusit, je změna postoje k této situaci.“ Lze pracovat na schopnosti regulovat emoce: nenávist, zoufalství, vztek, hněv, odpor. „A místo otázky ‚Proč se to muselo stát právě mně?‘ se zkuste zaměřit na tyto: ‚Co nebo kdo mi pomůže se vyrovnat se situací? Jaké možnosti mám?‘“ radí koučka.

ROBINSONOVA METODA

Špatné vzpomínky můžete také „přepsat“ – dejte jim dobrý kontext nebo následky. „Zde pomáhá takzvaná Robinsonova metoda změny myšlení. Na nepopiratelných faktech se s ní člověk učí nalézt to dobré. Jako to musel udělat Robinson, když opravdu ztroskotal. Mohl mít dvojí typ myšlenek: 1. Všichni se utopili. – Já jsem přežil. 2. Nemám žádné šaty. – Tady v tropech je nepotřebuji.

A takto se to dá zkusit i se vzpomínkami: Opustil mne partner. – Konečně mám víc času na sebe. Nemusím se s nikým hádat…“ podotýká Jitka Ševčíková s tím, že i to je náročná práce, ale mozek tyto přepisy časem přijme. Dlouhodobá paměť je totiž dynamická a flexibilní, jak potvrdily i vědecké testy. V době, kdy si vybavujeme vzpomínky, je paměť snadno napadnutelná. To nám dává možnost vpašovat do starých vzpomínek něco nového.

RITUÁLY MAJÍ SÍLU

Pomoct nám s tím mohou i rituály. Rozloučení se s těmi, kteří odešli. Objetí a odpuštění tomu, kdo zradil. Je spousta rituálů a gest, kterými můžete svou špatnou vzpomínku uzavřít, a dovolit si tak na ni zapomenout.

Nebo ji aspoň připravit o bolestivý kontext. K takovému kroku ale můžete přistoupit až ve chvíli, kdy opravdu věříte, že tím pro vás daná věc skončí. „Pokud slova ‚odpouštím ti‘ budou jen slovy a uvnitř budete cítit něco jiného, k zapomenutí křivdy dojít nemůže. Až když to tak skutečně začnete vnímat, vzpomínka na křivdu nebude emočně vypjatá a časem vybledne, až zmizí,“ konstatuje koučka na závěr.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.